Syn|Sebastian Snape [1. část]

45|

Sebastian

"Krý se!" Zavolal na něj táta. Seb se schoval za strom. Netušil jak se dostali k této zábavě.. ale bavilo ho to. Přitiskl se na kůru stromu. Mohli si na zahradě dělat co chtěli.. byla obrovská. "Nepřítel na souřadnicích.. dva metry z pravé strany jabloně, tři a půl metru od třešně.. " řekl táta, Seb vykoukl zpoza kmene. Táta neváhal a vystřelil. On i taťka měli takové zbraně.. stříleli malé pingpongové míčky.. docela to bolelo. Dostal to do stehna. Na těch souřadnicích byla Femina. Viděla je jak si hrají na zahradě tak šla za nimi. Seb viděl jak táta dělá nějakou smyčku. Seb vystřelil, trefil ho do zad. Střílel jeden míček za druhým. Pak mu došli. Tátu zasáhla sprška míčků. Ve hře bylo třicet míčků.. patnáct a patnáct.. on měl dva.. začal je tedy zbírat.

"Hej!" Smál se Sebastián a skočil na tátu. Snažil se mu sebrat míčky co mu tak zmijozelsky vzal. Táta ho povalil na zem a prali se o munici. "To není fér!" Řekl táta když ho Seb kousl do ruky a vzal mu míčky. Snažil se utéct, ale táta ho chytil za kotník, Seb spadl do trávy a nechal se od táty zlochtat a sebrat si míčky. Mezitím co mu je táta bral mu Seb odcizil jeho zbraň a měl dvě. "Kde-" začal táta a pak viděl jak má jeho i svoji zbraň. Seb se jen vítězně usmál. Hráli si jak malí kluci.. táta byl tedy dítě stále a tyhle hry miloval. Seb též. Nudil by se, kdyby nebyl táta, který by ho dětinsky zlobil a pošťuchoval. "Uzavřeme mír?" Zeptal se táta. Seb uznal, že jo.. "Dobře.. ale jelikož nemáme vítěze tak si zahrajeme šachy a kdo vyhraje je vítěz dnešních her.. ok?" Zeptal se Sebastián a položil na zem zbraně. "Dobře.. takže fotbal jsem vyhrál já.. ty jsi vyhrál schovávanou.. a třetí kolo nikdo.. čtvrté rozhodně.. šachy.. fajn" pokýval hlavou táta. Jelikož byli jen dva tak hráli schovávanou jinak. On se třeba schoval a táta měl minutu na to ho najít.. pokud nenašel tak prohrál on a Seb vyhrál. Pak obráceně. Zahráli si to třikrát a on vyhrál dvakrát. Proto vyhrál i celé druhé kolo. Fotbal vyhrál táta, dal mu za pět minut osmnáct branek. On jen dvanáct.. takže vyhrál táta. A odstřel nevyhrál nikdo. Takže rozhodnou šachy..

"Věž se nemůže hnout. Střelec to jistí a královna je na tom zle.. můj kůň a věž plus královna.. z toho plyne jediné-" začal Seb a hypnotizoval pohledem šachovnici. "-nerozhodně. Jakmile se já hnu s tím a s tím.. tak to uděláš jednoduchý krok a je konec. Takže.. jako nerozhodně.." dodal táta. Seb se snažil vymyslet nějaké řešení. Ale nenašel ho.

"Kámen.. nůžky.. papír teď!" Řekl Seb a s tátou zároveň. Táta měl kámen a on papír. Seb se rozesmál. A táta na něj hleděl. "Ach jo.." řekl na oko smutně. Seb na něj skočil a objal ho. "Byl to super den.. a já miluju tyhle hry.." řekl Seb pobaveně. Táta se na něj usmál. "Já taky.. vynahrazuji si tím dětství.." odpověděl táta a upřímně se usmál. Seb se na něj podíval. "Víš.. když se třeba podívám na Draca.. tak on má všechno.. matku i otce.. ale nedá se říci, že má vzpomínky jako já. Myslím.. když třeba hrajeme fotbal nebo.. šachy nebo odstřel.. jako.. prostě to je úžasný a já miluju tenhle čas. Jde o to, že já tě neberu jako tátu.. ale jako svýho kamaráda. Což je super. A hlavně ty se nechováš jako táta, ale jako nezodpovědný puberťák co si rád hraje s autíčky a fotbal. Je to možná tím, že jsme jen dva. Ale upřímně .. nikdy mi to nevadilo. Možná když jsem byl úplně malý.. jako do těch pěti tak ano.. ale, jinak ne. Smířil jsem s tím a myslím, že bych asi ani matku nechtěl.. byla by pro mě konkurence.. jako zní to divné.. ale musel by jsem se dělit o tvoji lásku a čas.. to by bylo hrozné.." řekl Seb. Oba dva se váleli v trávě. "Hm.. Sebe, nikdy jsem neměl moc přátel, ale.. když se na to dívám takhle.. já tě taky nemám jen jako syna.. ale jako kamaráda, což je divné, ale ano. Jak jsi řekl, třeba Draco má jinou výchovu.. zakládá se na trestech a vštěpování disciplíny. Když jsi byl malý.. snažil jsem se, aby jsi byl vychovaný a slušný. Ale.. zjistil jsem, že jsi prostě klidný a nepotřebuješ, aby ti někdo říkal co máš a nemáš dělat. Věděl jsi to sám. A já jsem uznal, že je prostě zbytečné tě trestat.. Dracovo otec.. ono je to jiné., Hlavně Dracovi už od mala říkali, že mudlové jsou špatně, stejně tak i mudlovští šmejdi.. naučili Draca být zlý a zákeřný. Musím říci, že když jsi šel do Bradavic, vůbec jsem netušil jak by tě mohli zařadit. Nejsi zlý a ani trpký.. prostě nejsi Zmijozelský.. když se na to dívám ze svého pohledu, tak jako malý jsem měl skoro všechny vlastnosti Zmijozela. Ale ty ne.. byl jsi všechno jen ne Zmijozel. Typoval jsem tě na Havraspára.. možná proto, že jsi byl vážně chytrý.." řekl taťka a usmál se. "Já si myslím, že výchova je hodně důležitá a taky si myslím, že jsem vychovaný velice dobře.." pokýval hlavou Seb. "Je to egoistické, ale já si to myslím taky.." odpověděl táta pobaveně. "Myslíš, že by byl Draco jiný, kdyby ho také vychovávali jinak?" Zeptal se Seb. "Jo.. já myslím, že ano.." pokýval hlavou Seb. "Když to vidím takhle.. jako malý jsem byl hodně tvárný, ale můj otec mě podle mě zkazil. Je jednoduché na někoho házet vinnu, ale když jsem tě měl rád a staral jsem se.. prostě, si nebyl zlý. E já jsem měl někdy nálady kdy jsem nesnášel svého otce z celého srdce a matka která se mě nezastala mě také ničila. Prostě jsme byl uzavřený a nechtěl jsem s nikým mluvit. Proto u tebe se snažím o pravý opak. Jestli jsi stejný jako já, musím s tebou mluvit.. aniž chceš či ne.. stávalo se, že moji rodiče se mnou nepromluvili třeba týden.. a já jsem byl opravdu sám. Výchova je důležitá.. a každý se snaží, aby byla co nejlepší... Draco není zlý a nikdy nebyl.. jen prostě nemá na vybranou.." odpověděl táta. Seb nad jeho slovy přemýšlel. "Tvoji rodiče tě neměli rádi?" Zeptal se Seb a podíval se na tátu. Potkal je jen jednou.. nebo spíše jeho otce. "Já- na tohle můžu odpověď ani ano, ani ne.. Matka mě možná kdysi měla ráda, ale otec to všechno zkazil. Nechápu proč si ho kdy vzala.. jak ho mohla milovat. Vzdala se své rodiny, svých rodičů a vlastně všeho jen kvůli němu, dokonce i svoji kariéru.. nevím jestli to víš, ale hrála závodně famfrpál.. Do teď to nedokážu pochopit, proč to udělala.." řekl táta. Seb netušil, že jeho babička hrála famfrpál. "Ano.. hrála, byla střelkyně.." odpověděl táta. "C-co dělal tvůj otec?" Zeptal se Seb. Nerad mu pokládal otázky., Ale tak moc si přál znát otázky. "Pracoval v jedné továrně.. pak už nepracoval vůbec.. ale to spíš ty poslední roky.. vlastně od mých šestnácti nepracoval. Matka roznášela noviny, ale pak už také nepracovala. Sám jsi ten dům viděl.. dřív byl tedy ještě trochu lepší, ale teď je to úplně hrozné.. nedělali nic. Bylo to smutné.." odpověděl táta a podíval se do jeho černých oči. Seb se mírně pousmál. On má vlastně úplně všechno.. od houslí až po oblečení, které vlastně nepotřebuje. Mají jednu z nejlepších laboratoří a mají úžasný dům. Mají úplně všechno.. a táta vlastní úžasné auto které doslova miluje. Když nad tím tak přemýšlel.. vše co neměl v dětství má teď. Hraje si s ním jako si měl hrát když byl malý.. všechno co nezažil si vynahrazoval teď s ním. Seb ho pevně objal. "Ach Sevíčku.. napiš nějakou knížku.. bude to bestseller!" Řekl ho jeho vlasů. "Možná někdy." Odpověděl táta pobaveně. "Proč se směješ?" Zeptal se Seb. Táta mávl rukou. "Napsal jsem knížku.. nebo nenapsal.. píšu" řekl s úsměvem a podal mu knížku v černých deskách. Seb ji otevřel na první stránce "100 žen na 101 způsobů.." přečetl nahlas a začal se smát. "To bude bestseller!" Řekl nadšeně. "Některé jsou smyšlené.. některé ne.. nejhorší bylo vymyslet 100 ženských jmen.." řekl táta. Seb se na něj pobaveně podíval. "Můžu si to půjčit?" Zeptal se Seb. "Jo.. udělám ti kopii.. pokaždé když tam něco přípíšu tak se to objeví i v tvém výtisku.." řekl taťka a udělal mu kopii. "Díky.. a kolik je doporučený věk?" Zeptal se Seb pobaveně. Táta se zasmál. "Není tam nic sprostého.." řekl táta a zasmál se. "Napíšeš mě do poděkování?" Zeptal se Seb s úsměvem. "Nebudu psát pod svým jménem.." řekl táta. "Pod jakým?" Zeptal se zvědavě. "Nevím.." řekl pobaveně táta. "Budeš psát jako holka nebo jako kluk?" Zeptal se Seb pobaveně. Táta se zasmál. "Hm.. co bych mohl mít jako pseudonym?" Zeptal se sám sebe. "A co.. Sergej Seven nebo.. Sorin Sergej.. ale Sergej si tam nechal to je super!" Řekl Seb nadšeně. Táta se zasmál. "Sergej.." pokýval hlavou táta. "To je docela dobře.." usmál se a podíval se na něj. Seb se jen odkryl sadu bílých zubů.