Syn|Sebastian Snape [1. část]

20|

Sebastian

"Tati?" Začal Seb. Momentálně obědvali. "Ano?" Zeptal se a zvedl k němu tmavý pohled. "Pojedeme stanovat?" Zeptal se s úsměvem. "Jo.. slíbil jsem to.. takže pojedeme.." přitakal táta. Seb se usmál. "Super a kdy?" Zeptal se Seb. "Klidně hned.. sbaleno je. A jídlo sbalime za chvilku.." odpovědel taťka. "A pojede i Hermiona?" Zeptal se Seb. Taťka se na ní podíval. "Jestli nebude brečet a bát se tak klidně jen může.." prohlásil nakonec. Seb s Miu se usmáli. Hermiona u nich byla už týden. Taťkovi to nevadilo.. vypadalo to, že se s ní smířil a docela se v její přítomnosti baví. Stále si z něčeho dělá srandu.. hlavně z Hermiony. A ta z jeho. Například mu řekla, že jeho poznámky jsou vtipné.. a že jí neskutečně lichotí, když o ní mluví.. Seb se smál. Táta ji samozdřejmně odpověděl.. že se mu o ní zdálo. Byla v pekle a vařila se v kotli.. Seb umíral smíchy když se ti dva rozhodli dohadovat.

"Máme jenom jeden stan.." řekl táta když došel pro spacáky a stan. Spací pytle měli.. čtyřikrát. Červené a modré.. ty modré byli do minus osmi a ty červené .. asi normální. Takže tohle není problém.. "Můžu spát vedle vás?" Zeptala se Hermiona a zazubila se na tátu. Seb se jen pobaveně usmál. "Proč?" Zeptal se táta a koukal na ní. "Abych se nebála.." řekla jednoduše a usmála se na něj. Táta ji věnoval jeden pohled říkající vše.

"Docela dobrý.." pokýval hlavou Seb a koukal na stan. Byl mudlovský.. nachází se v mudlovském kempu. Hůlky doma museli nechat.. i táta. Stan stavěli chvilku. Sice jim to dalo práci.. ale budiž. Vejdou se tam. Je to stan pro čtyři osoby..

Seb s Miu měli na starost najít věci na oheň. Jako dřevo a tak.. našli. Táta šel zatím za správcem kempu oznámit že už jsou tady.

"Kdo měl sbalit sírky?" Zeptal se táta a podíval se na ně. Seb si s Miu vyměnil pohled. "Aha.." řekl jen táta, kterému došlo, že je nemá ani jeden. Táta si sedl do trávy a koukal na dřevo. "Tati.. tvůj tmavý pohled fakt někdy žhne.. a myslím, že to potvrdí Nebelvíři.. ale oheň s ním nezapálíš.." podotkl Seb pobaveně. Taťka se jen ušklíbl a dál koukal na dřevo.

"Můžete nám ho zapálit vy.. úplně z vás srší oheň.." řekl taťka k Hermioně. Byla naštvaná a hledala ty sirky v batohu, ale nenašla je. "Ne.. já ne, ale vy jste pekelník.. tak prosím.." řekla a ukázala na dřevo. Seb se jen zasmál. "Nepamatuji si to přesně.. ale kdo mi zapálil hábit v prvním ročníku?" Zeptal se táta s úsměvem. "No.. řekněme že si to situace žádala.." řekla Hermiona. Seb se jen zasmál. "Tak já ho zapalím.. " prohlásil nakonec. "Ani tvůj žhnoucí pohled nebude fungovat.." řekla Hermiona. "Já vím.. ale neverbálně bych to mohl zvládnout.." odpověděl. "Ty umíš kouzlit neverbálně?" Zeptal se taťka. "Jasně, že umím.. jednoduchá kouzla jo.." pokýval hlavou Sebastián. "Experiarmus?" Zeptal se taťka. "Moc ne.. ale hůlka se zachvěje.. nedokážu ho ještě odzbrojit.." řekl Seb. Taťka se usmál. "Moc šikovný.." pokýval hlavou. "Díky.." odpovědel Seb s úsměvem. "Vy umíte taky kouzlit neverbálně? A bez hůlky?" Zeptala se Hermiona taťky. "Ano" odpověděl jednoduše. "A co?" Zeptala se Hermiona zvědavě. "Středně těžká kouzla.." odpověděl taťka. Seb věděl, že on umí neverbálně kouzlit velice dobře.. "Takže umíte kouzla jako mdloby na tebe a experiarmus? Nemusíte mít hůlku ani nic říkat?" Zeptala se Hermiona. "Ano.. třeba při experiarmus útočníka  neodhodím..  ale jen mu vypadne hůlka z rukou...nemají tedy tak silný účinek, ale ano umím.." pokýval hlavou taťka. Seb zatím zapálil oheň. Nebylo to nijak těžké. Taťka se na něj usmál. "Kouzlit neverbálně je sami o sobě těžké.. ale ještě bez hůlky? No to je úžasný!" Řekla nadšeně Hermiona.