Syn|Sebastian Snape [1. část]

48|

Sebastián

Četl dopis od Draca.. zastavil se u jedné věty. "Včera Belatrix mluvila s mým otcem, říkala mu něco o tobě.. prý by jsi měl chodit k Pánovi Zla a on tě měl učit Černé magii.. nevím jestli to víš.. ale asi to bude pravda.." přečetl nahlas, táta seděl v křesle. Zvedl pohled od dopisu a podíval se na něj. "Co to má být?" zeptal se mírně podrážděně. Bylo jasné, že táta v tom má jisto jistě prsty. "Co?" zeptal se nevinně táta. "Přestaň to na mě hrát a řekni mi pravdu.." zavrčel naštvaně. Táta si jen povzdechl. "Pán Zla.. tě chce mezi své smrtijedi, už dlouho. Neřekl jsem ti to.. ale Pánov Zla jsem řekl, že jsi příliš mladý.. nevzal to moc dobře, pokusil jsem se tě z toho vymotat.. a řekl jsem, že nejsi moc dobrý co se týče černé magie.. neuvěřil mi, ale řekl, že když si nemyslím, že jsi dobrý.. tak k němu budeš chodit na hodiny Černé magie.." odpověděl táta. Sebastián na něj překvapeně hleděl. "Promiň.. snažil jsem se, aby jsi tam nemusel.." řekl táta a podíval se na něj. Sebastián z jeho pohledu vyčetl, že ho to vážně mrzí. "Jak dlouho to víš?" zeptal se Sebastián a podíval se mu hluboko do očí. "Tři měsíce.." řekl táta. Sebastián jen pootevřel rty. "A nenapadne tě mi to řict?" zeptal se vztekle. "Sebas-" začal táta, ale umlčel ho gestem ruky. "Ty to nechápeš? .. řekl by jsi mi to ten den? Já se s tím potřebuji smířit a né, aby jsi mi to řekl v jednu chvíli a pak už rovnou půjdu! Tak to nejde!" řekl Sebastián a hleděl na něj. "Lhal si mi.." dodal a podíval se na něj. "Sebastiáne.." začal táta klidně a sedl si vedle něj. "Neřekl jsem ti to jen tak.. zkazil by jsem ti prázdniny.. a.. máš pravdu, řekl by jsem ti to ten den, ale né protože ti chci lhát, ale nechci, aby jsi byl zbytečně smutný." řekl a podíval se na něj, Sebastián cítil jeho pohled na svém obličeji. Díval se před sebe a snažil se s tím smířit. Bude muset dobrovolně za Pánem Zla.. to pochopil, protože ho bude učit Černé Magii.. to také pochopil, ale nechápe, proč ho chce mezi Smrtijedi.. proč? K čemu mu jako on bude? Je student Bradavic.. "Sebe.. jsi více jak talentový a Pán Zla to ví." odpověděl táta a pohladil ho po tváři. "Nechci tam.." řekl jednoduše. "Nejde ti jinak, Sebe.." namítl táta smutně. Sebastián zavřel oči a pak otevřel, na svého tátu se nedíval, hleděl na koberec.

"Kdy?" zeptal se po dlouhé pauze. "Sebe-" začal táta, ale přerušil ho. "Kdy?" zeptal se ostře. "Za týden.." řekl táta tiše. Naplnil ho vztek. "Nemohl jsi mi to říct?!" zeptal se prudce. Táta na něj jen hleděl. "Co by to změnilo?" zeptal se táta klidně. Sebastián nechápal jak může být tak klidný a smířený.. "Všechno!" odsekl naštvaně. "Sebastiáne, nelži sám sobě-" chtěl pokračovat táta. "Nic mi neříkej.." přerušil ho a chystal se zmizet, pokud možno navždy. "Počkej.." řekl táta a chytil ho za rameno. "Vyřešíme to, ano?" zeptal se a podíval se na něj. "Ne, nechci nic řešit, ani poslouchat nic co mi chceš říkat.." odpověděl naštvaně a pokusil se mu vyškubnout. Táta ho držel pevně. "Nikam nepůjdeš a sedneš si.. promluvíme si o tom.." řekl nekompromisně. "Já se, ale o ničem nechci bavit!" řekl naštvaně. "Já zase nechci poslouchat tebe.. a řekl jsem, že si promluvíme a to taky uděláme.. takže si sedni.." řekl táta a podíval se na něj, nechtěl vidět odpor z jeho strany. Ale on tu nechtěl být.. chtěl jít pryč a zavřít se v pokoji.. kde by mohl být sám. "Ne" odpověděl jednoduše Sebastián. Táta se na něj otočil a pozvedl obočí. "Já jsem ti něco řekl a byl bych moc rád, kdyby jsi tak učinil.." řekl táta pomalu a dával důraz na každé slovo. "Beze slova se otočil, že půjde pryč. Táta ho dlouhými kroky došel a prudce otočil k sobě. "Něco jsem ti řekl, takže budeš poslouchat.." zavrčel táta naštvaně. Sebastián jen opětoval jeho pohled a pak se znovu pokusil odejít. Tentokrát táta nic neřekl a dal mu facku.. Sebastián to rozhodně nečekal. Zvedl k němu zrak. "Sedni si" řekl táta a kývl k pohovce. Teď cítil snad větší odpor než před tím, přál si odejít. "Nechci si sedat ani s tebou mluvit, mys-" začal Sebastián, ale dostal další.. bolelo to, víc než ta první. "Přestaň mi odporovat a chovat se jak malé dítě.." řekl táta a hleděl na něj. Sebastián nechápal, proč teď dostal facku a proč i předtím. Jen protože, řekl, že se s ním nebude bavit a chtěl jít pryč? Neochotně si sedl na pohovku jak si přál.