Black Queen aneb Siriusova Královna

2. Plameňák a králík

Neuběhli ani dva týdny od začátku školního roku. Alexis toho dne vstala časně ráno. Chtěla se podívat na pojednání do kouzelných formulí pro profesora Kratiknota s předstihem, večer totiž měla rande s pohledným havraspárským chlapcem a chtěla se na schůzku důkladně připravit, nějaký úkol by jí jen zbytečně zdržoval.

Pracovala asi hodinku než se z ložnic pomalu začali trousit první spolužáci. Spousta z nich se ještě před snídaní posadila do pohodlných křesel. Někteří si četli, jiní se stejně jako Alex věnovali učení, ale většinou jen čekali na své kamarády, aby společně vyrazili do Velké síně. Najednou se z chlapeckých ložnic ozval nepředstavitelný rámus. Po sérii dalších ran a skřeků se na schodiště vřítil James Potter. Několik spolužáků se po něm zvědavě ohlédlo a ustalo v dosavadním pohybu.

I Alex se za ním otočila. Vzápětí se totiž za Jamesem objevil Sirius Black s nedopnutou košilí, planoucím hněvem ve tváři a s rozcuchanými vlasy, ve kterých měl několik křiklavě růžových pramínků.

„Jamesi!" zaburácel Sirius až se otřásli skleněné tabule v oknech.

James se v bezpečné vzdálenosti od Siriuse začal nepokrytě chechtat a přidala se k němu většina studentů ze společenské místnosti, kteří se probrali z toho ohromení. Sirius totiž tak trochu připomínal plameňáka, nasupeně si prohrábl své obarvené kadeře a rozhořčeně hodil po Jamesovi jakýsi hřeben, který dosud svíral v dlani. James ho však bez potíží zachytil s obratností famfrpálového chytače.

„Jamesi Pottere, já tě uškrtím!" zahřměl naštvaně Sirius a tryskem se rozběhl k Jamesovi který před ním začal prchat. Chvilku se honili kolem stolu a křesel, ale James byl viditelně rychlejší. Ještě ho u toho stihl pekelně provokovat.

„Ale no tak brácho, nečerti se hned, moc ti to sluší," smál se. „Vypadáš k nakousnutí, jako cukrová vata."

Sirius mu zase hlasitě spílal a vyhrožoval, ale brzy mu začal docházet dech i urážky.

„Počkej Jamesi, tohle si vypiješ," vzdal se Sirius, když už ve spolčence bylo příliš mnoho lidí a kličkovat mezi zvědavci bylo dost nešikovné a nebezpečné. Hodil po Jamesovi poslední nasupený škleb a vydal se zpátky směrem k ložnicím. James se vítězoslavně opřel o jedno z křesel, které měl nejblíže a s veselím kukučem se mohutně vydýchával.

Když Sirius procházel kolem Alex zastavil se u ní. „Královno, kdyby ses náhodou někdy rozhodla změnit svůj vzhled a chtěla si vybrat nějakého výborného kadeřníka, něco ti doporučím," ušklíbl se na ní a důvěrně se k ní naklonil, „hlavně si nevybírej Jamese."

Alex přikývla hlavou a velmi těžko zadržovala výbuch smíchu. „Takovou hloupost bych nikdy neudělala," ujistila ho a ještě ho vesele popíchla, „navíc, James je pouze tvůj osobní kadeřník."

Sirius poté zmizel v chlapeckých ložnicích a Alex se otočila na Jamese.

„Být tebou, měla bych strach, myslím, že Black už teď spřádá plán na odvetu."

James lehkomyslně pokrčil rameny. „Jsem připraven na všechno."

„Mimochodem jak dlouho mu zůstane ta barva?" optala se Alex pobaveně.

„Je to kouzlo pouze na čtyřiadvacet hodin," James automaticky obracel v dlani hřeben, který po něm Sirius hodil. „Takže zítra ráno bude vypadat zase normálně."

„No tak normálně je trochu silné slovo," neodpustila si Alex, to už si však sbalila rozepsaný pergamen s esejí o kouzlech osobní ochrany a vydala se na snídani.

Sirius měl ten den o zábavu postaráno. Všichni si z něj celý den utahovali. Dokonce i profesorům cukali koutky úst, ale nikdo z nich jeho vzhled nekomentoval. A jak Alexis předpokládala, netrvalo to ani týden a kluci v jedno krásné středeční ráno opět způsobili malé pozdvižení.

Tentokrát se veselá estráda odehrála až na první vyučovací hodině. Ke smůle Jamese Pottera zrovna u profesorky McGonagallové.

Sirius celou dobu potutelně se usmívající s Remusem a Peterem seděli podezřele osaměle už na snídani. Absencí Jamese u nebelvírského stolu se však nikdo mimořádně nezabýval, zvláštní bylo až to, když nepřišel včas na začátek vyučování.

Dveře učebny se rozlétli deset minut po tom, co profesorka začala vysvětlovat postup přeměny jablka či hrušky v drobné lesní zvíře. Do třídy vtrhl James Potter jako podzimní vítr na stráně. Všichni studenti se po něm zvědavě ohlédli a zkoprněli úžasem, stejně jako profesorka McGonagallová. Obvykle totiž opozdilce okamžitě velmi nepříjemně vyhubovala, tentokrát ovšem zůstala ohromeně zírat na Jamese, který měl místo svých vlastních uší králičí slechy, dlouhé a chlupaté, které mu trčeli vzhůru.

Jako první dokonalé ticho prolomil Sirius svým výbuchem smíchu. Pomalu se k němu přidávalo víc a víc dívek a chlapců až se postupně smála celá třída.

McGonagallová se konečně vzpamatovala. „Pane Pottere ani nechci slyšet kde jste k tomu," prstem ukázala na jeho chundelatou ozdobu, „přišel, ale zřejmě tuším správně, že v tom má prsty pan Black. Pro příště bych vám radila, aby jste se spíše soustředili na výuku pánové, a ne na tyhle hloupé legrácky. Pokud toho pošťuchování zavčas nenecháte, tak vás školní trest nemine. Teď se prosím posaďte Pottere, věnujte se výkladu a dobře naslouchejte."

Její poslední slova způsobila další salvu smíchu celé třídy. Stačil však jeden jediný tvrdý pohled profesorky a všichni se rázem uklidnili. Výuka mohla pokračovat, i když mnohým dělalo problémy se soustředit na úkol. A když se Siriusovi podařilo proměnit svoji hrušku v malého zajíčka i přísné profesorce po tváři přelétl náznak úsměvu.

James byl nepřehlédnutelný celý den, i když k večeru se mu králičí uši zmenšovali. Další den ráno u snídaně James doslova pelichal. Jeho uši již měli normální tvar, stále však byli porostlé králičí srstí. Bílé chlupy však měl úplně všude. A jak se ukázalo ještě k tomu špatně slyšel.

Alex dorazila k nebelvírskému stolu zároveň s Lily a Joan. James si právě vytahoval další chuchvalec chlupů z uší a zlostně se zašklebil na Siriuse, který se mu celou dobu nepokrytě smál.

„Nějak pelicháš Pottere," neodpustila si Lily rýpnutí, když si nakládala ovesnou kaši na talíř.

James se na ni sladce zaculil. „Já líbám skvěle Evansová," nejbližší okolí vyprsklo už po několikáté smíchy.

„Neříkala jsem líbáš, ale pelicháš!" snažila se vysvětlit Lily červená jak lesní jahoda.

„Klidně tě o tom přesvědčím Lily," přemlouval ji James a Lily, ač to bylo neuvěřitelné, zrudla ještě víc a ostatní se dál vesele smáli. Lily zakroutila hlavou, oželela nedojedenou kaši a raději se zvedla k odchodu.

James jí vyprovázel oddaným pohledem se zamilovaným úsměvem.

„Ty ji bereš Dvanácteráku," hýkal smíchy Sirius a utíral si uslzené oči. Remus vesele poplácal Jamese po zádech, tak dlouho už se také nepobavil.

„Ještě si ji neberu brácho, ale vím, že se za mě Lily jednou provdá," pokýval James hlavou a nechápavě sledoval čemu se jeho kamarádi tak moc smějí.

V tu chvíli ani sám James netušil jak blízko je pravdě. Nějaký čas si však ještě na svoji milovanou bude muset počkat.