9. Mariana

194 36 2
                                    

„Ne, Taro, dost," směju se, ale přitom to myslím naprosto vážně. Nechci, aby mi kamarádky dohazovaly kluky, a už vůbec nemám chuť na dvojité rande.

„Třeba byste si rozuměli! Je stejně starý," pokouší se mě přesvědčit a už se ani nesnaží být nenápadná. „Všechno je domluvené, no tak, prosím!"

„Ne," zavrtím hlavou.

Taře pomalu dochází, že mě fakt nepřesvědčí. „Ach jo. Ty nikdy nejsi pro žádnou srandu. Vždyť o nic nejde, jen se poznáte, pokecáte..." Oči jí září a já úplně vidím, jak by si přála, aby to pokračovalo.

„Taro," přisunu se k ní blíž a obejmu ji kolem ramen. „Vzpomínáš jak to dopadlo minule?"

„Ale on za to nemohl, že mu rodiče dali domácí vězení!"

Zamrkám. „Bylo mu čtrnáct a v pokoji kouřil trávu. Promiň, že tvému úsudku od té doby tolik nevěřím."

Půjčovna růžových brýlí ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat