„Vole, vždyť mám přítelkyni," připomenu Petrovi.
Chvíli na mě zmateně zírá, ale pak se mu rozsvítí. „Lucii? Vy jste pořád spolu?"
„Jo. Jakože... Teoreticky jo."
„Sorry kámo, to jsem netušil. Měl jsem dojem, že jsi říkal, že vám to nějak neklape."
Pokývám hlavou. Nemám chuť vysvětlovat mu víc, stejně nevím, co k tomu říct. Netuším, jak jsme s Luckou dospěli sem, do období, kdy se téměř nevídáme, ale ani jeden se neumí odhodlat k tomu, aby to mezi námi vážně ukončil.
„Tak já napíšu Taře," sáhne po mobilu a začne vyťukávat smsku, zřejmě aby její kamarádka nebyla zklamaná, když nedorazím.
Taky vytáhnu mobil a odešlu Lucce krátkou zprávu. Vše, co bychom si měli vyjasnit, jsou věci, které by se měly říkat osobně, to si uvědomuju. A i když celkem jistě vím, že Lucka bude mít stejný názor, v žaludku se mi usazuje nervozita.
„Co si zítra odpoledne někam zajít? Třeba na kafe?"
Jinak, kde jsou všechny kalendáře? Jsem projížděla žebříček povídek a tam skoro nic :o (což ale taky znamená, že se celkem dobře držíme, děkuju ^^ :D)
ČTEŠ
Půjčovna růžových brýlí ✔
ContoMarianě se nikdo nebojí říct, když něco potřebuje. Ví totiž, že tahle vánoční víla vždy bez váhání a s úsměvem pomůže. Někde pro ni existuje ten kluk, o kterém sní. Jednou by se určitě měli setkat... Ale co když svoji pravou lásku minete o pět minut...
