Black Queen aneb Siriusova Královna

9. Semínko pochybností

Další dny trávila Alexa na anglickém ministerstvu kouzel od brzkého rána do pozdního večera. Současné okolnosti byli pro kouzelnický lid opravdu nebezpečné, aktuální situace byla napjatá a  velice rychle se stupňovala. Tady v Anglii měl Lord Voldemort několik věrných příznivců, kteří si říkali Smrtijedi. Ministerstvo mělo velmi vážné a důvodné podezření, že Voldemort si chce vytvořit celou armádu stoupenců, do které se dozajista přidá i několik jiných mocností temné strany.

Alexis z toho všeho byla značně vyčerpaná, ale aspoň nemusela přemýšlet nad Siriusem, na kterého vlastně ani neměla právo myslet.

Byl pozdní večer a právě skončila další porada v kanceláři odboru o mezinárodní kouzelnické spolupráci, Alex si unaveně protřela oči a sebrala ze stolu veškeré spisy, které měla sebou. Ministerstvo už bylo v tuto hodinu opuštěné. Většina zaměstnanců již seděla v pohodlí domova se svými rodinami u večeře.

Procházela zrovna tmavou chodbou a těšila se až si doma sedne k rybízovému vínu a s Derikem si budou povídat jaký měli dnes den, když ze přímo za ní vyloupl stín.

„Ahoj," promluvil na ní. Alex úlekem upustila dokumenty, které držela v ruce.

„Sakra," zaklela polohlasně a okamžitě se shýbla k zemi, aby posbírala rozsypané papíry. „Lekla jsem se tě Siriusi," vyčetla mu, moc dobře ho poznala po hlase.

„Promiň, to jsem nechtěl," Sirius se k ní sklonil, aby jí pomohl, „viděl jsem tě tu už odpoledne. Neřekla jsi mi, že jsi tu pracovně."

„Nevěděla jsem, že tě musím o všem informovat," poznamenala uštěpačně, když se zvedla na nohy.

Sirius se také narovnal a podal jí zbytek listin. „Samozřejmě, že mě nemusíš informovat o ničem."

„Promiň, jsem trochu přepracovaná," zastyděla se, vyjela na něj celkem zbytečně.

„Jo, kvůli Voldemortovi a jeho stoupencům máme na ústředí plné ruce práce. Sotva se zastavíme," postěžoval si Sirius.

Alex se na něj překvapeně zahleděla. „Pracuješ jako bystrozor?"

„S Jamesem právě dokončujeme výcvik," pokýval hlavou.

To jí ještě chybělo, oba teď pracují na ministerstvu, takže se tu klidně denně můžou potkávat. I přesto však k sobě musela být upřímná a přiznat si, že kdyby za ní přišel a řekl by jí, že ji miluje, tak by mu hned skočila do náruče.

U Merlina, na co to kruci myslí? Sirius se jí upřeně díval do očí a jako by jí četl myšlenky.

„Kdy se vlastně budete brát?" optal se věcně.

„Přesné datum ještě nemáme, snad někde na konci léta. Derik by chtěl svatbu tady v Anglii."

„A co bys chtěla ty?"

„Siriusi..." přivřela oči, tahle debata se stáčela směrem, kterým rozhodně nechtěla.

„Tenkrát jsi chtěla žít život bez obav a strachu a hlavně být šťastná," připomněl jí její vlastní slova. „Tak mě zajímá jestli jsi šťastná?"

Na v podstatě jednoduchou otázku teď Alex nevěděla jak odpovědět. Kdyby se jí někdo zeptal před týdnem, jednoznačně by řekla, že ano. Před sedmi dny ještě byla zcela šťastná a spokojená. Ale teď když před ní stál Sirius, který byl jen na dosah její ruky, váhala. A Sirius to vycítil. Pomalu se k ní přiblížil a lehce jí objal. Alex se vzrušením rozbušilo srdce. Mírně zaklonila hlavu, aby mu nastavila ústa. Sirius se k ní sklonil, než se však svými rty dotkl těch jejich uslyšeli z vedlejší chodby bouchnutí dveří a něčí kroky.

Alexis se od Siriuse rychle odtáhla. Nečekala až se objeví onen tajemný narušitel jejich důvěrné chvilky. Obrátila se na patě a rychlým krokem odkráčela k výtahům.

Sirius ji nechal odejít aniž by se jí nějak pokusil zastavit. Právě se totiž přesvědčil, že u ní ještě má šanci a tu už si nenechá za žádnou cenu ujít.

Druhý den si na ni večer opět počkal. Alex byla v družném hovoru s nějakou tmavovlasou ženou. Mluvili spolu rychle a vzrušeně ve francouzštině.

„Alexis," oslovil ji Sirius, aby si ho všimla. Obě ženy se na něj obrátili. Tmavovlasá žena si Siriuse zaujatě prohlížela. Sirius však svoji pozornost soustředil pouze na Alex.

„Můžeme si promluvit?"

„Mluvili jsme včera," snažila se ho odbít Alex, protože jak se zdálo její kolegyně se nehodlala vzdálit a bedlivě poslouchala o čem si povídali. „Nevím co bys chtěl ještě probírat."

„Nevíš?" Sirius pozdvihl obě obočí v hraném údivu, „tak třeba o tom co se včera málem stalo," napověděl jí.

Alex se nervózně ošila. „Dobrá tedy, promluvíme si někde v soukromí," obrátila se směrem ke kolegyni. „Excusez-moi Jeannine," se zdvořilým úsměvem se omluvila své společnici.

Jeannine přikývla, ale zvědavě natahovala krk než jí ti dva zmizeli za rohem.

Alex zastavila až nedaleko dveří kanceláře Útvaru pro mezinárodní kouzelnické obchodní normy. Sirius za ní šel tiše jako duch.

„Tak o čem si chtěl mluvit?" Alex záměrně ignorovala jeho předešlou narážku.

Sirius se samolibě usmál. „Však ty víš. O nás."

„Siriusi prosím tě uvědom si, že žádné nás neexistuje. Já jsem zasnoubená..."

„Zasnoubení se dá zrušit."

„Ne to nedá! Proč tohle děláš?" zoufale si zakryla obličej dlaněmi. Sirius k ní přiskočil a konejšivě jí sevřel v náručí. „Nejde to... nejde to..." mumlala stále dokola.

„Proč?" nechápal Sirius.

Vzhlédla k němu. „Siriusi když jsem utekla z Anglie měla jsem k tomu důvod. Byl to strach. Strach z lásky. A Derik mě přesvědčil, že s tím pravým mužem to jsou jen plané obavy. Byla jsem šťastná. Až do teď..."

„Královno," Alex se při tom oslovení mírně pousmála, „pochop to, se mnou se nemusíš bát."

A pak se políbili. Oba dva. Toužili po sobě jako vyprahlá poušť po vodě. Jako květina potřebuje vláhu a světlo, oni dva potřebovali cítit blízkost toho druhého.