Anděl Strážný

=3=

Tady do školky přišla nová dívka.

Všichni jí říkali "Holko".

Nebylo to hezké oslovení.

Tehdy tě maminka přivedla do školky brzy.

Ta nová tam seděla v rožku na židli.

Přišla jsi k ní a usmála se.

Sedla sis před ní, nohy natáhla před sebe.

,,Ahoj. Jak se jmenuješ?" Zeptala ses ji mile.

,,Kristýna. A ty?"

,,Neřeknu," odpověděla jsi a zase se usmála. Tehdy tě ta holka nepochopila. Byla jsi moc chytrá holčička.

I když jsi místo postaviček - které mimochodem ostatní nakreslit uměli - kreslila jen čárky a kuličku jako hlavu, s pár čmrkancama jako vlasama a velkými černými puntíky jako oči  a potom křivé obdélníky a čtverce jako oblečení, byla jsi... Ne, stále jsi nadaná.

Sice jsi neuměla kreslit, zpívat a ani moc tancovat, ve tvé hlavě se už tehdy odehrávaly nápady na různé příběhy. Měla jsi velkou fantazii.

Hnědé vlásky už jsi měla celkem dlouhé a tak ti je maminka stahovala do culíčku na vrcholu hlavy.

S tvými kudrnatými vlasy to vypadalo komicky.

Už jsi mě neviděla tak často. Byl jsem pořád u tebe ale... Ty jsi mě nevnímala. Už jsi mi nevěnovala ty roztomilé úsměvy, při kterých šly vidět tvé křivé zoubky.

Začala jsi hledat reálné kamarády.

Začaly období mého smutku...