Který je ten pravý (DOKONČENO)

•9•

Připomenutí kapitoly

Tinus si stoupl přede mě, chytl mě za ruce a díval se mi do očí. ,,Sabrino vím že jsme nevlastní sourozenci, a že máš Vojtu, ale musím ti to říct....... Miluju tě."
_____________
Ráno
-Z pohledu Martinuse-

Probudil jsem se a Sabrina ještě spala. Je tak roztomilá když spí. Potichu jsem vstal z postele a šel do kuchyně udělat snídani. Včera ještě Sabrina volala Vojtovi, že si potřebuje dát pauzu. ,,Čau Macu." Seděl na gauči a čuměl na mobilu. ,,Čau." Řekl a dál se věnoval mobilu.

Já jsem se vydal do kuchyně. ,,Komu píšeš?" Zeptal jsem se Maca když jsem krájel jahody. ,,Nikdo." ,,Takže nějaká holka. Povídej." ,,Jak ty to vždycky poznáš?" ,,Si moje dvojče. Nějakou tu dobu tě už znám."

,,Jdi někam Tinusi." ,,Nechce se mi." Řekl jsem a dál se věnoval přípravě snídaně. ,,Zajímá mě jedna věc."
,,Jaká?" Zeptal se Mac. ,,Proč se teď chováš takhle?" ,,Jak takhle." Věděl jsem co myslí, ale musím předstírat že nevím.

,,Jsi milej, dlouho si nepil ani nic jinýho, jsi na Sab hodný a netaháš si do postele děvky." ,,No a?" ,,Ty ses zamiloval." ,,Co to meleš." ,,Nedělej že nevíš. Ta snídaně je pro Sab že jo."

,,Proč myslíš." ,,Protože za prvý. Ty si snídani většinou neděláš. Většinou jí dělám já. A za druhý. Ty a jahody? Od kdy."

,,No jo. Je to pro Sab." ,,No nene. Ty ses zamiloval." ,,Nezamiloval.",,Ale jo zamiloval. Můj bratr se dokázal zamilovat. To chce oslavit." Řekl a začal se smát. Já ho pouze zabíjel pohledem.

,,Debile." ,,Taky tě mám rád bráško." Řekl a odešel do svého pokoje. Já jsem dodělal snídani a šel s ní k Sab do pokoje.

,,Vstáváme." Naklonil jsem se nad ní a zkoušel jí co nejjemněji zbudit. ,,Ještě ne." ,,Udělal jsem ti snídani. A kafe" ,,Kafe?" Řekla a hned se vzbudila a sedla si.

,,Na." Podal jsem si to a usmál se na ní. ,,Děkuju." Řekla a úsměv mi oplatila.

-Z pohledu Vojty-

Nikdy bych nečekal, že se se mnou Sabrina rozejde. Proč? Udělal jsem něco? Hned jak se dodělá klip a dohojí se mi ruka, tak pojedu za Sabrinou.

Nenechám jí být. Nenechám aby byla s někým jiným. ,,Vojto můžem?" Zeptal se mě Honza. ,,Můžem." Řekl jsem a šel k mikrofonu.

Jsem anděl tvýho světa. Životní druhá meta. V zámku, klíč, hlavní věta, už nejsem sám.
......................
................

,,Skvělý Vojto. Vydáme to tak za týden?" ,,Dobře." Odpověděl jsem a šel domů. Doma jsem si zapl televizi, vzal si oběd a šel streamovat na instagram.

Hodně tam padali otázky typu. Kdy vyjde nový song. Kde je Sabrina. Kde to jsem, že to není můj pokoj, kde většinou jsem. Jestli jsem ještě se Sabrinou. Atd.

Po hodinovém streamu jsem pouklidil v kuchyni a blbnul s Coudym. Celou tu dobu jsem, ale stejně přemýšlel co jsem udělal.

Naštvala se jenom kvůli tomu, že jsem neměl čas jí zavolat? Za tohle snad, ale nemůžu ne? Já si schválně práci a málo času nedal.

Okolo druhé jsem si řekl, že pojedu za svým kamarádem Sebastianem, protože jsme se hodně dlouho neviděli. A to by to nebyl Séba, aby nebydlel až na druhý straně Prahy co já. Takže půl hodinová cesta přes Prahu.

Po půlhodinový cestě jsem se konečně ocitl před Sébovým barákem, kde už na mě čekal. ,,Čau." Řekli jsme oba nastejno. ,,Koukám že ses docela dost změnil." Řekl Séba a zasmál se.

,,Ty nemáš co říkat." Řekl jsem se smíchem. Byl jsem tam tak do sedmi. Pak jsem musel kvůli Coudymu. Nemůžu ho tam nechat samotného. Plyšáčka mého.

Když jsem přišel domů, tak první věc co Coudy udělal byla ta, že na mě hned skočil. Postaral jsem se o Coudyho, udělal jsem si večeři a napsal Sabrině, která jsem jsem čekal neodepsala. Byl jsem ještě tak do desíti vzhůru a pak si šel lehnout.

_______________
Tak a další kapitola je tady.
Snad se vám líbila.
Názor?
Vaše DennyGunnarsen