Sázka II // Ment✔

Jsem v pizzerii...

"Dneska je to všechno, můžete jít," Skončil profesor přednášku a odešel ze třídy.

"Koneeec," Usmála jsem se na Tomáše sedícího vedle mě.

"O čtvrt hodiny dřív," Oplatil mi úsměv a zvedl se z tvrdé dřevěné židle.

"Všechno mě bolí," Zakňourala jsem a protáhla se.

"Tohle na mě nezkoušej," Pousmál se a začal si sklízet věci.

"Nic jsem neudělala," Vyzývavě jsem se na něj podívala a pak se začala hlasitě smát. Zvedla jsem se ze židle a věci naházela do batohu. "Tak pojď, zase jsme tady poslední," Zatáhla jsem ho za ruku směrem ke dveřím a chtěla ho pustit, ale on mojí ruku pevně držel.

Nechápavě jsem se na něj otočila a naše pohledy se střetly.

"Promiň," Zašeptal a trochu povolil stisk. Nedůvěřivě jsem ho pustila a svojí ruku si přitáhla k sobě. Sklopila jsem zrak a otočila se. Doprdele... Začala jsem sama sobě nadávat a pomalu jsem se rozešla směrem ke dveřím. Co se to se mnou děje?! Vyšla jsem ze třídy a ohlédla se. Tomáš šel mlčky za mnou a pečlivě sledoval každý můj pohyb.

Cestou po chodbě jsem se trochu uklidnila a pak konečně vyšla ven, kde jsem se nadechla čerstvého vzduchu.

"Nedáme si po cestě pizzu? Mám hlad," Zaprosil Tomáš jakoby se nic nestalo.

"Tak dobře," Povzdechla jsem si a protočila očima. Nechtěla jsem odpoledne něco dělat? Na chvíli jsem zaváhla, ale pak jsem se vydala za Tomášem, který při vidině jídla zrychlil krok.

"Počkej na mě!!" Zasmála jsem se a rozběhla se za ním.

"Tak zrychli," S úsměvem se otočil a trochu zpomalil. Přibrzdila jsem vedle něj a společně s ním zamířila do naší pizzerie. Jediný pizzerie v Praze, kde dělají pizzu s majestátním sýrovým okrajem...

Honza

Zastavil jsem před školou asi za pět dvě a spokojeně si urovnal modrou košili, ke které jsem si vzal černé džíny. Zamluvil jsem na oběd místo v jedné lepší pražské restauraci a hlavně už jsme s Lucy dlouho nikde nebyli, tak ji chci udělat radost.

Bylo asi deset minut po druhé, když jsem zase kontroloval čas. Asi se jim prostě jen prodloužila přednáška... Pomyslel jsem si a čekal dalších deset minut, kdy už jsem se rozhodl jí zkusit zavolat.

"Ano?" Zvedla telefon a já v pozadí uslyšel Tomášův smích.

"Ahoj zlato, čekám před školou, už jste skončili?" Usmál jsem se do telefonu, ale v tu chvíli na druhé straně všechno ztichlo.

"Doprdele..." Ozvalo se tiše, že bych to běžně skoro přeslechl. "J-já jsem... na to zapomněla,"

Lucy

Pán v obleku u stolu vedle nás si svojí dokonale nažehlenou bílou košili právě pokecal kečupem a Tomáš na mě ze smíchu skoro vyprsknul svojí colu, když mi v kapse džínů začal vibrovat mobil.

"Ano?" Usmála jsem se do telefonu a snažila se zakrýt Tomášův smích, abych Honzu alespoň trochu slyšela.

"Ahoj zlato, čekám před školou, už jste skončili?" Spokojeně se usmál do telefonu a mně se v tu chvíli zastavilo srdce. I Tomáš, který se smíchem rozhovor napjatě poslouchal se smát přestal a jeho obličej zvážněl.

"Doprdele..." Zanadávala jsem sama sobě. Jak jsem na to mohla zapomenout?! "J-já jsem... na to zapomněla," Přiznala jsem se třesoucím se hlasem.

"Aha," Zklamaně si povzdechl a já se v tu chvíli cítila hrozně špatně. "No a kde teď si?" Zeptal se smutně a mně to naprosto trhalo srdce. Tohle jsem vážně posrala...

"Jsem v pizzerii..."

"S Tomášem," Doplnil za mě a já v telefonu uslyšela startování motoru. "Tak se sejdeme doma," Oznámil mi.

"A nechceš..." Třeba přijet za námi? Nic, položil mi to. Zklamaně jsem vrátila mobil do kapsy a pohlédla na Tomáše, který se na mě chápavě díval.

"Už půjdu," Povzdechla jsem si a zvedla se od stolu.

"Počkej, doprovodím tě," Zvedl se hned a pod jedním talířem nechal peníze za naše jídlo.

"Ne, chci jít sama... děkuju," Letmo jsem ho objala a pak se vydala po známé cestě k domovu.

Honza

Dojel jsem domů a schody k bytu bral po dvou. Byl jsem tak naštvanej a... zklamanej...

Posadil jsem se na gauč, ale to už se ozval klíč a cvaknul zámek. S povzdechnutím jsem se zase zvedl a vydal se ke dveřím, ve kterých stála Lucy.

"Ahoj," Šeptla a zvedla ke mně oči. Ty svoje krásné, upřímné, hluboce modré oči, které tak moc miluju.

"Ahoj," Odpověděl jsem suše a dál se na ni díval.

"Honzí, já..." Udělala krok ke mně, ale já jsem couvnul.

"To je dobrý," Přerušil jsem ji a počkal až zavře dveře. Pak jsem se otočil k odchodu, jenže ona se vydala za mnou. Zastavil jsem se v obýváku a otočil se zpátky na ni.

"Není to dobrý, jsi na mě naštvanej a máš na to právo, ale já..."

"Ne, nejsem naštvanej na tebe," Udělal jsem krok k ní a pokusil se o úsměv.

"A na koho?" Pozvedla obočí a založila si ruce na prsou.

"Na nikoho," Pokrčil jsem rameny.

"Ty žárlíš!!" Začala se smát a udělala další krok ke mně.

"Na Tomáše?? Nikdy..." Zasmál jsem a pokroutil nad tím hlavou.

"Ty žárlíš na Tomáše," Smála se dál.

"Mám právo si tě hlídat, tráví s tebou víc času než já a..." Přerušila mě. Položila mi prst na pusu a pak se naklonila k mému uchu.

"Vždyť víš, že jsem jenom tvoje..." Zašeptala a já skoro cítil, jak se její rty pohybují, když tyhle slova říkala. Pousmál jsem se a nedočkavě si její hlavu přitáhl do polibku.

"Jenže teď ne," Vysmekla se mi a běžela do ložnice. Rychle jsem se rozběhl za ní a zastavil se ve dveřích. Rozhlédl jsem se po pokoji, ale nikde jsem ji neviděl.

Ahoj :)

Tak dneska zase po několika dnech nová část, tentokrát konečně trochu delší (celých 1050 slov) a hlavě zajímavější :D

Psala jsem to zase včera (dneska) do půl jedný, takže je to v tom možná trochu vidět, ale nemohla jsem to vydat, protože by mi na to nestačily data, ale dneska už jsem zase doma na wifi, takže pohoda.

A co vy? Jak vy jste si užili podzimní prázdniny? :)

Jinak vám moc děkuju za otázky pod minulou částí a otázky, které jste mi psali do zpráv a jen vám chci dát vědět, že už jsem začala psát odpovědi (na něco je odpověď vážně dost složitá), ale ještě vám dám pár dnů, kdybyste si třeba vzpomněli na něco, co by vás o mně nebo mých knížkách zajímalo :D

Děkuju za přečtení,

Lussie♡