When one day everything changed (CZ Larry)

1. Díl

„V kolik asi dorazíš z práce?“ řekla Eleanor ještě před tím než jsem vyšel z obrovských hnědích dveří.

„Abych řekl pravdu, tak nevím. Dneska má přijít nový pacient. Ale budu se snažit přijít co nejdřív, to slibuju“ přišel jsem k ní a políbil jí na rty.

„Tak ahoj Louisi, užij si to“ zamávala mi. Vyšel jsem ven před dům a odemknul svoje malé, modré autíčko. Nasednul jsem a na vedlejší sedadlo položil hnědou tašku. Nastartoval jsem a vyjel na silnici. Svojí psychiatrickou pracovnu mam hodinu od domu. Žiju totiž na předměstí a pracovnu mam až v centru města.

Uslyšel jsem dopadání vody na auto. Rozpršelo se. Super a já nemam deštník. Hold trochu zmoknu.

Zastavil jsem na parkovišti u jedné budovy. Popadl jsem tašku a běžel do dovnitř do budovy. Trochu jsem zmoknul. Oklepal jsem se jak pes a nastoupil do výtahu. Pracovnu jsem si zařídil v bytě. Mám tam veliký prostor a navíc když mám hodně zákazníků přespím tam. Vyšel jsem z výtahu a zamířil si to do dveří s číslem 106. Vytáhl jsem si klíče z tašky a odemknul na druhý pokus. Zavřel jsem za sebou dveře a sundal si své hnědé kožené boty. Kabát jsem pověsil na věšák. Tašku jsem si položil na stůl v pracovně. Udělal jsem si černý čaj na zahřátí. Venku pěkně mrzne a to už je duben. I tady v bytě je celkem chladno. Vrátil jsem se do pracovny a zatopil ve velkém cihlovém krbu. Z tašky jsem vytáhnul notebook a sednul si za mahagonový stůl. Chtěl jsem se podívat, s kým to budu mýt vlastně dneska čest. Zadal jsem do Googlu Harry-ale najednou se rozřinčel zvonek. Zaklapl jsem notebook a vyrazil ke dveřím. Odemknul jsem je a otevřel. Stál za nimi celkem vysoký kluk s kudrlinami na hlavě a šibalsky se usmíval.

„Nazdar já jsem Harry“ řekl najednou mladík. Udivil jsem se nad jeho drzostí. Je určitě mladší než já.

„Já jsem pan Tomlinson a vykej mi prosím, pojď dál“ uhnul jsem mu, aby mohl projít.

„Ale já ti nechci vykat“ řekl a vešel dovnitř. Zaklapl za námi dveře. Počkal jsem, až se zuje a sundá si promočený černý kabát. Když tak učinil, zavedl jsem ho do pracovny. Sednul jsem si na sedačku a on přede mně.

„Takže kvůli čemu jste přišel Harry?“ zeptal jsem se ho a vzal si desky s papírama. Musím si zapsat vše, co mi řekne.

„Chci, abys mě napravil“ řekl a rozvalil se po sedačce, na které seděl.

„Myslím, že první problém je že neumíš vykat“ podotknul jsem.

„S tím problém nemám, mam jiné problémy Tomlinsone“ zase se šibalsky usmál. Měl jsem už teď chuť seřvat ho. Takovou drzost já nesnáším.

„Tohle asi vynechám. Za prvý řekni mi své celé jméno“ přešel jsem na jiné téma.

„Harry Styles“ řekl a já si všiml, jak si mě celého prohlíží. Trochu mě to zaskočilo.

„A nemáš prostřední jméno?“ většina lidí ho má i já dokonce.

„Edward“ odseknul. Olízl si rty a usmál se.

„Dobře a kdy ses narodil?“

„Co já vím“ protočil oči. Trochu jsem se udivil že neví kdy má narozeniny. Každý to ví nebo ne?

„A víš kolik ti je alespoň?“ chvilku přemýšlel, ale odpověděl mi.

„19 a tobě Louisi?“ zvednul obočí a očekával odpověď. Zaskočil mě. Odkašlal jsem si.

„To ti může být úplně ukradený Harry“

„Jo promiň já zapomněl, holky svůj věk neprozrazují“ hlasitě se zasmál. Mě to ale nepřišlo vtipný ani trochu.

„Mam přítelkyni, nejsem gay“ doufal jsem, že mu tohle bude stačit.

„Tak mi řekni kolik ti je“ řekl otráveně. Ale pořád měl úsměv na tváři.

„25 stačí?“ snažil jsem se trochu uklidnit.

„To není až tak moc. Na svůj věk vypadáš sexy“ řekl a ukazováčkem si přejel po spodním rtu. Zčervenal jsem jako rajče. Nikdy takhle se mnou nikdo nejednal.

„Jsme tady kvůli tobě ne kvůli mně jasný?“ řekl jsem stále rozdýchávajíce se jeho drzost.

„Nemůžu se soustředit, když sedí přede mnou takový kus“ zvednul se ze sedačky a namířil si to ke mně. Rukama se opřel o opěradla mého křesla a hlavu přiblížil k mé, až jsem cítil jeho dech. Zrychlil se mi tep. Snažil jsem se ho odstrčit ale má moc síly.

„Copak, copak nikam nepůjdeš“ řekl a sedl si na mě obkročmo. Teď už se odsud nedostanu.

„Nech mě být. Co vůbec chceš?“ řval jsem na něj. Stále jsem se snažil vyprostit. Po chvíli jsem to ale vzdal, bylo to marné.

„Chci tebe“ přilepil své rty na mé. Začal je líbat. Já ale odmítl spolupracovat. Ucítil jsem, že mi chytl stehno a zmáčknul ho. Zabolelo to. Stále jsem odmítl spolupracovat. Odlepil se a otřel si rty.

„Máš spolupracovat buzno“ okřikl mě.

„Nejsem žádná buzna“ snažil jsem se polapit dech.

„To je jedno. Ale odteď budeš“ vyděsil jsem se, co plánuje. Slezl ze mě dolů. Rychle jsem vylezl z křesla a snažil se uprchnout. Najednou mě ale něco chytilo ze zadu a já spadnul na zem. Otočil jsem se a volal:

„POMOOC“ řval jsem z plných plic. Pak jsem si ale vzpomněl, že jsem dal tenhle byt tak aby z něj nešlo nic slyšet. Jsem to ale debil. Harry mě chytnul a otočil na břicho. Ucítil jsem, jak mi stahuje kalhoty. Začal jsem tušit, co plánuje. Rozbrečel jsem se. Ale najednou jsem ucítil hroznou bolest. Slzy mi vytryskli ještě víc. Skoro jsem nemohl dýchat. Harry přirážel rychleji a silněji. Bolelo to víc a víc. Svět se začal točit. Oči se mi zavírali. Upadal jsem do bezvědomí.