Wherever You Are [Luke Hemmings]

Part 1

"Pojď Jessico!" křikl na mě otec od taxi, který na nás čekal u domu

"Ahoj mami, sbohem voldemorte." rozloučila jsem se s mámou a sestrou

"Budeš mi chybět broučku." řekla mamka a pevně mě objala a potom si utřela slzy. Otec už byl netrpělivý, tak jsem radši šla. Anglie mi bude chybět ale zpět do Austrálie se neskutečně moc těším, doufám že najdu staré přátele ze školy. Hlavě Luka. V letadle jsem zjistila že jsem omylem sbalila mp3 sestře. No nic pustila jsem ji a začala jsem pomalu usínat. Probudila jsem se těsně před přistáním a už z tě výšky byl krásný výhled na Sydney.

"Kam teď jedeme?" zeptala jsem se otce když jsme nasedali do taxi

"K mému kamarádovi. Pár dní tam přespíš a potom se uvidí co a jak." usmál se a já souhlasila. Přijeli jsme před velkou budovu a tam před vchodovými dveřmi stál divný chlápek a v ruce měl cigaretu.

"Čau Bille!!" křikl na otce a kamarádsky ho objal

"To je tvoje dcera?" zeptal se

"Jojo. Tohle je Jessica. Jess tohle je Willy."

"Ahoj, těší mě." řekla jsem a podala jsem mu ruku

"Dobře Jessi, počkej na mě v hale, ano?"

"Dobře." odpověděla jsem a mířila jsem si to rovnou dovnitř.

"Ahoj, ty jsi tady nová?" zeptala se mě brunetka sedící na sedačce

"No, jo dalo by se to tak říct." usmála jsem se a šla jsem za ní

"Tak se měj zlato, brzy se uvidíme." řekl rozcuchaný černovlasý kluk, který šel pryč z budovy.

"To je tvůj kluk?" zeptala jsem se a neměla jsem daleko k výbuchu smíchu, protože jeho chování bylo neobvyklé..

"Eh ne, ale chodí za mnou často." pousmála se na mě

"Jessico." křikl na mě Will

"Ano?"

"Pojď se mnou ukážu ti tvůj pokoj. A Tino, s tebou bych si potřeboval promluvit."

"Dobře" řekla Tina

"Jess, ty běž pomalu napřed dojdu tě." Pomalu jsem tedy šla ale že zvědavosti jsem zastavila za rohem.

"Nic jsi ji doufám neřekla?!" začal Will

"Neboj, nic."

"Fajn. Okej. Tak zatím." řekl a já šla dál.

Vyšli jsme po schodech nahoru a z jedněch dveří vyšel modrooký blonďák a za triko táhl kluka s barevnou palicí. S modrookého jsem nemohla spustit oči. Měl piercing v puse což se mi vůbec nelíbí ale na něm to bylo roztomilý. Usmál se na mě a šel dál..

"Tak tohle je tvůj pokoj." vyrušil mě z přemýšlení Will a cpal mi do ruky klíče

"Děkuju moc." usmála jsem se

"Jinak snídaně jsou tu od půl 7 do 9 obědy ve 2 a večeře v 7. Školu máš tady od 8.00 do 13.00 jen pondělí, středa, pátek."

"Tak fajn. Ještě jednou díky."

"Já už půjdu, kdyby jsi něco potřebovala tady máš moje číslo a nebo jsem dole v hale."

"Dobře, děkuju jste milý." usmála jsem se.. objednala jsem si pizzu, snědla jsem ani ne půlku. Po mém pozdním obědě jsem se šla projít do nejbližšího parku tady. Uvědomila jsem si jak mi tohle město těch 6 let chybělo. Zpět jsem přišla před večeří ale nešla jsem na ni protože jsem dojídala ještě pizzu, potom jsem akorát usnula.. :))

Děkuji že čtete, zatím je to nudné (Doufám že vám nevadí že to bude trochu úchylnější povídka O:)) )