Black Queen aneb Siriusova Královna

10. Láska a jiné kratochvíle

Alex a Sirius se spolu líbali v potemnělých opuštěných chodbách téměř prázdného ministerstva. Po těch několika letech to Siriusovi připadalo jako sen. Splněný sen, který si mnohokrát představoval, ale skutečnost předčila i jeho sny. Nemohl se od ní odtrhnout. Nakonec se od něj musela odtáhnout Alex. Zhluboka se nadýchla a přiložila si ruku k ústům.

„Já nemůžu Siriusi."

„Proč ne?" nechápal Sirius.

„Už jsem to říkala. Jsem zasnoubená a budu si brát Derika. My dva jsme svoji šanci měli a  promarnili jsme ji. Prosím, už mě nech být," vychrlila ze sebe naráz, spěšně se otočila a běžela pryč.

Musela odejít rychle, protože jinak by se rozplakala. Nemluvila tak úplně pravdu. Derika sice měla ráda, ale Siriuse celou tu dobu milovala. I když se to snažila potlačit. Derikovi se však zaslíbila a on byl féroví chlap. Takovou zradu by mu přeci nemohla udělat, nezasloužil by si to. Byl to přeci Derik, který ji přesvědčil o tom, že se nemusí bát.

Sirius jí další dny už nevyhledal. Několikrát se sice minuli v budově ministerstva, ale Alexis ho úspěšně přehlížela. Připadal si jako ten nejposlednější ubožák. Ztratil to jediné na čem mu záleželo.

Čas plynul svým neúprosným tempem, červenec se pomalu nachýlil ke svému konci. Byl horký letní podvečer, Sirius seděl ve svém bytě a otevřeným oknem se zamyšleným výrazem sledoval pomalu zapadající slunce. Utápěl se ve svých truchlivých myšlenkách. Když mu najednou na parapetu přistála sova s dopisem.

Byl to vzkaz od Jamese. Jemu a Lily se právě narodil chlapec. Prvorozený syn. Na nic nečekal, oblékl se a přemístil se do nemocnice ke svatému Mungovi.

Po krátkém zaklepání a vyzvání vešel Sirius do nemocničního pokoje. Lily ležela na posteli, v obličeji byla trochu bledá a unavená, přesto naprosto šťastná. James seděl v křesle vedle ní a v náručí svíral malý pohybující se uzlíček.

„Gratuluji vám," usmál se na své kamarády Sirius a Lily políbil na tvář.

James se zvedl i se svým synem a přešel k Siriusovi, podal mu novorozeně a pyšně ho představil: „Seznamte se, tohle je Harry James Potter, tvůj kmotřenec."

Sirius na Jamese ohromeně pohlédl. „Opravdu?"

James přikývl a přátelsky ho poplácal po rameni. Lily se pobaveně zachechtala. „Snad sis nemyslel, že by našemu synovi mohl jít za kmotra někdo jiný?"

Sirius se u nich zdržel asi hodinku. Celou dobu si prohlížel to prťavé bezbranné miminko a při tom si slavnostně slíbil, že se jako jeho kmotr postará o to, aby se jemu ani jeho rodičům nikdy nic nestalo.

Loudal se chodbou k hlavnímu schodišti. Myšlenkami byl stále u Lily, Jamese a Harryho, když tu se před ním vynořila Alexandris.

„Ah-ahoj," zakoktala se Alex, „byl jsi u Jamese a Lily?"

Sirius s úsměvem pokýval hlavou. „Byl, mají nádherného syna."

„James mi poslal sovu, nechtěla jsem rušit... nevěděla jsem, jestli mám přijít," vysvětlovala zaskočeně.

„Určitě se na něj běž podívat. Budou mít radost, že jsi přišla, ale nech to až na zítra. Lily právě usnula. Byla trochu vyčerpaná," doporučil jí Sirius. „Pojď se raději projít, je krásná teplá letní noc."

Alex si pomyslela, že by chodit neměla. Se Siriusem od toho večera kdy se políbili nemluvila vůbec a velmi dobře se mu vyhýbala. Předstírala, že je vše tak jak má být. Navíc měla už jen pouhé dva týdny do svatby. Přesto přese všechno kývla na jeho nabídku a vyšla se Siriusem ven do té magické noční krásy.

Procházeli se a ani jeden nemluvil. Ani jeden totiž nevěděl jak začít. Navzdory tomu jim spolu bylo v tu chvíli dobře. Alex se na chvilku zastavila na místě a zvrátila hlavu dozadu, aby se mohla rozhlédnout po obloze kde zářilo tisíce hvězd.

„Padá hvězda něco si přej," ozvalo se jí u ucha.

Pohlédla Siriusovi do očí. Chtěla mu říct co si přála, místo toho však pokazila tak krásnou chvilku slovy: „Už musím jít."

Udělala však sotva pár kroků.

„Alex, prosím..." zastavil jí naléhavě jako před lety, když se loučili v Bradavicích. Tenkrát, ale chtěla odejít. Neviděla jiné východisko. Měla strach a nechtěla mít opět zlomené srdce. Myslela si totiž, že musí utéct, aby mohla žít šťastně. Teď už si to nemyslí. Chtěla, aby jí Sirius přesvědčil o tom, ať zůstane. Otočila se tedy s vyčkávavým výrazem.

„Už si nemáme co říct, tak co chceš víc?" v očích měla bolest, ale naději zároveň.

„Co chci víc?" opakoval po ní. „Vím jen to, že když nemám tebe, tak nemám nic! Nedokážeš si ani představit, kolikrát jsem byl rozhodnutý, že se za tebou vydám... že odjedu do Francie a najdu si tě... ale pokaždé... nevěděl jsem, váhal jsem... jestli bys to chtěla ty... Vím, že to byla chyba. A teď když jsem tě znovu našel..."

„Siriusi..." přerušila ho, ale on jí nedal šanci.

Přikročil k ní a váhavě ji objal. Nebránila se. „Už tě nechci znovu ztratit."

V očích měla vepsané to, co její srdce chtělo říct a on si to v nich přečetl. „Siriusi..." zašeptala a nechala se od něj políbit.

„Odpusť mi... prosím odpusť mi... že jsem se tě tak lehko a zbaběle vzdal..." omlouval se jí mezi polibky. „Přísahám, že teď už tě nenechám odejít. Nedovolím to."

„Ale.."

„Už žádné ale Alex!" přerušil její námitky.

„Ale láska je neustálý strach. Třeba když ten druhý necítí to co ty."

„Ano, je to risk. Ale za co by stál život bez rizika? Nehledě na to, že láskou můžeš také získat. Když spojíš dvě srdce co se milují. Já tě miluji," myslel to naprosto upřímně,  „a vím, že ty mě taky. Tak už se přestaň bát toho, co se může pokazit, a raději mysli na to krásné. Na nás dva."

Po jeho slovech už Alex nic nenamítala, nechala se pevně obejmout a políbit.