When one day everything changed (CZ Larry)

8.díl

Trhl jsem sebou, když jsem uslyšel troubení. Uviděl jsem, že stále sedím v autě u věznice. Musel jsem tu usnout. Vzpamatoval jsem se a nastartoval vůz. Pomalu jsem vyjížděl z několika bran a ocitl se na silnici vedoucí k městu.

Pohled Harryho
Nuda. Naprosto příšerná nuda. Jsem tu třetí den a už doopravdy nevím, co budu dělat. Jediný co se tu dá dělat, je spát anebo ojíždět ostatní a slabší vězně. Ani jedno se mi nechce, nejradši bych odtud vypadl.
„Jak se jmenuješ?“ křikl jsem na spoluvězně.
„Josh“ řekl s nezájmem.
„Už odtud někdo prchnul Joshi?“ zeptal jsem se ho. Chvilku mlčel, ale pak promluvil.
„Jo, je to celkem snadný, ale pak tě odchytí“ zněl celkem pobaveně. “Chceš snad po těch třech dnech zmizet?“ kouknul na mě z vršku postele a smál se.
„Chci, už mě to tu kurva nebaví“ vykřikl jsem. Josh se začal smát ještě víc.
„Drž hubu, uteču odtud“ zařval jsem. Zkontroloval si můj výraz, zda nelžu a rozesmál se ještě víc.
„Ty seš fakt kokot Stylesi“ řekl a smál se dál. Naštval jsem se. Chytnul jsem ho a stáhl z postele.
„Co je kurva?!“ křikl. Hodil jsem ho proti zdi a on zakňučel bolestí.
„Nikdo se mi nebude smát!“ vrazil jsem mu jednu pěst do ksichtu.
„Ty kreténe“ zařval bolestí. Zvedl se ze země a taky mi jednu vpálil. Zabolelo to, ale oplatil jsem mu to kopancem do břicha. Vykřikl bolestí. Složil se na zem a já do něj asi tak třikrát kopnul.
„Co si myslíš, že děláš?!!“ zaslechl jsem křik dozorčího. Otevřel celu a dva policajti mě chytly za ruce. Snažil jsem se vymanit, ale nešlo to.
„Nechte mě kurva!“ řval jsem.
„Užij si samotku“ řekl dozorčí. Otevřel železný dveře na konci chodby a ty policajti mě tam hodili a zamkli za mnou. Dopadl jsem na roztrhanou matraci na zemi. Místnost byla tmavá a smrděla. Ta matrace byla jediná věc v celý místnůstce. Rozeběhl jsem se proti dveřím a mlátil do nich.
„Pusťte mě do prdele, zasloužil si to!!“ křičel jsem, ale bylo o marné. Sedl jsem se na matraci a z očí se mi spustili slzy.

Pohled Louise
Sedl jsem si k televizi a pustil nějakou blbost. Nikdy nic zajímavého nedávají. Ale potřebuju vymazat tu návštěvu. Vůbec netuším, proč jsem tam jel. Jen jsem si to přitížil. Fakt jsem takový idiot. Zvednul jsem se z pohovky a došel do kuchyně. Otevřel jsem ledničku a vytáhl pivo. Otevřel jsem ho a napil se. Vyšel jsem na balkon a ignoroval nehoráznou zimu a sníh. Pivo jsem do sebe nalil a pozoroval město. Pomalu se stmívalo, ale stále jsem to ignoroval. Přemýšlel jsem nad tím, co se odehrálo. Jeden člověk. Jeden člověk stačí na změnu celého mého života. Vždycky jsem byl optimistický a věděl, co dělám. Ale teď je to naopak. Nepřemýšlím nad věcmi. Nevím, proč to dělám. Opustila mě Eleanor. Chtěl jsem jí požádat o ruku. Dokonce mám u sebe prsten. Teď je mi ale k ničemu. Nejsem si ničím jistý. Bojím se. Nechci žít život se strachem. Musím to nějak překonat.
Uslyšel jsem pravidelné pípání. Vešel jsem zpět dovnitř a sáhl po telefonu. Neznámé číslo.
„Ano?“ řekl jsem.
„Ahoj Louisi“ řekl hlas na druhé straně. Byl mi trochu povědomý ale doufal jsem, že to nebyl ten, kdo si myslím.
„Kdo jseš?“ řekl jsem nejistě.
„Harry Styles“ tep se mi zrychlil. Tělem mě zalilo horko.
„Co-co chceš?“ vykoktal jsem ze sebe.
„Brzo se uvidíme a jestli o tomhle hovoru někomu řekneš namístě tě zabiju“ vyhrožoval milým hlasem.
„Jak myslíš brzo?“ polknul jsem.
„To uvidíš“ spustila se mi jedna slza.
„Prosím ne“ brečel jsem.
„Pozdě“ zavěsil. Mobil jsem odhodil a svalil se k zemi. Rozbrečel jsem se víc. Určitě prchnul a teď mi provede bůhvíco.