Seděl jsem u dřezu a umýval nádobí. Jako vždy. A přitom jsem nemohl přestat myslet na to, co se stalo včera. Je těžké nad něčím přemýšlet a přitom něco dělat.
S pohledem upřeným na hrnec plný vařící polévky jsem hrnec popadl za madla.. ''Au kurva!'' Zařval jsem, když jsem se popálil. Pak už jsem jen viděl, jak hrnec plný polévky letí k zemi jako sestřelený válečný letoun. Polévka se rozprskla po celé místnosti. Kurva.. Zase mě zmlátí.
''Hej.'' Zaslechl jsem jeho hlas. ''Co se stalo?''
Neohlížel jsem se. Nechtěl jsem vidět jeho naštvaný výraz. ''Omlouvám se, spadlo mi to. Hned to uklidím.'' Začal jsem polívku rychle utírat z podlahy mým rukávem od trička. Popálil jsem se znova, to nemůže být někdy Sangwoo stejně nažhavenej, jako ta polívka? Ne, nemůže, samozřejmě.
Popadl mojí popálenou ruku a zapl studenou vodu. Dal mi ji pod ledový proud. Co to dělá? Proč se tak stará?
''To musí pěkně bolet, máš to úplně rudé.''
On mě nepotrestá? Co se stalo?
''Jsi v pohodě?'' Řekl starostlivě a přiložil mi na spáleninu kostku ledu.
''Ano, jsem v pořádku.'' Vykoktal jsem ze sebe. Nikdy se mě nezeptal, jestli mi něco je.
Zůstali jsme na sebe v tichosti koukat. Musel jsem koukat nahoru, protože jsem pořád seděl na židli.
Najednou mi strčil do pusy tu kostku ledu a začal se smát. ''Máš úplně napuchlé tvářičky, roztomilé.''
Jo, možná by to bylo roztomilý, kdybych v tý puse měl něco jinýho, než tu studenou kostku ledu.
''Líbí se ti to, že?'' Zeptal se se smíchem.
''Udělej mi taky dobře.'' Začal mě líbat.
''Líbí se mi to.'' Řekl nakonec, když jsem mu v puse předal tu kostku ledu.
Je to jako žít s dvojčaty, které mají úplně jiné povahy. Trošku mě to znervóznilo.
Vzal mě do koupelny. Svlékl a dal do sprchového koutu. Začal mě jemně umývat. Ta teplá voda, která stéká po mým těle.. Jeho jemné ruce mě myjí a oblékají každý den. Ale nejlepší je, že už mě nezavírá do sklepa. Jak to mohlo takhle dopadnout? Každou noc usínám vedle něj v jeho posteli. Možná budeme...
Pozoruji ho, když spí.. Mám hrozné nutkání na něj sáhnout.. Proč to neudělat?
Začal jsem se pomalu natahovat k jeho obličeji. Už byla moje ruka těsně u jeho tváře..
''Heh.. Jedeš po mě, když spím?'' Zachechtal se a otevřel oči.
''Trochu staromódní.'' Hah.. Staromódní je to oblečení, do kterýho mě navlíkáš.
''T-Tak to není..'' Začal jsem zas koktat.
''V pořádku. Klidně to dělej. Jestli ne, já budu.'' Natáhl se ke mě a začal mě líbat. Zajel mi rukou pod triko, pod které dal svou hlavu.
''Teplo, jako bych byl u mámy v břiše..'' Cítil jsem, jak mi kouká na bradavky. Možná bych ho označil za úchyla... Ale ne.. Chtěl jsem víc.
''Prosím, olízni mě tam.'' Zažadonil jsem.
Poslechl mě. Začal mi olizovat bradavky.
''Jsi tak horký.'' Řekl celý udýchaný, když vylezl z pod mého trička.
Sundal s tričko a začal mi povolovat tepláky. ''Říkal jsi, že mi ho chceš vykouřit, ne?''
''Chceš to zkusit?'' Upřímně.. Jo, chci to zkusit už sakra dlouho Sangwoo. Blbější otázku jsi mi položit snad už nemohl..
Beze slova jsem se sklonil k jeho klínu. Začal jsem sát.
''Počkej chvíli.. Nemůžeš přeci jen sát.'' A názorně mi to ukázal na mých dvou prstech.
''Musíš použít jazyk. Zkus to znova.'' Poručil a já se znovu sklonil.
Začal jsem znovu sát a tentokrát jsem použil i jazyk. Kouřil jsem mu ho. Začal nahlas vzdychat. Najednou jsem cítil, jak vyvrcholil.
''Promiň, nechtěl jsem ti pocákat obličej.'' Uchechtl se, když si mě prohlédl.
''Díky.'' Poděkoval a dal mi pusu..
Seděl jsem zase na tý židli u dřezu, ale tentokrát jsem to nebyl já, kdo umýval nádobí. Byl to Sangwoo. Bylo to divné se na něj koukat, jak dělá mou práci. Asi jsem ho pozoroval až moc dlouho. Otočil se na mě. ''Proč ten tupej výraz?'' Zeptal se mě a zvedl při tom obočí.
''Máš hlad? Ještě je na večeři brzo. Přinesu svačinu, máš rád sladký?'' Podíval se na mě s úsměvem.
Nerozkazuje mi, dokonce mě přestal i držet. Taky mě už nenutí uklízet. Po tom, co se tenkrát stalo už to není potřeba.
Obvazoval mi nohy novým obvazem. Pořád to trochu bolelo. ''Líp už to nedokážu.. Víš, proč nemůžeme jít do nemocnice, že?'' Zvedl ke mě tázavě hlavu.
Jen jsem přikývl.
''To je dobře.'' Odpověděl spokojeně a položil hlavu na mé nohy.
Taky už uběhl nějaký čas..
''Je dost možný, že přijdu později kvůli dešti. Ano, ta kavárna, kde jsme byli minule. Dobře, budu tam.'' Slyšel jsem jeho telefonát.
''Bume?'' Řekl moje jméno? Co jsem udělal?
''Spíš?'' Naklonil se ke mě a položil mi ruku na záda.
Opatrně jsem pootevřel oči a leknutím jsem sebou škubl, když mi došlo, že je nakloněný ke mě a kouká mi přímo do obličeje.
''Co sakra, předstíral jsi to??'' Řekl zvýšeným hlasem a rukou mě vzal za hlavu a zvedl jí ze stolu, kde jsem jí měl doteď položenou.
S tázavým výrazem jsem se na něj podíval.
''V pořádku, spi dál. Jako bych nic neřekl.'' Ztišil hlas a pohladil mě po hlavě. Někdy mi přijde, jako magor.
''Víš.. Musím někam jít. Tak mě napadlo.. Vrátíš se zpátky do sklepa? Hned budu zpátky.''
Nasadil jsem zklamaný výraz, ale dal jsem důraz na to, abych vypadal i trochu naštvaně.
''Jsi naštvaný?'' Zeptal se mě sklesle.
Neodpověděl jsem, jen jsem dál zíral na stůl.
''Dobře.. Postarej se mezitím o dům.. Sklep je možná moc studený.'' Řekl a starostlivě mi odhrnul vlasy z obličeje.
''Budu hned budu zpátky. Nechoď za čáru.'' Políbil mě do vlasů a dodal. ''Jdi spát, vrátím se kolem sedmé.''
Odešel do chodby, nazul si boty a zavřel za sebou dveře. Bylo čtvrt na 6. Tomu říká chvíle? Vždyť jsou to skoro dvě hodiny. Rozhodl jsem se ho poslechnout. Položil jsem si hlavu zpátky na stůl a zavřel oči...
