Ahoj, doufám, že se vám příběh bude líbit a předem se omlouvám za chyby. (Postavy jsou ze série Mortal Instruments) :) Lindsay V02
Zvedl pohled od papírů poházených po celém stole a uvědomil si, že zase přemýšlí o Alekovi. Byl to už skoro rok a dva měsíce, co se s ním Alek rozešel a jeho mozek se ho o tom snažil přesvědčit, ale jeho srdce po něm toužilo dál a to Magnuse ničilo zevnitř. Ale to ho nijak netrápilo.
Z jeho zamyšlení ho vytrhlo tiché zaklepání na dveře. Podíval se na hodiny a k jeho překvapení zjistil, že už je skoro půlnoc. Došel ke dveřím, otevřel a zvědavě z nich vykoukl. Jediné co ho přivítalo, byla tma a noční, nepříliš teplý vzduch. "Vážně vtipný", zamumlal rozmrzele a trochu naštvaně a už se chystal zavřít dveře, když si všiml rohu bílé obálky, zastrčené pod červenou rohožkou. Zvedl obálku a zkoumavě se na ní podíval. Nestávalo se moc často že by dostával dopisy, ne tímhle způsobem. Chvíli si Magnus pohrával s myšlenkou, že by to mohl být dopis od Aleka, ale to bylo dost nepravděpodobné, protože s Alekem se neviděli už přes rok a kdyby mu chtěl Alek napsat, tak by mu napsal SMS zprávu a ne dopis, navíc o půlnoci. Už s menším zájmem Magnus obálku otevřel a vytáhl z ní papír, na kterém byla natištěná čtyři slova: ZAPLATÍTE ZA SVOJE CHYBY! Lhostejně si dopis prohlédl a už ani nezapochyboval o tom, že dopis není od Aleka, pak ho zmačkal a hodil do kamenného krbu. Výhrůžné dopisy mu nikdy nedělaly těžkou hlavu, za svůj život jich dostal desítky a nikdy se nevyplnily. Zatím.Po celém dni byl nepopsatelně unavený. Bylo náročné trénovat mladé Lovce stínů, zvlášť když dnes musel trénovat sám, protože Jace jel do Idrisu a měl se vrátit až zítra. Alek se na něj už těšil, protože byl nerad, když byl v Institutu úplně sám. Občas by vážně uvítal pomoc od Izzy, ale nemohl jí mít zazlé, že nemá čas.
Vyčerpaně padl do starého koženého křesla a zavřel oči. Vduchu se přemlouval, aby se zvedl a aspoň došel do svého pokoje, protože spát v křesle bylo opravdu nepohodlné.
Zrovna když se zvedal, připadalo mu, jakoby někoho zahlédl jít chodbou, ale řekl si, že to byl buď Kostelník, anebo se mu to jen zdálo, pro jistotu se však šel přesvědčit, že tam nikdo není. Přešel od křesla k starým dubovým dveřím a rozhlédl se po ztemnělé hodbě. Nikdo tam nebyl, ale bylo otevřené okno a táhnul odtamtud studený podzimní vzduch. Alek si povzdechl a šel okno zavřít. Chvilku pozoroval lidi na ulici, kteří se pravděpodobně vraceli domů z barů, ale pak si v odrazu ve skle všiml, že na dveřích je přilepený lísteček. Otočil se, přečetl si obsah lístečku a zamračil se. Jestli mu někdo chtěl vyhrožovat, nevybral si zrovna ideální chvíli, už teď měl Alek práce až nad hlavu, takže pokud se ho, popřípadě někoho z jeho rodiny, nebude snažit někdo zabít asi to nebude řešit. Ostatně Lovci stínů jsou každodenně vystavováni riziku, když bojují s démony, takže to že se je někdo snaží zabít, to by nebylo nic nového. Strhl papírek ze dveří a strčil si jej do kapsy jeho starých džínů a ignoroval to co na něm bylo napsáno. ZAPLATÍTE ZA SVOJE CHYBY!Nemohl usnout a zírání do stropu Magnuse opravdu iritovalo, vlastně se mu ani nechtělo spát, a proto se rozhodl jít trochu projít ven na vzduch. Když tak nad tím přemýšlel, uvědomil si, že byl doma zavřený už skoro týden, takže mu noční vzduch udělal dobře.
Pomalu se procházel osamělými ulicemi, osvětlenými pouličními lampami a neměl pojem o čase, ani o tom kde je. Když procházel jednou temnější uličkou, zaslechl blížící se kroky, spíš jakoby někdo běžel. A taky že jo. Uličkou naproti Magnusovi se blížila mladá vlkodlačí dívka, kterou znal od vidění, ale její jméno nevěděl. Za ní se hnali dva vílí rytíři, kteří ji asi v polovině uličky dohnali a obklíčili. Magnus se rychle schoval za řadu po okraj plných popelnic, které se skrývaly ve stínu, ale naštěstí si ho nikdo z těch tří nevšiml. Odtud mohl slyšet co říkají.
"Vypadněte odsud, Studený mír vám zakazuje tu být", říkala zrovna rozzuřená vlkodlačice. Vyšší z rytířů se rozesmál mrazivým smíchem a ten menší jí zasyčel do ucha: "Myslíš že nás nějaký Studený mír dokáže zastavit? Máme silná vojska, která jsme formovali po dobu Studeného míru a teď zaútočíme na všechny nefilim a necháme je trpět. Zničíme i ty, kteří jim pomáhali a ty, kteří jim pomáhat budou a sličný lid už nebude utlačován!!
Magnusovi to problesklo hlavou a ihned mu to bylo vše jasné. Také mu bylo jasné, od koho je ten dopis, a že nejspíš nebyl jediný kdo ten dopis dostal. Jen škoda, že ho spálil v krbu.
Všechny ty myšlenky se mu proplétaly hlavou a měnily se v nepříjemný hukot, který však nebyl dost silný na to, aby neslyšel toho vyššího říkat jedovatým hlasem: "...a teď zabijeme tebe."
V tu chvíli se bez jakéhokoliv rozmýšlení postavil, zrovna včas, aby viděl jak se jeden z rytířů napřahuje stříbrným nožem na vlkodlačici.
Z konečků prstů mu vylétly modré jiskry, které zastavily rytířovu ruku a odhodily ho na protější stěnu, po které se svezl v bezvědomí. Druhý se zmateně rozhlédl, a když se jeho pohled zastavil na Magnusovi, jeho zmatený výraz se změnil na rozzuřenou grimasu. Vlkodlačice využila chvíle nepozornosti vílího rytíře a v pár okamžicích zmizela v postranní uličce.
Rytíř se rozběhl proti Magnusovi a Magnus ho další sprškou jisker srazil na zem a omráčil ho. Pak se otočil a vydal rychlým tempem domů. Musí varovat ostatní!!
ČTEŠ
Magnus Bane: I love you Alexander!!!
FanfictionStudený mír nelze udržet napořád. Víly nechtějí být utlačovány. Nefilim budou muset bojovat stejně jako upíři, vlkodlaci a čarodějové. Příběh je vyprávěn z pohledu Magnuse Banea a Aleka Lightwooda.