Magnus Bane: I love you Alexander!!!

5. kapitola

"Takže už jste porazili sličný lid?", ujišťoval se Alek nevěřícně. "Víly nejšpíš neočekávaly, že bychom se na ně odvážili zaútočit, hodně se jich však ještě skrývá ve Dvorech. Lépe řečeno spíš většina. Ale s těmi už budou bojovat určení nefilim, některé dvory jsou však skoro prázdné a tam půjdete vy", odvětil zástupce Spolku. "Možná jenom sličný lid nečekal, že budeme tak silní." Alek se na muže nepatrně zamračil, ale neodvážil se mu odporovat. Přesto měl pocit, že víly se tak snadno nevzdají. "Zítra ráno vás budeme čekat u portálu", zakončil muž konverzaci. Pak vstal z křesla, které s jeho zvednutím zavrzalo a zamířil ke dveřím. "Doufám, že tam budete včas", dodal a pak za sebou zavřel dveře.
Byly to teprve dva dny, co viděl Lovce stínů, jak se chystají do boje s vílami a dnes už boj skončil. Alekovi to připadalo divné, ale byl rád, že se nebojovalo moc dlouho, avšak věděl, že boje budou probíhat i ve vílích Dvorech. Doufal, že při boji nepřijde moc lovců o život. A doufal, že ani nikdo z nich nepřijde o život.
"Aleku", ozval se mu za zády Isabelin hlas, "myslíš si, že není sličný lid dost silný, aby nefilim porazil?" Alek ji objal a láskyplně jí pohladil po vlasech. "Neboj Izzy, nemůžou nás porazit. Nikdy."

*****

Pozoroval, jak se všichni soukají do bojových zbrojí. Otočil se, popadl pár andělských ostří a svůj luk a zavelel: "Ať jste do pěti minut všichni venku!"
O pět minut později, už mířili k portálu. Už tam stály desítky dalších Lovců stínů, kteří pravděpodobně také mířili prozkoumávat vílí Dvory. Všichni teď procházeli portálem, kde jeden po druhém mizeli. "Páni, těch tady je", podivila se Clary, když se rozhlížela kolem sebe. "Ale rychle jich ubývá", poznamenal Jace sarkasticky.
O pět minut později, už tam byli úplně sami. Pak každý vstoupil do portálu a společně se ocitli uprostřed jakéhosi paloučku, který byl ohraničen zvláštními prázdnými domky. "Tak jo, rozdělíme se, já a Jace půjdeme hledat někde jinde a Simon Izzy a Clary budou tady", zavelel Alek, a pak s Jacem zamířili na nedalekou vyvýšeninu, ze které mohli dobře vidět celé město. "Tohle potrvá hodně dlouho", vydechl trochu zaskočeně Jace, "to abychom začali!"

*****

"Tenhle dům je prázdnej, nikdo tu není", zakřičel Jace na Aleka, když vtom na něj ze stropu spadla víla, která ho shodila na zem. Jace se po ní ohnal andělským ostřím a prořízl jí krk. Víla vydala chrčivý výkřik a chytla Jace za kotník. Ten jí skopl a vyšel z domu. "Našel jsi někoho Aleku", zeptal se. "Ne, jenom pár víl, ale žádné zajatce! Musíme hledat dál." Takhle pokračovali asi další dvě hodiny, dokud nedošli na konec řady vílích domků. Stál tam velký půlkruh z podivných vysokých kamenů. Uprostřed byl sloup, a na písku pod ním byla zřetelně vidět vsáklá krev. "Něco mi říká", promluvil Jace, "že zajatci nebudou daleko."  Ohlédl se na Aleka, ale Alek, jako by se propadl do země. Jace se zmateně rozhlédl, ale Aleka nikde neviděl. "Co se loudáš, pojď už", ozvalo se odnikud. Jace vážně nevěděl, kde Alek je a připadal si hloupě. Pak zahlédl vchod do temné chodby mezi kameny, kterého si předtím vůbec nevšiml. Jace k němu přispěchal a uviděl Aleka, který se opírá o stěnu. "Tak jdeme!"

Probudil se a nevěděl, jak dlouhou dobu strávil v bezvědomí. Poslední, co si pamatoval bylo, jak ho jeden z vílích rytířů mrštil na stěnu v jeho cele. Teď ho probudila nejspíš zima. Měl na sobě totiž jen kalhoty a na zádech roztrhanou košili. Byl neskutečně vyčerpaný a neměl sílu ani na to, aby se otočil na břicho. Říkal si, že pokud se dožije dalšího dne bude to pouze štěstí....a další bolest. Věděl, že ho to pomalu zabíjí, ale nevěděl, jak dlouho tady ještě bude muset ležet, než umře.
Navíc se z vážně malé části uzdravoval, takže to bude trvat ještě déle, než by to trvalo třeba u Lovce stínů. Najednou zaslechl slabé hlasy a vzdálené kroky. Snad jsou to víly a snad ho přišly zabít!

Kráčeli dlouhou chodbou, kterou lemovaly cely. Většina se jich zdála prázdná. Avšak Alek v jedné zahlédl pohyb, přiblížil se k ní a uviděl mladou vystrašenou vlkodlačici sedící v rohu cely. Jace popadl stélu a otevřel s ní dveře. Vstoupil dovnitř a chtěl na ní promluvit, ale ona se bleskurychle zvedla a odběhla chodbou pryč. "Člověk jí pomůže a ona ani nepoděkuje", postěžoval si. Pokračovali dál chodbou, až na druhý konec. "Nikde nikdo", konstatoval Alek, "kam všechny ty zajatce dali!?" Jace se zamyslel: "Asi jsme narazili na špatný město, řekl bych."
Už chtěli jít pryč, když vtom se ozval z jedné cely skoro nepostřehnutelný  hluk. Alek se otočil za tím zvukem a zahlédl ve tmě kousek bílého oblečení. "Jaci tam ještě někdo je", strčil do svého parabátaie. "No, třeba bude vděčnější než tamta holka!", usmál se Jace. Alek pomocí stély odemkl dveře a opatrně si prohlédl osobu. Vypadalo to buď, že spí, anebo je mrtvá. Alek si klekl na podlahu, aby dotyčnému viděl do tváře, a to co spatřil, mu doslova vyrazilo dech. "Magnusi!", zašeptal  zděšeně. "Tak co, je vděčnej" zeptal se Jace neutrálním tónem. "Jaci", třásl se mu hlas, "to je Magnus!" Jace se prudce otočil. "Jako ten čaroděj Magnus Bane!?" Vešel také do cely a sklonil se nad Magnusem. "Musíme ho odsud odnést", prohlásil Alek. Všímal si toho, jak byl Magnus vyhublý na kost a celé ruce měl o krve. Bál se, že je mrtvý, ale najednou čaroděj otevřel oči a zašeptal Alekovo jméno. "Magnusi, to bude dobré", promlouval Alek k čaroději, ale spíš než jeho tím utěšoval sebe. Magnus na něho nijak nereagoval a nevypadalo to, že by byl vůbec čaroděj při vědomí. "Jaci pomoc mi ho zvednout!"
Oba dva ho popadli z jedné strany a zvedli ho. V tu chvíli Magnus bolestně zařval a jeho dech se mnohonásobně zrychlil. Měl úplně vařící kůži a celý se třásl. Po zádech se mu táhly dlouhé krvavé rány, které se ještě nestihly zacelit. Alek si ho jen naprosto zděšeně prohlížel. "Pane bože co ti to udělali", zeptal se přes sevřené hrdlo. Otázka to byla však spíš řečnická, protože se nikdo nenamáhal na ní odpovědět. "Musíme ho dostat za Mlčenlivými bratry, jinak..." Jace moc dobře věděl, co chce jeho parabátai říct.