Syn|Sebastian Snape [1. část]

10|

Sebastian

Netušil jak dál.. bylo to ještě horší jak před tím.. jak mu tohle mohla udělat?.. zničila ho.. doslova. Sice od plesu uběhl den, ale on cítil tu samou bolest.. ležel na posteli a koukal na koberec. Všude okolo byly stále roztrhané pergameny..  neuklízel to.. neměl na to sílu. Neměl hlad ani žízeň.. nechtěl nic. Přál si tolik věcí.. poznat a vidět, ale teď jako kdyby to všechno bylo pryč.. zmizelo společně s ní, vše co s ní přišlo i odešlo.. 

..

"Sebe.. pojď si něco dát.." řekl taťka a sedl si na postel. "Nemám hlad.." řekl tiše. V hlavě měl prázdno.. až na ní, ty vzpomínky tam byli, měl je uchované hluboko v sobě.. rád na to vzpomínal, byl to hezký pocit.. ale zároveň bolestný.. "Sebe.." povzdechl si taťka. Otočil se na něj, chvíli na sebe koukali, "..já vím, že nebudeš chtít.. ale co někam jít?" zeptal se ho znovu. "Ne.." zakroutil hlavou Sebastián. Nechtěl nikam jít jen být. Všechny jeho představy se rozpadli včera.. "Jak myslíš.." odpověděl taťka a potichu odešel. Sebastián jen těžce vydechl.. pevně semkl víčka.. miloval jí, stále jí miloval a to bylo nejhorší.. co asi dělá? .. ptal se, sedí v Nebelvírské věži a vesele se baví se svými kamarády.. jak moc si přál být s ní.. otevřel oči.. a převalil se na záda. Dál koukal na strop.. 

Všude viděl její tvář.. karamelové oči a nádherné vlasy.. nebyl schopen myslet na nic jiného.. na společné chvíle co spolu trávili.. všechno tohle bolelo..

Měl vztek na sebe, jak se Pohl nechat takhle zničit? Jak mohl takhle podlehnout svým citům?

Asi nejhorší bylo, že on nevěděl.. netušil jestli ho milovala, nebo to jen předstírala.. Kdyby .. kdyby to nehrála, tak proč tohle udělala? Ano.. nepohodli se.. ale šel za ní, že si promluví.. a ona líbá Weasleyho.. kdyby to bylo jinak odtáhla by se, mohla udělat cokoliv., Ale neudělala.. a ten ples?.. to bylo fiasko.. jedna jeho část věřila, že je to jen nedorozumění.. že s Weasleym nic nemá.. ale druhá logická část tomu nevěřila.. a po tom plese? Si byl jist.. tohle nebylo nedorozumění.. tohle byla realita. Vlastně je to jeho chyba, že on je snílek a najivní.. jaká to vlastnost zmiozela.. pomyslel si sarkasticky. Stále nechápal proč šla s Krumem.. měla jít s ním.. sice ani on nedoufal, ještě ten den ráno, že tam půjde, ale když tam šel.. myslel, že půjdou spolu.. Vše se, ale změnilo.. ona nechtěla jít s ním.. kdyby ano tak by nešla s Krumem.. Ale.. proč nešla s Weasleym když

Severus

Bylo mu to líto.. všechno co se stalo.. ale nedokáže mu pomoci. Chtěl ho rozptýlit, ukázat mu, že vše není tak zlé a ztracené jak si myslí.. Sebastián měl dveře dokořán, vždy když šel okolo jeho pokoje viděl jak leží na posteli nebo sedí na okně a kouká jak venku sněží... trápí se. 

..

Dnes byli Vánoce, Sebastián to asi ani nepostřehl.. možná ani neuvědomil, zjistil to až v moment, kdy uviděl stromek v obýváku, koukal na něj docela divně.. ale pak opět nic, bez reakce, bez slov. Severus si povzdechl. Jestli to takhle půjde dál zblázní se, on i Seb. 

Ležel opět ve svém pokoji, Severus to věděl.. dveře bylo dokořán a on jen klepl na dveře, tím oznámil svůj příchod. Sebastián na něj stočil zrak, on si zatím sedl na postel. "Něco pro tebe mám, myslím, že není nutné čekat do večera a ani to nebude možné.. to ti řeknu pak.." začal Severus, ".. to je pro tebe, Veselé Vánoce!" popřál mu a dal mu dárek. Sebastián na něj koukal, "Díky.." řekl a vzal si, Severus šekal až to otevře, byl netrpělivý a hlavně doufal, že je to to nejlepší.. a bude se mu to líbit. 

Sebastián otevřel obal.. byli tam housle. Jen párkrát zamrkal. Severus věděl, že miloval hru na housle, ale od desíti nehrál.. ale přitom byl úžasný.. hrál skvěle, vyhrál několik soutěží.. nevěděl proč přestal hrát.. "Housle..?" zeptal se Sebastián a přejel prsty po houslích. "Jo., doufám, že se ti líbí.. zkus je.." vyzval ho Severus a usmál se. Složil nohy pod sebe a seděl na posteli. Sebastián pomalu vyndal housle z krytu, pak si je položil na rameno..  vzal si smyčec. Chvíli nic nedělal, Severus neprpělivě čekal, miloval jak Sebastián hrál..