Wherever You Are [Luke Hemmings]

Part 22

"Co ti tak dlouho trvalo?" zasmál se

"Já nevím, jsem holka, musíš s tím počítat." usmála jsem se

"Chvilku si tě  ukradnu pro sebe." pohladil mě po tváři

"To mi nevadí." usmála jsem se

"Tak pojď na ten oběd." chytil mě za ruku

"Miluju tě." políbila jsem ho

"Já tebe taky. No a co si dáš?" usmál se, zase ty jeho ďolíčky

"Nesměj se Luku." plácla jsem ho po ruce

"Proč ne?" zeptal se

"Protože jsi strašně roztomilej." usmála jsem se

"A tobě to vadí?" nadzvihl obočí

"Možná trošku." poznamenala jsem a Luke se podíval do země

"Notak, to byla sranda." objala jsem ho

"No jen aby." řekl a držel mě kolem pasu

"Ale jo." zasmála jsem se

"Tak co si dáme? Pizzu napůl?" usmál se

"Jo klidně, já vlastně ani nemám hlad." řekla jsem

"Jakto?" zeptal se

"Ani sama nevím." pokrčila jsem rameny. Luke objednal a povídali jsme si.

"Pojedete ještě do studia?" zeptala jsem se

"Tady už ne." usmál se Luke

"Tak to je super." objala jsem ho

"Budeme už jenom spolu!" pošeptal mi do vlasů. Číšník nám donesl pizzu a v klidu jsme jí snědli, poté jsme šli do pokoje.

"Pomalu jdeme balit." usmál se Luke a objal mě

"Cože? Kdy letíme?" zeptala jsem se

"Ještě dnes." objal mě zezadu

"A to proč tak rychle?" nechápala jsem

"Zítra je předávání cen." dal mi pusu na vlasy

"Ani jsi mi to neměl říkat, teď budu strašně nervózní." řekla jsem

"Neboj se, zvládneš to. Přiletí i máma." políbil mě

"Co když se ztrapním. Teda co když nás ztrapním, pak už se mnou do konce života nepromluvíš." řekla jsem

"Neboj se. Spolu to zvládneme." usmál se

"Ale....." nestihla jsem to doříct a Luke se mi přisál na rty

"Ty víš jak mě umlčet." usmála jsem se když se odtáhl

"Nojo, když ono to jinak nejde." pokrčil rameny a já přerušila příliš velkou vzdálenost mezi námi

"Nojo, ale líbí se mi to." pokrčila jsem rameny

"To je dobře." usmál se a líbali jsme se dál

"Tak co? Jdeme balit?" přerušila jsem ho po chvíli

"Jo, jdeme." usmál se a každý jsme si hleděli svého. Nechápu, jak Luke mohl mít zabaleno za pět minut, já ještě létala po pokoji a hledala jsem své oblečení, nahoru jsem ze skříně dala šaty a zapínala jsem kufr, nechápu proč to šlo tak těžce, když jsem tam měla jen o tři trika víc. Nakonec jsem si na něj sedla a Luke už to v pohodě dopnul.