Syn|Sebastian Snape [1. část]

6|

Severus

"Tak co Sebe.. kdo je ta šťastná?" Zeptal se s potulným úsměvem Severus. Seděl na pohovce a on na křesle, je to dva dny na zpět ho večer potkal jak se toulá hradem, měl schůzku s nějakou dívkou a jeho docela zajímalo kdo to je.. a jaký má jeho syn vkus.. Sebastián se pousmál "nikdo" řekl nevině. "Ale no ták Sebí.." začal Severus a sedl si vedle něho. "Nech toho!" Rozesmál se Sebastián. "No ty si teda romantik.." prohlásil Severus, když si přečetl co napsal..

Lunární partnerství.. Jsi moje láska, tajemná myšlenka. Jsi moje láska si moje něha, jsi moje druhý já to se hned pozná, na to se nezapomíná.. Tvůj úsměv mi tvou lásku připomíná.. bože jsi krásná!

"Přestaň to číst!" Řekl Sebastián a všechno začal balit."Ale no ták.. " začal Severus s úsměvem. "Lunární partnerství? To je jako, že scházíme večer?" Zeptal se Severus. "Dalo by se to tak říct, ale ty to číst nemáš!" Napomenul ho Sebastián. Severus se jen pobaveně usmál.. čím dál víc chtěl vědět o koho jde. 

"Hele!" Řekl Sebastián, když mu Severus sebral pergamen. "Vášnivý romantik.." prohlásil Severus. "To není tvoje, dej mi to.." řekl Sebastián a snažil se mu papír sebrat. "Ale no ták, já si to chci taky přečíst.." prohlásil Severus a četl dál. Sebastián si sedl, vzdal to. "Ty jsi rozený básník!" Prohlásil Severus. "Hm.." prohlásil rezignavaně Sebastián. "Třeba tohle.. Všude tam kam se podívám, něco z tebe mám.. To je dobrý.. a taky tohle.. Jsi mého slunce štěstí.. co na východě vychází a zapadá.. " přečetl Severus. "No tak díky.." řekl Sebastián. Severus si sedl vedle něho a vrátil mu pergamen. "Tak co.. kdo je ta šťastná?" Zeptal se znovu Severus a usmíval se. "No tak.. " drbl do něj Severus, když se neměl k odpovědi. Sebastián se zasněně usmál. "Z jaké je koleje?" Zeptal se zvědavě Severus. "Není ze Zmiozelu.." prohlásil Sebastián. Takže Zmiozelka ne.. pokýval hlavou Severus. "Aha.. a z jaké je koleje?" Zeptal se Severus. "Nejsi nějak moc zvědavý?" Zeptal se Sebastián pobaveně. "Ne.." zakroutil hlavou Severus a usmíval se, docela to chtěl vědět.. zajímalo ho to..moc. "Neřeknu ti z jaké je koleje.. a znáš jí dobře.." řekl Sebastián. "To jsi mi moc nepomohl.. znám všechny studenty z Bradavic, ne jen holky.." prohlásil Severus. "Já ti to říkat nebudu.. ale půjde se mnou na ples.." prohlásil s úsměvem. "Vážně? Ale to je až za necelý měsíc" řekl Severus. "Taky mi to přijde jako věčnost.." povzdechl si Sebastián, Severus se pousmál. "Jak dlouho spolu jste? Smím-li vědět.." zeptal se Severus. "Od začátku roku.." prohlásil Sebastián. "Už?" Zeptal se Severus, zajímavé, že mu to ušlo.. rok.. hm., to je docela dlouho..uvažoval Severus. "Jo.." přitakal Sebastián. Už od začátku třetího ročníku s někým chodí, fakt moc ho zajímalo kdo to je.

"A je hezká?" Zeptal se nakonec. "No.. moc.." přitakal Sebastián zasněně.. Severus se pousmál, on je fakt zamilován.. musel se usmát. "Barva vlasů?" Zeptal se, "moc konkrétní.." odpověděl Sebastián. "Ale no ták..." Žádal ho Severus. "..jsou to ty nejkrásnější vlasy na světě.." pronesl Sebastián. "Ale ale. .. tady se nám někdo zamiloval.., že Sebí?" Zeptal Severus s potulným úsměvem. Sebastián se jen uculil. "A oči?" Zeptal se zvědavě Severus. "Karamelově hnědé.. oříškové..medové..jak chceš.." prohlásil Sebastián. Čím dál víc chtěl vědět kdo to je.. "Aha.." přitakával Severus s úsměvem.. Bylo to hezké.. přál to Sebastiánovi, láska je hezká věc. "Není nic hezčího než milovat a být milován.." prohlásil Sebastián. Sevarus se pobaveně usmál. "Tak mi něco o ní řekni.." vyzval ho Severus. "Ne.. ty by jsi jí podle toho poznal.." prohlásil Sebastián.

Nechal ho tedy být..zatím.
Dál si četl a Sebastián odepisoval. 

   Měl nohy na stole a byl schovaný za knihou.. když slyšel, že klepe sova na okno, vykoukl a pozoroval jak Sebastián odvazuje pergamen z nohy sovy. "Hele ta tvoje holka.." prohlásil pobaveně Severus, "to bude asi nějaká pisatelka, že jo?" zeptal se, a zvedl levé obočí, náramně se bavil, "no.." přitakal s úsměvem Sebastián. "Náramně se k sobě hodíte.." prohlásil Severus pobaveně.. Pátral v paměti.. jaká z jeho ročníku by to mohla být.. bylo jich hodně. Sice nebyla ze Zmiozelu.. ale i tak jich bylo hodně.. nebo taky mohla být starší nebo mladší... to nevěděl, ale jistě věděl, že on to chce vědět.