Sázka II // Ment✔

Dokonalý

"Na co si koupil ty tři burgery a dvoje hranolky?" S úsměvem jsem se otočila na Tomáše, který do kufru auta nakládal jídlo.

"Vezmu to spolubydlícímu, je to velký jedlík, udělá mu to radost, ale možná toho bude ještě málo." Přeměřil pohledem plný kufr Honzovo auta a pak ho zavřel.

Všichni jsme nastoupili a vyjeli směrem k vysokoškolským kolejím, na kterých Tomáš bydlel. Ten tam s plnou náručí jídla vystoupil, zatímco my s Honzou jsme pokračovali domů.

"Co se trochu projít?" Nadhodil Honza, když zamknul auto a svoje prsty si propletl s mými.

"Jasně, proč ne," Pousmála jsem se a pomalým krokem jsme se vydali k parku.

Po chvíli chůze jsme se posadili na lavičku a jen tak si tiše povídali.

"Víš, proč tě tak moc miluju?" Zahleděl se mi do očí a i můj pohled se ztrácel v těch jeho.

"Proč?" Zašeptala jsem aniž bych přerušila tenhle okamžik.

"Přesně pro tyhle chvíle," Pousmál se a rukou mi přitom pohladil chladnou tvář. Odhrnul mi přitom vlasy, které mi do obličeje nafoukal studený vítr. Začínala mi být trochu zima, ale jeho dotyky hřály a když si pak přitáhl mojí hlavu pro něžný polibek, rozlilo se mým tělem teplo.

Nemohla jsem přestat, jeho dotyky, polibky, on byl moje droga, na které jsem závislá už čtyři roky...

"Není ti zima?" Trochu se odtáhl.

"To je dobrý," Pousmála jsem se, ale to už si sundaval mikinu a pomohl mi ji obléct.

"Děkuju," Políbila jsem ho na tvář a odměnou mi za to byl upřímný úsměv.

"Na co myslíš?" S úsměvem mě pozoroval.

"Vždycky jsem přemýšlela, jaký to bude, až se odstěhuju z domova," Taky jsem se usmála. "A nikdy jsem si to nedokázala představit."

"A jaký to je?"

"Dokonalý," Řekla jsem tiše, skoro až šeptem a položila si hlavu na jeho rameno, zatímco on mě objal a rukou něžně hladil.

Honza

Další den ráno mě vzbudila zpráva od Tomáše, že už mu konečně došlo nový Nintendo switch (vím, že už je to starý, ale nenapadlo mě nic lepšího), a že k němu musím přijít.

Lucy zpráva naštěstí nevzbudila, takže jsem jen tiše vstal, vzal si oblečení a odešel z pokoje. Opatrně jsem za sebou zavřel dveře, ale ji by v osm hodin ráno z postele stejně nikdo nedostal.

Oblékl jsem se, trochu si upravil vlasy, vzal si mobil a klíče a vyrazil.

Autem jsem byl na koleji asi za pět minut a rychle šel chodbami k Tomášovo pokoji. Zaklepal jsem na dveře a čekal až se otevřou.

"Čaau brácho," Ve dveřích se zčistajasna objevil malý obtloustlý chlapec v Adidas teplácích a BEZ TRIČKA!!

"Ahoj" Vyděšeně jsem se na něj díval.

"Jsem Radion Drozdov, Tomášovo spolubydlící, a můžeš mi říkat Rady." Otočil se a vešel dovnitř, ze stolu si vzal rozjedený kebab a pokračoval v jídle, zatímco já jsem pořád stál ve dveřích.

"Který kebab v Praze otvírá v sedm?" Nedůvěřivě jsem udělal jeden krok dovnitř a zavřel za sebou dveře.

"Brácho, musíš mít svoje kontakty." Pokračoval s plnou pusou.

"Ahoj Honzo," Otočil se Tomáš konečně od počítače a věnoval mi pozornost.

"Čau," Odpověděl jsem prostě a opatrně se posadil na jednu z postelí, ale hned se zase zvedl, protože jsem si na něco sedl. Otočil jsem se a zvedl beranici (vážně nevím, jak to napsat, pokud někdo víte, jak se to jmenuje, napište mi to dolů, díky moc) s ruským srpem a kladivem.

"To je asi moje," Přijel ke mně Rady na kolečkové židli a vzal si ji ode mě. Pak si ji nasadil na hlavu a plynule přitom dojídal svůj kebab.

"Ty si z Ruska?" Nechápavě jsem se na něj díval.

"Ne, z Kazachstánu," Odpověděl klidně.

"Chceš se teda podívat?" Vysvobodil mě Tomáš a s ovladačem v ruce se posadil na postel.

"No jasně, proto jsem tady." Ještě jednou jsem se otočil na postel, kdyby náhodou a potom se posadil vedle Tomáše.

×××

"Jsem u Tomáše zlato, přijdeš za námi?" Bylo asi jedenáct a mně volala Lucy.

"Dobře, přijdu a dáme si pak oběd?"

"Tady bych o obědě moc nemluvil." Otočil jsem se na Radyho, který okamžitě zpozorněl.

"Jo... tak se domluvíme až přijdu." Rozhodla nechápavě a já se jen zasmál.

"Dobře,"

"Tak za dvacet minut jsem tam, zatím." Rozloučila se a než jsem odpověděl, položila mi telefon.

"Půjdeme na oběd?" Zeptal se Rady hned jak jsem uklidil mobil do kapsy.

"Pod podmínkou, že se oblečeš." Zasmál jsem se a Rady si rychle oblékl první triko, které našel.

"Takhle už můžeme jít," Souhlasil i Tomáš a společně jsme vyšli před budovu, kde počkáme na Lucy a pak vymyslíme, co dál.

Ahoj všichni :)

Tohle už je druhý díl v tomhle týdnu, všímáte si toho? xD

Píšu teď každý den do půl dvanáctý  (dneska do půl jedný), ale docela to zvládám :D

A to nejdůležitější... v příběhu je Rady!!!! Doufám, že se u toho alespoň jednou zasmějete, protože jsem se vážně snažila :)

A to bude dneska všechno, takže děkuju za přečtení a zase příště :D

Lussie :*