When one day everything changed (CZ Larry)

3.Díl

Musel jsem se uklidnit. Nemyslet na to, že u mě byl hledaný vrah. Nesmím na to myslet, prostě ne. Vzal jsem do ruky telefon a vytočil policii.

„Ano, co se děje?“ ozval se mužský hlas.

„Chtěl bych oznámit, že u mě byl hledaný vrah Harry Styles“ řekl jsem třesoucím hlasem. Muž utichl. Asi se nezmohl slova, že u mě byl.

„Říkal jste Harry Styles?“ ptal se nejistě, jestli si z něj nestřílím.

„Ano říkal. Nevím, kam šel, ale někde tady bloudí, a-znásilnil mě“ rozbrečel jsem se. Bolelo to.

„Hned vyjíždíme, děkujeme“ řekl muž a položil telefon. Musel jsem se o něco opřít. Stoupnul jsem si ke stěně a sjel dolů. Kolena jsem si přitáhnul k hlavě a brečel. Myslím, že dnešek jen tak nevymažu z paměti.

Koukl jsem vzhůru a venku už byla tma. Jediné světlo v pokoji byl oheň, který pomalu dohoříval. Pomalu jsem se zvednul a šel si lehnout do postele. Musím si odpočinout. Ale najednou jsem uslyšel dveře. Jak se otevírají a zavírají. Vylezl jsem z postele a do ruky si vzal železnou lampičku. Slyšel jsem pomalé kroky. Vešel jsem do pracovny. Zahlédl jsem něčí postavu. Pomalu jsem se k ní přibližoval. Osahával jsem zeď, abych našel vypínač. Nahmátl jsem ho a rozsvítil.

„Áá“ vykřikl jsem, když jsem zjistil kdo to je. Stál tam, znova. Harry Styles.

„Jdi pryč z mého domu“ zakřičel jsem na něj.

„To ty jsi na mě zavolal poldy?“ řekl nevěřícně.

„Bylo to nutné, znásilnil jsi mě a k tomu jsi hledaný vrah“ pomalu se ke mně přibližoval. Lampičku jsem sevřel v rukách připraven zaútočit.

„No tak jsem zabil pár lidí, co je na tom? Stejně až půjdu do vězení zabijou mě taky, teda pokud mě neschováš“ snažil se něco jako smlouvat. Samozřejmě mu na to nepřistoupím.

„Nebudu mít u sebe člověka, co tohle udělal. Běž se škvařit“ řekl jsem a ve stejný moment vtrhla dovnitř policie.

„Ruce vzhůru Stylesi, konečně tě máme“ řekl jeden z policistů.

„Běžte do prdele“ křikl na ně Harry.

„Prosím odveďte ho z tohohle bytu. Už ho nechci ani vidět“ řekl jsem jim. Vzali pouta a nasadili mu je. Odváděli ho a naposled se na mě kouknul.

„Až se vrátím tak dostaneš ty zasranej práskači“ křikl na mě a snažil se ještě vyprostit ze sevření policajtů. Hlasitě jsem polknul a sledoval jeho marný boj. V tu chvíli mi ho bylo trochu líto. Viděl jsem, jak mu ukápla slza, pak ale zmizel.

„Harry?“ řekl jsem potichu. Nikdo mě nemohl slyšet. Počkat proč volám jeho jméno? Nemůžu přece milovat vraha. To nejde. Ještě když mi ublížil. Musím odsud. Musím domů. Oblíknul jsem se a zabalil si věci. Vyběhl jsem ven a po schodech jsem zbíhal k parkovišti. Koutkem oka jsem ještě zahlédl odjíždějící policejní auta. Nasedl jsem a ujížděl domů.

Doma byla tma. Eleanor určitě spí. Vešel jsem dovnitř a rovnou do pokoje. Při zavření dveří se probudila.

„Louisi, ty jsi dorazil“ řekla nadšeně a vyskočila z postele. Objala mě.

„Byl jsem pryč jen jeden den“ řekl jsem zaskočeně.

„Já vím, ale hrozně jsi mi chyběl, sama se tu bojím“ začala mě líbat. Vím kam tím směřuje a proto jsme to skončil.

„Promiň, dneska na to nemam náladu. V práci byla fuška“ políbil jsem ji na čelo a zalezl do postele. El vypadala zklamaně, ale taky zalezla do postele.

„Tak dobrou“ řekla a otočila se ke mně zády. Oddechl jsem si a snažil se usnout. Ale furt jsem se bál. Bál jsem se toho, že třeba uteče a namístě mě zabije. Nevím, jak mám teď v klidu usnout.