Black Queen aneb Siriusova Královna

Závěr

O patnáct měsíců později

Dny se začali krátit, listí na stromech zezlátlo a pomalu začalo opadávat do vlhké trávy. Podzim se hrdě ujal své vlády. Byl právě poslední říjnový den a ve vzduchu bylo cítit i něco jiného než jen chladný vítr. Něco se blížilo.

Sirius byl toho dne velmi znepokojený. Měl zlé tušení, které mu ani jeho zdravý rozum nedokázal vyvrátit. Hnán špatnou předtuchou se musel jít přesvědčit na vlastní oči. Napsal Alexis vzkaz, že se brzy vrátí a vydal se na své létající motorce za Jamesem a Lily do Godrikova dolu.

Přišel však pozdě. První co spatřil byl kouř doutnající z trosek, kdysi krásného a útulného domku. Sevřeli se mu všechny vnitřnosti a po těle mu přejel nepříjemný mráz. Nohy měl jako z olova, přesto zmobilizoval své síly a pohnul se vpřed.

Vešel do zdemolované ruiny domu. To co doposud bylo jen jeho neblahou předtuchou se v tu chvíli zhmotnilo. Našel oba své přátelé. Lily a James byli mrtví. Nedokázal je ochránit. Nedokázal jim pomoci. Z očí mu vytryskli první horké slzy a zhroutil se k zemi.

Najednou v pokoji uslyšel pohyb. Rukávem si utřel oči, aby vůbec viděl na cestu a rozběhl se k dětské postýlce. Vyndal z ní malého Harryho, který okamžitě začal plakat. Na čele, pod kšticí vlasů černějších než uhel, měl čerstvou růžovou ránu, nejvíce připomínající tvar blesku.

„Ach Harry," povzdychl si Sirius.

V tu chvíli však uslyšel něčí těžké kroky, rychle vytáhl svoji hůlku, ale v hromotlucké postavě rozpoznal Hagrida a tak hůlku opět schoval.

„Siriusi, co se tu stalo?" nechápal obr a nevěřícně zíral na mrtvá těla Potterových.

Zato Sirius už začínal chápat. Smutek střídal vztek. Musel si to jít s tím zrádcem vyřídit. Nikdo jiný to být totiž nemohl. A i když měl další nepříjemné tušení a nejraději by se vrátil k Alexis musel najít Petera Pettigrewa a pomstít své přátelé.

„Musím si ještě něco zařídit," obrátil se k vyjevenému Hagridovi, podal mu vzlykající dítě a spěchal ven, ještě se stačil otočit a zvolat: „Můžeš si půjčit mojí motorku," a s těmito slovy se přemístil.

Trvalo mu zbytek noci než Petera našel. Jeho vztek už nemohl být větší. Jenže Peter jako by ho čekal. V rozednívajícím ránu na ulici, kde právě procházel asi tucet mudlů spěchajících do práce, začal na Siriuse pořvávat. Obviňoval ho z vraždy a zrady svých přátel. Než Siriusovi došlo o co se snaží, Peter zapříčinil výbuch, který Siriuse odhodil několik stop dozadu. Praštil se hlavou o zem, přesto se ještě dokázal postavit na nohy. V ten okamžik se však všude začali objevovat bystrozorové. Sirius se ohromeně rozhlížel po té spoušti a zoufalstvím se rozchechtal na celé kolo. Jeho smích zněl jako chechot šílence.

Alexis seděla doma a nervózně čekala na Siriuse. V ruce stále obracela vzkaz, který ji tu nechal Sirius. Prý se vrátí co nejdříve jen se musel jít ujistit, že je u Jamese a Lily vše v pořádku. Měla z toho zvláštní až podivný pocit.

Začala přecházet po pokoji. Soustředěně přecházela od okna ke dveřím a vždycky nakoukla do předsíně jestli už se náhodou Sirius nevrátil. Pokaždé když prošla kolem obrazu na kterém byla vyobrazená Paříž při setmění, vzpomněla si na Derika. Zastavila se u něj a se zájmem se na něj zadívala. Ten obraz jim totiž daroval jako svatební dar. Ukázalo se, že Derik byl velmi chápavý a férový, když mu Alex sdělila, že chce zůstat se Siriusem pochopil to a zachoval se jako čestný muž.

Se Siriusem se vzali tři měsíce po tom co se narodil malý Harry. Právě dnes mají svoje první výročí a Alexis pro Siriuse měla opravdu velkou novinku. Za sedm měsíců už nebudou jen oni dva.

Konečně v předsíni uslyšela hluk. Otočila se od obrazu ke dveřím a s úsměvem čekala na příchozího. Nebyl to však Sirius kdo vpadl do jejich obývacího pokoje. Byl to muž v černém plášti a s maskou Smrtijeda na obličeji. Poslední co Alexis zahlédla byl zelený záblesk světla.

Konec!

Život je jako kniha. Některé stránky jsou popsané šťastně, některé smutně, jiné jsou vzrušující nebo naopak zneklidňující. Jedno je však jisté... pokud se budeme pokaždé bát otočit list na další stránku, nikdy se nedozvíme, co se bude dít dál. Proto bychom měli zahodit náš strach či obavy a začít skutečně žít, protože život je příliš krátký.