Prolog

45 3 0
                                    

Prolog

Otisky kopyt na cestě za farmou se táhly svahem dolů. Prohlížela jsem si je, protože právě ony byly mým ukazatelem. Ukazatelem směru na farmu, kde jsem měla strávit celé letní prázdniny jako brigádnice.

Mířila jsem stále po směru stop, když v tom jsem zaslechla stále se zesilující bušení kopyt. Přímo za mnou se vynořilo několik jezdců s koňmi. Zastrčila jsem si pramínek tmavě hnědých vlasů za pravé ucho, abych na ně lépe viděla.

Jeden byl černý jako uhel, vynikala na něm jen obrovská bílá lysina, která se mu táhla přes téměř celou hlavu. Ten se mi líbil nejvíce. Sledovala jsem jeho ladné kroky na prašné cestě. Druhý byl tak bílý a jemný, jako nově napadaný sníh. Nejspíš byl mladý, jelikož se stále pozorně soustředil na okolí a dával si pozor na nohy. Třetí byla nejspíš klisna. Byla to jemná ryzka s dlouhým francouzským copem, který měla zapletený z hřívy. Poslední byl hnědák. Možná postarší koník se z posledních sil ploužil z kopce a nohy se mu různě proplétaly, div se nezamotaly.

Jeden z jezdců se na mě otočil. Byla to dívka, o pár let starší než já.

„Jdeš na farmu Eventing Compet?" zeptala se s úsměvem drobná tmavovláska, jež měla osedlaného právě vraníka, a já pocítila, že už mám nejspíš jednu kamarádku.

Hvězda crossové dráhyKde žijí příběhy. Začni objevovat