Wherever You Are [Luke Hemmings]

Part 7

"Proč nechceš jít?" zeptal se

"Protože tady nikoho nemám. Rodinu, kamarády, nikoho. A navíc, stejně by mě našli a dělala bych to pořád." řekla jsem

"A kde máš rodinu?" zeptal se

"Já ani nevím. Táta, ten někde běhá po světě a máma a sestra jsou v Londýně." řekla jsem

"Ještě mi něco o sobě řekni." pobízel mě a lehl si na postel

"Co by jsi chtěl vědět?" zeptala jsem se

"Proč Austrálie? Proč Sydney, když máš rodinu někde jinde?" zeptal se

"Když jsem byla malá, bydlela jsem v Sydney. Měla jsem tu nejlepšího kamaráda, Luka. Byli jsme jako dvojčata. Dělali jsme všechno spolu, s nikým jiným jsme se nebavili. Byly to úžasné časy, ale táta dostal práci v Londýně. Když mi oznámili, že se budeme stěhovat, chtěla jsem umřít. To nepřeháním, vážně jsem chtěla skočit z mostu. Ale pomalu jsem se s tím začala smiřovat. Nejhorší ale bylo, že jsem musela opustit ho. Slíbili jsme si, že budeme v kontaktu. Časem všechno upadalo a už jsme si vůbec nevolali. Pochopila jsem, že jsem ho ztratila a taky jsem si uvědomila, že byl první kluk, do kterého jsem se zamilovala." už jsem nedokázala udržet slzy a plakala jsem Luke mě pohotově objal a pevně mě držel.

"A dál?" zeptal se po chvíli

"Když jsem s otcem letěla do Austrálie doufala jsem, že ho najdu, ale už jsem tu víc než rok a bůh ví, kde je mu konec." dořekla jsem

Z pohledu Luka:

Ach Jessico, kdyby jsi věděla, kdo jsem, že sedím vedle tebe a že jsem tě taky miloval.

"Najdeš ho. Nemůže být tak daleko." promluvil jsem

"Nejhorší je, že kdybych ho našla, chovali by jsme se k sobě jako cizinci." řekla

"Změníme téma. Kdy máš narozeniny?" pousmál jsem se. Tahle otázka byla jen abych se ujistil, že je to opravdu moje malá Jess

"Šestnáctého." řekla

"A dál?" zeptal jsem se

"Července." pousmála se. Teď mám stoprocentní jistotu. Musí to být ona.

"A ty?" zeptala se po chvíli

"Taky šestnáctého července." řekl jsem v klidu

"Zajímavý." řekla a vyvalila se na postel

"Jdeme spát. Zítra ráno to vyřešíme s tím tvým ubytováním." řekl jsem

"Nechápu tě." řekla

"Zítra chápat budeš." usmál jsem se a zhasnul jsem světlo. Sundal jsem si triko a kalhoty a lehl jsem si vedle Jess

"Dobrou noc Jessico." řekl jsem

"Dobrou." odpověděla a oba jsme rychle usnuli.

Pohled Jess:

Ráno mě vzbudila velká rána. Pomalu jsem otevřela oči, abych zjistila, co se stalo. Vyšla jsem z pokoje a na schodech ležel Calum.

"Co tam děláš, prosimtě." musela jsem se mu smát

"Co ty ještě děláš tady?" vykulil na mě oči

"No já sama ani nevím hele." řekla jsem a vrátila jsem se do pokoje. Po chvíli jsem slyšela strašný smích.

"Co děláš na zemi?" slyšela jsem Luka