Anděl Strážný

=11=

Třetí třída.

Nová učitelka tato se jmenovala jinak.

Ta minulá, kterou jsi měla za třídní první dva roky, odešla ze školy. Vykradli ji kabinet.

Tato učitelka byla tvoje nevlastní teta. Nenaddržovala ti.

To bylo její plus.

Bylo jasně vidět, že máš ve škole problémy. Ty holky si začaly dovolovat.

Už jsi uměla psát. Začala jsi psát příběhy.

Pořád jsi byla bez kamarádek. A potom...

Veronika naštvala Natálii a Natálie se s tebou začala kamarádit.

Konečně jsi byla šťastná. Viděl jsem tvůj úsměv i normálně. Ne jen při vzácných chvílích, jako doteď.

Kdybych věděl, co se stane potom, držel bych ti Natálii dál od těla.

Půl roku jste se kamarádily.

Potom, bylo to v družině, začala do družiny Veronika chodit taky. Prostě tam zničeho nic přišla. Podala přihlášku a papír a bylo to.

Ona měla dotykový mobil. Ty jen Nokii, ten tmavě modrý mobil s bílo-stříbrnými ohraničeními různých částí.

I když nebyl tak vyspělý, měla jsi Nokii ráda. Nalepila sis na ni nálepku motýlka.

Ale Natálie... začala zase víc kamarádit s Veronikou.

Řekla ti, ať na ni počkáš pod jedním stolem. Ty jsi sedla a čekala.

Když už uběhly dvě hodiny a ona nikde, začala jsi ji hledat. Byla s Veronikou zalezlá v rohu. S tím dotykovým mobilem.

Když si tě Veronika všimla, ukázala na tebe a něco Natálii řekla. Obě se smály.

Tvoje dobrá nálada a radost z kamarádky vyprchaly tak rychle...

Úsměv ti zmizel z tváře.

Zalezlá pod stolem jsi čekala, až pro tebe přijede máma, nebo až budeš muset jít na autobus.

Opět si zamlkla. V tomto jsem selhal. Měl jsem si to uvědomit dřív.

Zase tě tahaly za nos.

Ty jsi prostě neměla dotykáč.

Ty holky byly fakt blbý.

Kvočny jedny.

Spolkli jsme jim to i s navijákem.

Je mi to líto...

Zase jsi občas měla noční můry, nebo jsi se v noci budila s pláčem.

Před rodiči jsi ale hrála jejich šťastnou holčičku.

Kéž by jen věděli...