When one day everything changed (CZ Larry)

6.díl

Ten policista mi před odchodem dal svoje číslo, kdybych si na něco vzpomněl tak ať mu zavolám. Ale neplánuju to. Vzpomínám si na vše, co se tu odehrálo, ale nemusí vědět všechno. I když by mohli dát Harrymu větší a delší trest. Ale z nějakého důvodu to nechci. A netuším poč.

Pohled Harryho.

První den ve vězení, už se fakt těším. Naštěstí tu skejsnu jen na dva roky. Moje přesvědčovací technika jako vždy zabrala. Na mě nikdo nemá.

Vystoupil jsem za pomocí dvou policajtů z obrněného auta a vedli mě dovnitř. Cestou odemykali několik mříží a já se objevil na chodbě, kde stěny tvořili jen mříže a za nimi vězni. Všichni ví za co tu jsem a tak mi neublíží. Už teď se mi straní. Muži zastavují před jednou celou a odemykají ji. Sundávají mi pouta a strčí mě dovnitř. Pak jen zamknou a odejdou. Podíval jsem se směrem posteli a tam ležel nějaký muž.

„Nazdar noví spolubydlící“ pozdravil jsem ho a sednul jsem si na postel.

„Zdarec“ řekl a ze shora z palandy si mě prohlídl. Vypadá celkem nebezpečně. Ale když jsem se podíval pořádně byl to pěkný prcek. Musel měřit tak 150 cm.

„Za co tu sedíš?“ zeptal jsem se.

„Za nic. Jen jsem zabil svojí sestru s mámou“ řekl a na tváři měl vítězný úsměv. „A za co seš tu ty, kudrlino“ poslední slovo řekl nahlas a pomalu. Že by moje přezdívka?

„Za to že jsem znásilnil a zabil pár lidí“ oddechl jsem si.

„Ty vole, hlavně mě neojeď“ řekl se srandou. Mě to jako sranda nepřišla.

„Klidně to udělám. Já se ničeho nebojím“ zvážněl jsem. Teď mu smích přešel. Už nic neříkal. Já taky ne. Lehl jsem si a čuměl na postel nade mnou. Je tu fakt nuda a to tu jsem první den.

Pohled Louise.

Dneska ke mně nikdo nepřišel. Rozhodl jsem se jet domů k El.  Sebral jsem si všechny věci a vyšel ven. Nasedl jsem do auta a vyjel směr domov.

Vystoupil jsem a otevřel dveře. El je určitě doma. Sundával jsem si boty, ale všimnul jsem si ještě jiných bot. Byly to mužské boty ale moje rozhodně nebyly. Ještě nějaká bunda. To se mi rozhodně nelíbí. Pak jsem zaslechl vzdechy z ložnice. Věci jsem položil na zem a pomalu otevřel dveře. A to co jsem spatřil, bylo strašné. Eleanor s nějakým chlápkem v posteli. El si mě všimla.

„Panebože Louisi“ řekla zděšeně a rychle se za mnou hnala. Já jsem se vrátil pro věci a chtěl jsem odejít, ale ona mě zastavila. Tělo si obmotala dekou a snažila se mě zastavit.

„Já, já se omlouvám Louisi, já nechtěla“ říkala samé blbosti.

„Už tě nikdy nechci vidět, děvko“ zařval jsem na ní. Sebral jsem si důležité věci a vypadl ven z domova. Slyšel jsem jí brečet, ale v tuhle chvíli mi to bylo u prdele. Nasedl jsem do auta vyrazil zpět do města. Budu bydlet ve své psychiatrické kanceláři. Nejdřív jsem se ale rozhodl zajít do hospody. Potřebuju to zapít. U nějaké jsem zastavil a vešel rychle dovnitř. Sedl jsem si k baru a objednal si pivo. Upíjel jsem a najednou jsem si všiml, že vedle mě někdo sedí.

„Co je?“ zeptal se mě muž vedle mě.

„Moje přítelkyně mě podvedla“ řekl jsem a otočil se na něho. Vypadá celkem pohledně. Má tmavě hnědé oči a vlasy trochu nahoru.

„Ou to je mi líto“ řekl soucitně a taky upíjel pivo. Povídali jsme si alespoň hodinu. Byl milý. Pak ale udělal něco, co jsem nečekal. Pomalu ke mně přibližoval hlavu až  přitiskl své rty na mé. Ale jelikož já byl opilý nějak jsem to neřešil. Začal pohybovat ústy a já se přidal. Nic jsem necítil ale je to takové odreagování od Eleanor. Netuším, jak dlouho jsme se líbali, ale bylo to docela dost určitě. Pak se ale ten muž odtáhl. Chytnul mě z ruku a táhnul ven z baru. Zatočil do vedlejší uličky a přitiskl mě na zeď. Znova se pustil do mých rtů. Ale tentokrát vášnivěji. Svojí rukou zajel pod moje tričko a hladil mi břicho. Moje opilost mi zakázala myslet, takže jsem prostě dělal to, co chtěl a on to určitě ví. Zastavil bych ho ale nějak se mi ani nechce. Pak se se svojí rukou dostal ještě níž. Pomalu jí sunul pod moje trenky. Druhou rukou mi rozepínal zip na kalhotách a stáhl mi je ke kolenům. Odlepil se od mých rtů a kleknul si na kolena. Trenky mi taky stáhl a to dole si strčil do svojí pusy. Ze sebe jsem vydal jeden vzdych. Pořádně jsem se opřel o stěnu. On hlavou pohyboval rychleji a rychleji a já vzdychal čím dál víc. Pak jsem uviděl, jak má plnou pusu mojí tekutiny. Sklouznul jsem po stěně dolů a vydýchával to. Ucítil jsem ale, jak mě otáčí hlavou ke zdi. Nic jsem neviděl jen stěnu. Venku už byla tma, takže nás určitě nikdo neviděl. Najednou jsem ucítil strašnou bolest. Vykřikl jsem a vytryskli mi slzy. Zrychloval přírazy a z bolesti to přecházelo na slast. Vzdychali jsme oba dva. Pak jsem ucítil, jak mě naplnila teplá tekutina. Bolest i slast zmizela, lehl jsem na zem do svého nepořádku. Ale zvedl mě a natáhnul mi gatě. I on to stále rozdýchával, ale někam mě vedl.