Kdo by to byl řekl, že může být špatný nápad jít na šestihodinovou směnu na podpatcích, co jsou tak vysoké, že jsem se ani neodvážila je změřit? Já rozhodně ne...
V duchu si nadávám už tři hodiny předtím, než budu moct zavřít a jít domů. Zákazníkům předvádím naučený úsměv a snažím se nepanikařit pokaždé, když se fronta nebezpečně prodlouží a lidé se netrpělivě rozhlížejí.
Konečně si můžu na chvíli vydechnout a uklidit ten svinčík, co tu vždy vznikne, když balím moc dárků ve spěchu. Zrovna v podřepu smetám zbytky do lopatky, když kolem mě něco proletí a roztříští se to o podlahu.
Neveřícně pomalu posbírám kusy mobilního telefonu a až pak mě napadne podívat se nahoru, abych zjistila, kde se tu vzal. U zábradlí vyšších pater přímo nade mnou ale nikdo nestojí.
Když mobil plus minus složím, zjistím, že je - na to, jak vypadá rozbitě - překvapivě ještě funkční. Celou směnu čekám, že se tu někdo objeví a bude ho hledat, ale nikdo se o něj nepřihlásí.
Nakonec ho strčím do kapsy a jdu domů. Třeba si na něj ten člověk pošle zprávu, jestli neví, kde ho ztratil.
ČTEŠ
Půjčovna růžových brýlí ✔
Kısa HikayeMarianě se nikdo nebojí říct, když něco potřebuje. Ví totiž, že tahle vánoční víla vždy bez váhání a s úsměvem pomůže. Někde pro ni existuje ten kluk, o kterém sní. Jednou by se určitě měli setkat... Ale co když svoji pravou lásku minete o pět minut...
