Wherever You Are [Luke Hemmings]

Part 6

"Haló?" zvedla jsem telefon, co mi zvonil v pokoji u postele

"Jess, puso máš tady.." nevěděl jak pokračovat

"Zákazníka?" zeptala jsem se

"Jo přesně tak." řekl

"Za pět minutek jsem dole." odpověděla jsem a zavěsila jsem. Do batohu jsem si ještě hodila řasenku, věci na odmalování, mobil a klíče od pokoje. Na sebe jsem si oblékla mikinu a obula jsem si conversky a šla jsem si dovlnit vlasy. Zkontrolovala jsem se v zrcadle a zabouchla jsem dveře od pokoje. Seběhla jsem schody dolů i s batohem. V hale seděl kluk a četl si časopis. Vypadal starší než já, ale taky slušně a mile.

"Ahoj, tady tenhle na tebe čeká." usmál se Jack za recepcí a ukázal na něj

"Dobře, dobře díky." usmála jsem se

"Hodně štěstí." řekl a objal mě

"Díky, budu ho potřebovat." usmála jsem se a šla jsem za tím klukem

"Ahoj, ty jsi Jessica?" oslovil mě

"Jojo, to jsem já. A ty?" zeptala jsem se opatrně

"Já jsem Ashton, ale říkají mi jen Ash." usmál se a nastoupili jsme do taxíku, který nás zavezl do okrajní části Sydney. Stála tam velká a na první pohled luxusní vila.

"V tomhle bydlíš, jo?" nestačila jsem se divit

"No to víš, nejsem na to sám." usmál se a otevřel mi dveře od taxi.

"Nojo vlastně, já na to zapoměla." usmála jsem se a on se na mě taky usmál, když odemykal dveře

"Psst. Ať o nás neví." usmál se a za ruku mě táhl po schodech nahoru. Vešli jsme do jednoho z mnoha pokojů, ale dole jsme pořád slyšeli rámus. No když hrajou kluci fifu, tak se ani nedivím. V pokoji byla velká manželská postel a vedle ní na nočním stolku byli v ledu položené dvě flašky vína a vedle dvě skleničky. Celkově to tu vypadalo luxusně.

"Tady budeš pořád, nebudeš se stěhovat je to podle mě zbytečný." usmál se Ash

"No dobře." odpověděla jsem

"Tak a teď jaké si dáš? Bílé nebo červené?" pousmál se

"Žádné Ashi." usmála jsem se

"Jakto?" vykulil na mě jeho zeleno-hnědé oči

"Nemůžu. Ještě mi nebylo 18." odpověděla jsem a sedla jsem si na postel

"No a kdy ti bude 18?" zeptal se a přisedl si ke mně

"Za pár dní."

"No tak vidíš." usmál se a trochu mi nalil. Jak jsem viděla červené víno ve sklenici, ihned jsem si vzpomněla na minulý rok. Jak to všechno začalo. Když sem potkala poprvé Caluma, když jsme oba byli duchem mimo a naše cesty se střetly, když jsme spolu byli na večeři a potom ten dopis a ze dne na den se mi změnil život. Pořád jsem nedokázala pochopit proč zrovna on, byl strašně milý a pozorný. Ani ve snu by mě něco takovýho nenapadlo. Měla bych se přes to už přenést, je to minulost a i kdybych sebevíc chtěla, tak už to nezměním.

"Haló?" až teď jsem zaregistrovala, že mi Ashton mává rukou před obličejem

"Promiň, já jen jsem se zamyslela." usmála jsem se

"V pohodě." řekl a podal mi sklenku vína

"Díky." pousmála jsem se

"Není zač. Jsi krásná." uhnul trochu pohledem