Magnus Bane: I love you Alexander!!!

6. kapitola

"Sakra!!!" V Alekovi každou vteřinou narůstaly větší vztek a panika. Cítil se úplně beznadějně.
Už nějakou dobu tady bloudili a nemohli najít cestu k portálu. Okolní terén se jim zdál úplně neznámý, jako kdyby tudy před tím vůbec nešli.
"Tohle se mi ale vůbec nelíbí", řekl zamračeně Jace, "začíná se stmívat, teď už portál stejně nenajdeme, měli bychom spíš najít místo, kde přespíme. Už bych stejně neušel ani metr." Na důkaz toho si sedl a čarodějě, kterého doteď podpíral, položil vedle sebe na zem. Alek se na něj vyděšeně podíval. "Ale Magnus...", větu však nedokončil, protože mu Jace skočil do řeči. "Aleku.....hele je mi vážně líto, co ty zmetci Baneovi udělali a stejně jako ty, ani já nechci, aby ho to zabilo, ale teď už nemůžeme dál hledat portál, ať už chceš nebo ne! Ve tmě nic nenajdeme a akorát bychom se ještě víc ztratili, jasný?" Podíval se Alekovi do očí a zahlédl v nich nesouhlas. Jace věděl, že to pro Aleka musí být těžké, ale doufal, že s ním bude souhlasit. "Jaci....", hlas se mu zadrhl v hrdle, "já nemůžu přihlížet tomu, jak pomalu umírá, já ho strašně moc miluju a....", hlas mu znovu selhal. Jace ho překvapeně pozoroval. Ještě snad nikdy Aleka neviděl takhle zoufalého a bylo mu ho líto, ale nevěděl, jak by mu měl pomoct.
"Přeneseme Magnuse do nejbližšího vílího domku, a tam přespíme", prolomil Alek ticho už normálním hlasem. Zítra budeme pokračovat v hledání.

*****

Pozoroval rozžhavené uhlíky v ohni a přemýšlel, jak bylo možné, že se tu ztratili. Alek seděl naproti němu opřený o stěnu a Magnus ležel hned vedle něho. Jeho hlavu měl Alek položenou v klíně a nevědomky se mu prohraboval ve vlasech. Čaroděj nejspíš spal a bylo vidět, jak se třese, a jak se mu nepravidelně zvedá hrudník. Občas zakřičel ze spaní a párkrát volal i Aleka. Alekovi se při tom vždycky sevřel žaludek a musel se hodně přemáhat, aby nezačal panikařit. Tak rád by Magnusovi pomohl, ale nevěděl jak.
Protože s sebou neměli vůbec nic kromě bojové zbroje a zbraní, musel Alek roztrhat svoje triko, aby jím obvázal Magnusovy rány. Naštěstí měl ještě koženou bundu bojové zbroje, takže mu teď nebyla zima.
Alek se zadíval na Jace, který asi před půl hodinou usnul, pak ale ucítil, jak Magnus pootočil hlavu. Měl otevřené oči, takže nejspíš byl při vědomí. "Alexandře", zašeptal a přitom se mu chvěl hlas, "ty jsi pro mě přišel." Alek se k němu naklonil blíž a pohladil ho palcem po tváři. "Magnusi omlouvám se, že....", čaroděj ho však přerušil: "Já se omlouvám Aleku. Chci, abys věděl, že tě miluju, a že lituji každé chvíle, kdy jsem s tebou nebyl. Omlouvám se za všechnu bolest, kterou jsem ti způsobil Alexandře." Magnus vypadal, že se mu ulevilo, že to Alekovi řekl. Alek nevěděl co na to má říct, chtěl Magnusovi říct, že ho taky miluje, ale nějak se mu nedostávalo slov. Naklonil se blíž k Magnusovi, aby mu viděl do kočičích očí. Čaroděj nepatrně pohyboval očima a zdálo se, že nejspíš nemůže pořádně zaostřit. Alek neodolal pokušení a zlehka čaroděje políbil. Cítil, jak se Magnusův dech na chvíli uklidnil, a jak se čaroděj alespoň na pár sekund uvolnil. Najednou cítil, jak se mu do očí derou slzy. Začal si uvědomovat, jak moc Magnuse miluje, a jak by mu chyběl. Nechtěl ho navždy ztratit!
Cítil, jak mu po tvářích tečou horké slzy, které dopadaly na Magnusovy tváře. Jakmile to čaroděj zpozoroval prudce sebou trhl, ihned toho však zalitoval a tvář se mu zkroutila do bolestné grimasy. Alek viděl, jak čaroděj křečovitě zatíná snad všechny svaly na svém těle a snaží se ubránit bolesti. Z úst mu uniklo zaskučení, které spíš připomínalo zraněného psa. V Alekovi se zvedla vlna hněvu a strašlivé bezmoci. Nejradši by teď utekl někam daleko a tam začal žít nový život. Zavřel oči a opřel se o chladnou zeď. Po tvářích mu stále tekly nové a nové slzy a on najednou nebyl schopný pohnout jediným svalem, jak byl unavený a vyčerpaný.
Strach a bolest se stávali snesitelnější, všechny obavy a starosti najednou mizely a Alek se pomalu propadal do říše snů.

Ne! Nechtěl Alekovi ublížit. NIKDY! A přesto mu pořád něčím ubližoval. Ten pohled mu lámal srdce na malé kousky a neuvěřitelně ho zraňoval. Bylo to horší, než všechna ta fyzická bolest nebo strach ze smrti. Magnus neměl strach ze smrti, ale z toho, že už nikdy neuvidí Aleka. Nechtěl ho znovu zranit.
Najednou ucítil, jak mu něco káplo na obličej. Otevřel oči a uviděl, jak se Alekovi po tvářích kutálí slzy. Cítil se, jako by mu někdo vyrval srdce z těla a pak s ním hrál fotbal. Srdce mu začalo být jako na poplach. Trhl sebou a okamžitě ucítil bolest, která se mu jako střepy zařezávala do každého milimetru jeho těla. Chtělo se mu řvát, ale byl sotva schopný vydat jakýkoliv zvuk.
Nikdy se necítil tak bezmocný.

Omlouvám se:
1) za to, že kapitoly vychází a asi i budou vycházet s trochu větším časovým odstupem.
2) že je tahle kapitola celkem krátká (vážně vůbec nestíhám, ale dělám, co můžu)
Jinak moc děkuju všem co tohle čtou :D

Vaše Lindsay V02 <3 :D