Black Queen aneb Siriusova Královna

4. Nečekané pozvání

Vánoční prázdniny se kvapem blížili. Za necelý týden budou mít studenti konečně pár dní volna. Měli právě jednu z posledních hodin lektvarů. Profesor Křiklan obcházel své žáky a kontroloval jejich práci. Když došel ke stolu Alexis a Joan potěšeně se usmál. Obě už měli skoro hotový lektvar.

Profesor si poklepal na své objemné břicho a nenápadně se naklonil k Alex. „Slečno Queenová, byl bych moc rád, kdyby jste mohla přijít na můj malý soukromý tradiční vánoční večírek," mrkl na ni a široce se usmál.

„Děkuji za pozvání pane profesore, bude mi potěšením," zdvořile kývla hlavou a připojila vřelý úsměv. Malý soukromý tradiční večírek znamenal v překladu ohromnou a velkolepou oslavu se spoustou hostů.

„Očekávejte moji sovu," přátelsky ji poplácal na rameni a vesele dodal: „Přijďte i s doprovodem slečno."

Křiklan zanechal Alex v jejich myšlenkách. Zděšeně si totiž uvědomila, že vlastně nemá s kým jít, automaticky zazátkovala svůj vzorek lektvaru a se zadumaným výrazem se rozhlédla po třídě. Black a Potter již také měli hotovou svoji práci a pohodlně se rozvalovali na židli. Profesor Křiklan došel i k jejich lavici a ti dva neomalenci se ani neobtěžovali spořádaně se posadit. Učitel lektvarů zhodnotil jejich práci se spokojeným výrazem. Nikdy nikdo nechápal jak to ti dva dělají, ale i přes veškerou jejich neukázněnost měli zadaný úkol hotový dřív jak většina ostatních spolužáků a ještě při tom stihli dělat lumpárny.

Jak Alex zpozorovala i jim profesor nabídl pozvání na vánoční večírek a oba chlapci souhlasně přikývli.

Od toho dne kdy se s ní Todd prakticky rozešel, Alexis odmítala veškeré nabídky k schůzce. Todd byl vlastně první kluk, který se s ní rozešel dřív jak ona. Jonathana nepočítala, protože s ním nechodila, jen ona si to myslela.

Byl to zvláštní pocit, který v ní něco zanechal. Navenek byla stále silná a sebevědomá, uvnitř však cítila něco jiného. Připadala si zranitelná a slabá. Její sebedůvěra začala vrtkavě kolísat.

Ještě k tomu přijala pozvání na Křiklanův večírek, na který se jí ani trošku nechtělo. Odmítnout si však profesorovu nabídku nedovolila. Jistě by se urazil a to nechtěla. Alex se rozhodla, že starosti s jejím neexistujícím doprovodem prozatím nechá stranou. Byla totiž právě sobota a konal se poslední famfrpálový zápas před Vánočními prázdninami.

Havraspár a Nebelvír vedli docela vyrovnaný souboj, ale přeci jen Potter byl o dost lepší než havraspárský chytač a tak Nebelvír jako povětšinou Jamesovou zásluhou vyhrál. Ovšem byla to úchvatná podívaná, při které aspoň Alex na chvilku zapomněla na své potíže.

Večer v nebelvírské společenské místnosti se jako obvykle po vyhraném, a někdy i po prohraném, James tomu říkával zapíjení smutku, zápase konala obrovská bujará oslava na počest kolejního družstva.

Alexis jen díky Joan a Lily zůstala, jinak by už totiž zalezla do postele, nějak neměla slavnostní náladu. Seděla zrovna na gauči pod schody s flaškou máslového ležáku a rozesmátě sledovala jak James, viditelně omámen ohnivou whisky, na stole krepčí svůj vítězný tanec. Popravdě u toho spíš vypadal jako když dostal nějaký záchvat, aby taky ne, vypil skoro celou láhev sám. A Alex moc dobře věděla co bude dál následovat potom co dotančí. Ještě než odpadne pod stůl nebo na jedno z křesel, bude jako vždy přesvědčovat Lily o své nehynoucí lásce k ní, Lily se na něj naštve, počastuje ho nelichotivými nadávkami, zpraží ho vražedným pohledem a celá červená jako rajské jablíčko zmizí v dívčích ložnicích. Prostě taková typická nebelvírská oslava.

„Čau Alex," ozvalo se jí u ucha zčista jasna.

„Ahoj," otočila se s úsměvem, který ji zmrzl na tváři jakmile uviděla kdo si k ní přisedl. „Co chceš?"

„Ale no tak, mohla bys na mne být trochu milejší, Královno, nemyslíš?" poznamenal Sirius naoko zklamaně.

Od okamžiku co se střetli na Astronomické věži se Alexa se Siriusem ještě nesetkali tváří v tvář.

Alex mu věnovala ironický úšklebek. „Přestaň mě poučovat a radši mi řekni co potřebuješ."

„To za tebou nemůžu přijít jen tak, na kus řeči?" podivil se.

„To jistě můžeš, ale jak tě znám tvoje návštěva je čistě účelová. Tak se mi nesnaž namluvit, že si jdeš jen popovídat."

„No dobře," přiznal poraženě Sirius a Alex s úsměvem naklonila hlavu na stranu.

„Tak povídej," pobídla ho odevzdaně.

„Víš, chtěl jsem se zeptat, jestli by jsi se mnou nezašla na ten Křikův večírek."

Alexis se uchechtla a v hraném údivu se zeptala: „Já? Nespletl ses? Nebo už jsi v Bradavicích vystřídal všechna hezká děvčata a protože jsou všechny uražené žes je nechal, žádná s tebou nechce jít?"

„Že to říkáš zrovna ty..." poznamenal Sirius jízlivě a Alexa se zamračila. „No tak Alex nechtěj se hádat," přesvědčoval jí smířlivě. „Bude to taková výpomoc, ty teď taky nikoho nemáš. Pojď se mnou, ze staré známosti, prostě jako ...kamarádka."

Alex spolkla další jedovatou poznámku a hluboce se zamyslela, od Siriuse by čekala cokoliv, ale určitě ne pozvání na večírek.

Siriuse už zřejmě přestalo bavit její dlouhé přemýšlení, tázavě povytáhl obočí a zamručel: „Hm?"

Alexis si povzdechla. Vlastně proč ne, pomyslela si. „Možná si to budu jednou vyčítat ...ale fajn, půjdu tedy s tebou."

„Já jsem tak úžasnej," usmál se Sirius samolibě.

„Máš příliš vysoké sebevědomí, ty frajere," ušklíbla se na něj Alex, ale koutky úst jí cukali.

Sirius si teatrálně povzdechl. „Jako kdybych mohl za to, že jsem prostě nejlepší," a s těmito slovy odplul do víru pokračující oslavy.

Alex pobaveně zakroutila hlavou. Sice jí Sirius zvedl náladu, ale musela se nad tím pozváním zamyslet. Měla neblahé tušení a okolo žaludku ji začalo lehce mrazit.