Potichu zavřu vchodové dveře, abych nikoho neprobudil. Je sobota, každý normální člověk si chce přispat. Pokud se zrovna neprobudil v neznámém bytě vedle dvou - sice nádherných - taky neznámých holek.
Plížím se kolem pokoje rodičů, když mi najednou začne zvonit mobil. Nahlas. Hodně nahlas.
Spolknu nadávku a zapadnu o dveře dál do svého pokoje, kde nový telefon konečně přiložím k uchu, i když zelené kolečko jsem zmáčkl už na chodbě.
"Haló?"
"Vole, kde jsi? Jsem měl dojem že jsi spal tady."
"Kde tady?" ptám se ztišeným hlasem, jednak kvůli rodičům, druhak proto, že mi ještě celkem třeští hlava.
"U Tary přece..."
Zamračím se na svůj odraz v okně. "Jaká Tara?"
"Moje holka."
"A jó," plácnu se do čela. Kdo si má všechna ta jména pamatovat...
ČTEŠ
Půjčovna růžových brýlí ✔
Krótkie OpowiadaniaMarianě se nikdo nebojí říct, když něco potřebuje. Ví totiž, že tahle vánoční víla vždy bez váhání a s úsměvem pomůže. Někde pro ni existuje ten kluk, o kterém sní. Jednou by se určitě měli setkat... Ale co když svoji pravou lásku minete o pět minut...
