Syn|Sebastian Snape [1. část]

35|

Sebastián

"Sebe.. mám pro tebe jeden velký dárek.." prohlásil tát ráno u snídaně. "Jaký? Vždyť si mi dal housle?" Zeptal se a díval se na tátu. Ty nejlepší housle jaké kdy viděl.. "Hm to ano.. ale, mám pro tebe ještě něco.. Víš, přemýšlel jsem, nechtěl by jsi se přestěhovat?" Zeptal se taťka s úsměvem. Sebovi zaskočilo jídlo. "Přestěhovat?" Zeptal se jako kdyby ho neslyšel. "Jo..myslím, že by to byla příjemná změna.." řekl taťka a popíjel kávu. "Vadilo by ti to?" Zeptal se taťka. Seb nad tím přemýšlel. "Vůbec" řekl s úsměvem. Taťka se taky usmál. "To je super.. asi tak za dvě hodiny je tady stěhovací služba.. ten dům už jsem koupil.." oznámil mu taťka. Sebovi opět zaskočilo. "Jak si věděl, že budu souhlasit?" Zeptal se Seb nechápavě. "Znám, tě.. a ten dům se ti bude líbit.." řekl s úsměvem.

Do dvou hodin taťka sbalil potřebné věci.. samozřejmě pomocí hůlky.. jinak by to dělali déle.. on si zatím sbalil oblečení.. Našel Feminu, nakrmil jí.. a dal jí do klece. Nechtěla tam být tak jí pustil ještě ven..

"Můžeme?" Zeptal se taťka. Femina si otvírala hlavu ho jeho kabát, byla celá od sněhu.. "jo.." pokýval hlavou a nasedli do auta. "Tu kočku rozhodně v autě nepouštěj.." řekl k němu tata. "Je to jen trocha vody.." řekl Seb pobaveně. Věděl jak táta miluje svoje auto.. a rychlou jízdu. Ale když jel s ním, jezdil opatrně.. hlavně ne tak moc rychle. Sice dodržoval normu.. ale úplně přesně. Když se tam mohlo jet jen osmdesát jel osmdesát.. když do sto kilometrů v hodině, jel sto kilometrů v hodině.. ale ne s ním. To se docela krotil. "Za rok vystavují nové Ferrari 550..víš to?" Zeptal se Seb táty. "Jasně, že to vím.. naplánoval jsem nám do Itálie výlet.." usmál se na něj. "Vážně?" Zeptal se překvapeně. "Jo.." pokýval hlavou táta. "Nechceš si ho doufám, koupit, že ne?" Zeptal se Seb. "Blázníš? Kde bych na něj jako vzal? .. a tohle je starý tři roky.. já ho mám první rok.. a jsem úplně spokojený.." usmál se na něj táta. "Ještě, aby ne.. byl by jsi blázen, kdyby jsi ho prodal.. Je to nejnovější model.." odpověděl Seb. "Já si myslím, že 456 je docela hezká a hlavně vážně rychlá.." odpověděl táta. Tohle luxusní auto, byl dárek k jeho narozeninám a Vánocům. Koupil si ho v listopadu a dal si ho jak v Vánocům tak k narozeninám.. je svým 35.. Když mu to táta řekl, jsi že si koupil závodní auto.. ani se už nedivil. Táta narazil na jednu ženu, zemřel ji muž a ona se dostala do těžké finanční situace. Řekla, že ji zůstalo jen auto.. táta si chtěl koupit nové auto.. proto nabídl, že ho odkoupí. Když ho viděl, poznal značku Ferrari musel ho mít. Mělo špatné gumy a promáčklé dveře.. ale jeho oprava bude stát o dost míň než nové auto. Žena chtěla za auto směšnou částku.. táta ji vysvětlil co je to za auto.. ona přesto trvala na svém.. ale musí ji dát peníze v hotovosti.. taťka souhlasil. Druhý den nechal nové auto odvézt do servisu, kde jo do týdne udělali.. bylo jako nové.. táta byl spokojený. Ještě ten den mu to nadšeně oznámil a pak ho, i přesto, že měli cvičit neverbální kouzla, odletaxoval domu, aby se na nové auto podíval. "Teď si všichni rozhodně budou myslet, že jsi pohádkově bohatý.." řekl mu s úsměvem a díval se na naleštěnou kapotu auta.. bylo tmavě modré.. Teď v něm seděl potřetí v životě. S Fem na klíně, s tátou, který bude vyšilovat až se kočka dotkne svými mokrými packami sedaček. Seb mu to přál a táta měl z auta obrovskou radost.. byl jak malý kluk.