Part 9

2K 120 2
                                    

S Lukem jsme leželi v pokoji a dívali jsme se na film. Když v tom mi pipla smska:

"Zlatíčko už si se nám od Nového Roku neozvala. Pokud si tohle čteš za dvacet minut buď na Skypu. Pac a pusu máma." usmála jsem se a u filmu běželi závěrečné titulky.

"Dneska jsi žádaná. Kdo to byl?" zeptal se Luke

"Máma. Po půl roce se ozvala. Za půl hodiny mám být na Skypu." řekla jsem

"Aha. Tak to vás nebudu rušit." usmál se

"V pohodě. Můžeš tady být. Máma tě ráda uvidí a vsadím se o svoje ponožky, že tě nepozná." zasmála jsem se

"Ponožky si nech. Taky si to myslim." pousmál se Luke

"Tak co budeme dělat teď?" zeptala jsem se

"Já nevím. Co třeba procházka po Sydney?" usmál se

"Stihneme to za půl hodiny?" zeptala jsem se

"Tak půjdem jenom kousek." usmál se a začal se oblékat

"Já bych radši jen ležela." usmála jsem se

"Tak fajn." řekl a mikinu si zase sundal

"Co budeme dělat?" zeptala jsem se

"Chtěla jsi ležet, tak budeme ležet." usmál se Luke

"Obejmeš mě?" poprosila jsem a on moji prosbu splnil

"Děkuju. Mám tě ráda." usmála jsem se

"Konečně sme štastní a v bezpečí." řekl

"Jak to myslíš?" zeptala jsem se

"No jsi šťastná? Protože já jsem. Teď. Tady s tebou." řekl Luke

"Já jsem šťastná. Nejšťastnější, protože jsi tady se mnou. A když mě objímáš, tak se cítím jakoby okolní svět neexistoval jakoby jsi mě před ním chránil." řekla jsem a Luke se usmál

"A jak jsi mi první den říkala. Jak moc jsi byla nešťastná?" zeptal se

"Hodně. Naši mě chtěli zavřít do cvokárny. Ale alespoň jsem tak zjistila, že bez tebe jsem jako bez duše. Hodně pro mě znamenáš a že to bez tebe nezvládám. Ale už jsi zase se mnou, sice po dlouhé době, ale jsi tu a to je další tvůj splněný slib." řekla jsem a chytla jsem se ho kolem krku

"Já jsem nespal, kašlal jsem na školu a pořád jsem myslel jen na tebe." řekl

"Jak jsem říkala Calovi. Zapomeňme na minulost a věnujme se současnosti." usmála jsem se

"Máš pravdu. A..."

"Ono už je tolik? Musíme zavolat mámě." přerušila jsem Luka a přihlašovala jsem se na skype, kde už byl hned příchozí videohovor od mámy

"Ahoj mami a ségra ráda vás vidím." řekla jsem

"My tebe taky." řekla mamka

"Oh můj. Oh můj, oh můj bože!" křičela

"Co ji je? A kdopak je to tam s tebou?" nechápala máma

"To neřeš to jen ona je mimo. Už jí s těch písniček přeskočilo." řekla jsem

"Pořád čekám odpověď na druhou otázku." trvala si na svém

"Tak schválně, jestli ho poznáš mami." usmála jsem se a objala jsem ho

Wherever You Are [Luke Hemmings]Kde žijí příběhy. Začni objevovat