Syn|Sebastian Snape [1. část]

37|

Sebastián

Sebastian s úsměvem na rtech vhodil do krbu letax. Přemístil se ke Grangerovým, všichni tři seděli v obývacím pokoji. "Zdravým vás... Jsem posel.." usmál se Sebastián a hluboce se uklonil. Hermiona se začala smát a manželé Grangerovou měli na tvářích široké úsměvy. "Neseš špatné nebo dobré zprávy?" Zeptala se Hermiona a přešla až k němu. "Och.. to netuším.. Je pro vás dobrá zpráva, že vás táta pozval na večeři k nám?" Zeptal se Seb s úsměvem. Grangerovi se usmáli. "Ale to je velice dobrá zpráva.." usmála se Hermiona. "Ach ano.. mi rádi příjdeme.." pokývala hlavou paní Grangerová. Hermiona se na něj zazubila. "V kolik k vám máme přijít?" Zeptal se pan Granger. "V sedm.. Hermiona jistě naší adresu zná.." usmál se Seb. "Budeme se těšit.." usmál se na něj pak Granger. Seb se uklonil "..ty jsi vtipálek.." zasmála se Hermiona, Seb se také pousmál a opět zmizel v plamenech.

"Tati.. říkali že příjdou.." usmál se na tátu Seb. Je půl šesté..přesně. "Tak dělej.. a začni luxovat.." řekl táta a vrazil mu do ruky vysavač. Sebastian si ho zvědavě prohlížel.. nikdy neluxoval.

"Zdravíčko profesůrku..." Usmála se Hermiona, která vypadla z krbu, těsně před tátu. "Umíte hodiny?" Zeptal se táta. "Ach jistěže umím.. sám jste jednou řekl, že se to učí se školce nebo na nižším stupni.. a já stejně jako vy jsem všechno zvládla.." zazubila se na něj Hermiona. Sebastian se jen opřel o vysavač a usmíval se. Táta na ní s prachovkou v ruce koukal. "Neskutečná Hermiono.." prohlásil táta s pousmáním. Mia se jen zazubila. "Přišla jsem vám pomoci.. ale rodičům jsem řekla, že jsem u Weasleyových a pak se přemístil sem.. oni by nechtěli aby vás zbytečně rušila.. ale já se neskutečně těším tak jsem tu.." usmála se. Mia tu byla o necelou hodinku dříve. "Fajn.." pokýval hlavou táta a dal jí do ruky plnou náruč knih. "Naskládejte to prosím do knihovny.." pousmál se na ní. "Dobře.. jak vás znám, bude to mít nějaký řád.." prohlásila Mia. "Má jich tolik..ale dejte to tam nějak.." mávl rukou táta a zmizel v kuchyni.

"Sebastiáne.. ty bordeláři!" Zavolal na něj táta. Sebastian zvedl pohled od koberce. "No dovol!" Ohradil se. "Jestli z nás z dvou je někdo bordelář tak jsi to ty!" Odpověděl Seb. "Já? Vždyť ty jsi nikdy neuklízel!" Odpověděl táta. "Já ano, ale ty ne." Řekl Seb. "Ty.." začal táta. "Jmenuji se Sebastián.." usmál se na něj sladce. "ano.. ty jeden Sebastiáne.." pokýval hlavou táta. Seb se jen zasmál. "Já jsem pořádkumilovný člověk.." usmál se na něj Seb. "Já taky.. tak proč je tady takovej bordel?" Zeptal se táta. "Ale vždyť to není tak zlé.. jen máte vsedě knihy, pergameny.. a noty.." pousmála se Hermiona. "Našla jsem vaší práci.." usmála se Mia a dala mu několik pergamenů. Táta si ji vzal do ruky a přelétl oči první řádky. "Je velice zajímavá.." pokývala hlavou Hermiona. "Kdybych vás neznal divil bych se, že to chápete.. a není tak docela moje.. ten začátek je Seba.. tohle.." řekl a ukázal na první pergamen. Ostatní, šest pergamenů, byla jeho práce.. napsaná stejně hustým písmem jako první papír. Hermiona na ně ohromeně hleděla. "Vy jste teda dvojka.." usmála se Mia. "Ach ano.. to nevíš?" Zeptal se Seb pobaveně. "Jsme dva pořádkumilovní bordeláři.. " zasmál se, stejně tak i táta. Hermiona jen protočila oči "Kdybych vás neznala.." řekla jen.

"Co bude dobrého?" Zeptal se Seb. Nějakým zázrakem už do luxoval. Ještě nemohl kouzlit.. takže on uklízel normálně. Táta krájel zeleninu na salát. "Mňamka" odpověděla Hermiony, která se nachomýtla do kuchyně též.. "Kolik je?" Zeptal se táta. "Za deset sedm.." usmál se Seb. Táta dál rajčata do misky.. nasypal tam koření.. které úžasné vonělo. "Jdi se obléct.." řekl táta sjel ho pohledem. Jeho tričko bylo od prachu. "Možná bych mohl.." pokýval hlavou Seb.. a šel do svého pokoje.. za tři dny se vrací do Bradavic.