Black Queen aneb Siriusova Královna

1. Nevítaní záškodníci

Teta Marion Alexandru doprovodila na nádraží King's Cross i na nástupiště 9 a ¾ . Sice už to Alex dávno nepotřebovala, ale byla své tetě za takovou péči vděčná.

Na nástupišti to hučelo jako v úle. Bylo tu plno studentů, dětí a jejich příbuzných. Alexis spatřila i své dvě spolubydlící. Melindu Greerovou, které opětovala její veselé zamávání a Aronii Douglasovou, která raději odvrátila svoji načesanou blonďatou hlavu na druhou stranu, aby mohla dělat, že si ji nevšimla. Aronie ji totiž z nějakého důvodu, který Alexa nehodlala zjišťovat, neměla v lásce.

Ozval se ostrý hvizd píšťalky a rodiče se pomalu začali loučit se svými ratolestmi.

Kéž by tu mohla být i máma, aby jí mohla vidět a obejmout. Pomyslela si Alex a Marion zřejmě vycítila kam právě zabloudila její mysl, vždycky když vzpomínala na matku usadil se jí ve tváři takový zvláštní melancholický výraz.

„I mě tu chybí," ubezpečila ji a povzbudivě jí sevřela rameno. „Vím však zcela jistě, že by na tebe byla pyšná."

Alexandris se na ní vděčně usmála. Teta jí to říkávala pokaždé, přesně v takovýchto důležitých chvílích, jako byl například návrat do Bradavic, konec školního roku či nějaká vydařená zkouška, kdy Alex na svou mámu myslela intenzivněji než jindy.

V tu chvíli se však ozvalo už druhé varovné zapískání a všichni opozdilci se spěšně rozloučili se svými rodinami a rychle nastupovali do vlaku. Alex se nechala pevně obejmout.

„Ať se ti daří Alexis."

„Děkuji. Napíšu ti, měj se teto," vlepila jí pusu na tvář a mrštně se vyhoupla do vagonu.

Sedla si do prvního volného kupé, které našla a ještě vykoukla z okna, aby mohla zamávat na rozloučenou. Jakmile se vlak dal do pohybu vytáhla si knížku Malé tajemství velkého čaroděje a začetla se do ní. Přečetla však sotva stránku a dveře jejího kupé se prudce otevřeli dokořán.

Zvedla oči a na prahu spatřila povedenou čtveřici kluků a kdo jiný by to k její smůle mohl být, než známí bradavičtí záškodníci.

„Ale, ale, koho pak to tu máme?" ozval se pobaveně James Potter famfrpálový chytač kolejního družstva.

„Naše bradavická Královna," přidal se s úsměvem Sirius Black jeho nejlepší kamarád. Alex protočila oči, říkával jí tak, díky jejímu příjmení už od prvního ročníku, nemělo však význam ani smysl vymlouvat mu, aby jí tak neoslovoval a tak si na to Alex prostě za ty roky zvykla.

„Ahoj Alexandris," pozdravil jí normálně jako jediný Remus Lupin nebelvírský prefekt a připojil vřelý úsměv.

Peter Pettigrew, který doplňoval jejich čtveřici, byl ze všech nejmenší, za svými přáteli byl sotva vidět. Jako jediný nic neříkal, protože měl tak plnou pusu a se značnými problémy žvýkal čokoládové žabky, že by stejně nedokázal říct ani slovo. Poulil při tom svoje krysí očka až to skoro vypadalo, že se dusí. James si ho všiml a nevzrušeně ho plácl přes záda, Peter se rozkašlal a potom konečně spolkl své sousto.

„No nazdar," pozdravila je kolektivně Alex, úsměv věnovala pouze Remusovi.

„Nebudeš tomu věřit Královno, ale všude jinde je obsazeno, máš tu jako jediná dostatek místa pro nás čtyři," zazubil se Sirius a sladce na ni zamrkal.

„Máš pravdu Blacku, nevěřím ti ani slovo," zpražila ho odměřeným pohledem.

Peterovi málem zaskočila hrst Bertíkových fazolek, kterou si právě nacpal do pusy. Remus se na Siriuse po očku podíval a povážlivě mu zacukali koutky úst. James na svého kamaráda tolik ohledu nebral a rozesmál se na celé kolo.

Sirius si jich však nevšímal a přimhouřil oči. „Ale no tak, Královno, nebuď na mě tak zlá. Určitě nebudeš litovat, když si přisedneme."

„Mám takové obavy, že přesně toho právě litovat budu," utrousila tiše, spíš sama pro sebe a sklonila se zpátky ke knize. Kluci už se však nahrnuli dovnitř i se svými zavazadly a posadili se na sedačky.

„Tenhle rok bude legendární," zasnil se James, který sebou plácl na sedačku naproti Alex.

„To říkáš každoročně," zapochyboval Sirius, který vzal místo vedle Alexi.

„Letos to bude jiné, protože" James zdvihl ukazováček na důraz svých slov, „tento rok se mnou totiž Evansová začne chodit."

Remus i Sirius se naráz rozesmáli, Peter se opět málem zakuckal, tentokrát gumovými slimáky.

„Opakuješ to tak často, že se z toho pomalu stává zaklínadlo," poznamenal Remus pobaveně.

James pokrčil rameny s neurčitým výrazem.

Alex protočila oči. Pubertální žvásty a kecy o ničem. Přestala vnímat okolní realitu a nevzrušeně se začetla. Najednou se jí však nad knihou objevila Jamesova rozcuchaná hlava až sebou Alex polekaně trhla.

„U Merlina! Pottere, ty blbečku, strkej si tu svojí neučesanou hlavu do klína někomu jinému," rozčílila se Alexa.

James si prohrábl své číro a uraženě ohrnul ret. „Promiň Alex, ale já na tebe mluvím a ty mě vůbec, ale vůbec nevnímáš."

Alex tedy přivřela knihu a podívala se na něj jako rodič na své dotěrné pětileté děcko. „Dobře, co jsi mi říkal?"

Jamesovi se ve tváři objevil dychtivý výraz. „Nedržela jsi náhodou místo Evansové?"

„Náhodou ne," zašklebila se na něj.

„To je škoda," povzdychl si James upřímně.

„Jak pro koho," prohodila Alexis a znovu chtěla nalistovala příslušnou stránku kde skončila, aby pokračovala ve čtení, ale na místo Jamesovi hlavy se teď před jejím obličejem vynořila ta Siriusova.

Alex se na něj zamračila. „Co je? To mě vy dva budete celou cestu obtěžovat?" zeptala se otráveně.

„A to se s námi celou cestu nebudeš bavit?" oplatil jí Sirius stejným tónem.

„Jak vidíš mám lepší program než poslouchat vaše žvanění," demonstrativně zvedla knížku do vzduchu.

„Ty seš marná Queenová," zakroutil hlavou James a směrem k Siriusovi prohodil: „Pojď si s námi zahrát Řachavého Petra."

Sirius pokrčil rameny a přesunul svoji pozornost zpátky ke kamarádům. Nakonec Alex opravdu nechali v klidu. I když poklidnou cestu si Alexa představovala jinak, aspoň jí nezatahovali do jejich debaty. Po většinou se zabavili u karet a vyprávěním vtipů, při kterých Alex nejednou přestala číst a musela se chtě nechtě usmát. Naštěstí to maskovala knihou před obličejem, takže jí nikdo neviděl. Trochu rozptýlení způsobil i Peter. To když se objevila prodavačka s vozíkem a Peter si nakoupil snad od každého druhu sladkostí. Málem se přetrhl, aby byl u vozíku první a opět se skoro zadusil, když si házel do pusy jednu arašídu za druhou. Naštěstí pohotovou reakcí Remuse se neudusil pouze poprskal naproti sedícího Siriuse.