Anděl Strážný

=5=

První třída...

Byla jsi tak osamělá.

Natálie, Veronika i Kristýna chodily do školy s tebou. Do stejné třídy. I když jsi je znala, i když s tebou ve školce jakž takž kamarádily, zde jsi byla sama.

Smutně jsi se dívala na ty kroužky, které se tvořily, když se ostatní holky shlukly a vesele si něco štěbetaly.

Nadějně jsi se usmívala, když kolem tebe někdo prošel. Chtěla jsi mít kamarádku.

Nikdo tě ale mezi sebe nechtěl. O přestávkách jsi sedávala sama v lavici.

Už jsi vzdala snahu skamarádit se.

Opět jsi zamlkla.

Sedával jsem vedle tebe. Dělal jsem na tebe veselé obličeje, hladil tě po tvých nyní ostříhaných a rozpuštěných vláscích.

Ale ty... ty jsi mě nevnímala.

Ano, měla jsi brášku. Ale ten byl na jiné budově.

Na této budově byla jenom družina, jídelna, 1. třída (A a B) a školka. Vlastně ještě šatny pro první třídy i školku.

Byla jsi tak sama.

Seděla jsi v lavici a v hodinách se učila, o přestávce sis v hlavě vytvářela příběhy o kamarádkách.

Občas ses rozhlédla po třídě. Ohlížela ses skoro pořád.

Trvalo mi dva měsíce, než mi to došlo. Než jsi zavolala mé jméno. To jméno, které jsi mi sama dala.

Zvláštní, že tak jsem se chtěl jmenovat. Tak jsem se skutečně jmenoval.

Ty, jsi celou tu dobu hledala mě. Ale já byl vedle tebe celou dobu.

Přál jsem si, abys byla zase ta šťastná holčička.