Black Queen aneb Siriusova Královna

7. Začít znovu

I když Alex připadlo rozhodnutí odjet pryč tím nejjednodušším řešením, tak snadné to zase nebylo. Neustále přemýšlela nad tím jestli náhodou neudělala chybu. Jestli se neukvapila. Nevěděla zda to bylo opravdu to správné rozhodnutí.

Teta Marion na ni poznala okamžitě, že se něco děje. Přeci už jen to, že Alexis z Bradavic doslova utekla bylo podezřelé. A i když se snažila z Alex dostat co se stalo a důvod proč je tak smutná, nic z ní nedostala.

Jak už se říká, že čas spraví každé rány, i Alex se časem dařilo zapomenout. Její rány se otupili a vzpomínky vybledli. Nebylo to sice nic lehkého, ale aspoň částečně se jí to podařilo. Každý den pořád nemyslet na to co se děje v Anglii a hlavně na to co asi dělá Sirius.

Institut v Krásnohůlkách měl úplně jiný režim než v Bradavicích. I studenti byli jiní. Francouzi totiž byli sice galantní a velmi ochotní, ale celkově rezervovaní a chladní. Vlastně pravý opak Angličanů. A tak se zde Alex stala ještě uzavřenější a samotářská než kdy dřív.

Měsíce a roky však běželi rychle jako splašené. Čas běžel neúprosně. Byli to už dva roky co se Alex s tetou přistěhovali do Francie. Marion se za tu dobu vdala za svého přítele a dokonce se jim narodil syn.

Alexis úspěšně dokončila školu a dostala se na francouzské ministerstvo kouzel kde začala pracovat na velmi výhodné pozici asistentky šéfa Odboru mezinárodní kouzelnické spolupráce.

Po několika týdnech se v nové práci seznámila s Derikem Jorkinsem. Byl to bratranec Berty, její spolužačky z Bradavic. Naštěstí byl úplně jiný než jeho sestřenice, která jak si Alex dobře pamatovala, byla známá hlavně pro svoji neodbytnou a vtíravou povahu a také dobrou pamětí na klepy.

Derik byl naprostý opak Berty. Byl to tichý, laskavý a milý muž. Alexis se zdál tak rozumný, možná to bylo i tím, že Derik byl téměř o šest let starší. Několikrát si spolu vyšli na kafe a oba zjistili, že jim je spolu velmi dobře. Našli několik společných témat k hovoru. Navíc se s ním Alex opět naučila smát od srdce. Čas strávený s Derikem byl pro ni jako pohlazení po duši. Byl to lék na její trápení.

Právě spolu seděli v jedné malé útulné kavárně, kam si zašli po práci na zákusek a kávu. Alex věděla, že jemu se může svěřit i se svým zklamáním a strachem z lásky.

„Zklamání ti otevře oči, ale uzavře srdce," pronesla na závěr, poté co mu pověděla o své první lásce Jonathanovi. „Protože stačí jen málo a láska se k nám otočí zády a přijde bolest a slzy..." i po těch letech bylo těžké o tom mluvit, ale když mluvila dál, cítila, že se jí uleví a Derik jí pochopí. „Pak už tě pohltí jenom strach, že to přijde znovu. Já už jsem si to prožila a prostě mám obavy... strach, čirou hrůzu... opravdu to nechci zažít znovu."

Derik jí celou dobu bedlivě poslouchal. Chápavě se na ni usmál a něžně jí vzal za ruku. „Odpustit nemusí být těžké, ale těžké je začít znovu věřit."

„Ano, já vím," Alex souhlasně přikývla a přitom intenzivně vnímala teplo na své ruce, kterou jí svíral svojí dlaní.

Derik si odkašlal a upřeně se jí zadíval do očí. „Alexis, mohl bych být tím kdo tě naučí znovu začít věřit?"

Alexa se na něj nadšeně usmála. Vyčetl souhlas z jejich očí. Natáhl se a lehce jí políbil na ústa. Byl to takový lehký dotek, ale Alex jako by v nitru vybuchl ohňostroj. Tisícero motýlků jí lechtalo v břiše a celým tělem jí projel nádherný pocit.

Chodili spolu již víc jak půl roku. Derik chtěl, aby se k němu Alexis nastěhovala. Trávili spolu totiž každý den. A ani jeden už si to bez toho druhého nedokázal představit.

Proto když se přiblížil květen a Derik vzal Alex do krásné rozkvetlé zahrady, kde ji mezi přenádhernými pestrobarevnými květy požádal o ruku, příliš jí to nezaskočilo. Samozřejmě souhlasila a v tu chvíli ji zaplavilo tak neskutečné štěstí, které dlouho nepociťovala.

Svatbu plánovali na konec léta. Ale plány jim nečekaně překazila práce. Lord Voldemort, mocný černokněžník, který se v Anglii začal nenápadně dostávat k moci a jeho mocná chapadla Zla začali pomalu dosahovat do celé Evropy.

Alexis byla ještě s několika kolegy svým šéfem vyslána do Londýna, kvůli dalším postupům pro spolupráci odboje proti Zlu.

Služební cesta měla trvat nejméně dva měsíce. A Derik se rozhodl, že s Alex do Londýna odjede také. Nakonec ho napadlo ještě něco, co se Alexis příliš nezamlouvalo, ale zatím mu to nevymlouvala.

Derik chtěl totiž jejich svatbu uskutečnit právě v rodné Anglii. A tak jak už tomu bývá, těm co k sobě patří, vesmír vždycky najde cestu, jak se opět potkat.