Školní rána bývají často nanic. Prosincová školní rána jsou na žebříčku oblíbenosti trochu výš, ale zase o tolik ne. Obzvlášť když jedu do školy pozdě a na mě se mačká aspoň jeden člověk z každé strany.
Na Muzeu stojí metro, světla červeně svítí a do dveří se cpe poslední kluk, rychle shazuje batoh z ramene a jen tak tak že nezůstane zaseknutý ve dveřích.
Já jsem mezi masou lidí na eskalátorech, nemůžu se rozběhnout a jen smutně počítám, že jsem ztratila další dvě nebo tři minuty.
Vcházím přesně ve chvíli, kdy učitel začne mluvit. Potichu zapluju na nejbližší volné místo.
Vlastně jsem ještě dopadla celkem dobře, říkám si, když si uvědomím, že na další hodinu máme úkol, na který jsem se nestihla ani podívat. Nenápadně vytahuju sešit a už teď vím, že z téhle hodiny nebudu vědět ani slovo. Doufám, že mi někdo půjčí zápisky.
ČTEŠ
Půjčovna růžových brýlí ✔
Historia CortaMarianě se nikdo nebojí říct, když něco potřebuje. Ví totiž, že tahle vánoční víla vždy bez váhání a s úsměvem pomůže. Někde pro ni existuje ten kluk, o kterém sní. Jednou by se určitě měli setkat... Ale co když svoji pravou lásku minete o pět minut...
