Začalo to základní školou. Naše přátelství trvalo až dodnes, než jsem vás jednoho po druhém ztratila. Jenže někdo mi stále namlouvá, že se jednou v daleké budoucnosti znovu setkáme...ale ne tak, jak jsme se znali od dětství.
„Všechno jsem ztratila...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Někdo se mnou lehce zatřásl. Jelikož jsem nesnášela, že mě někdo budí, dotyčného jsem odstrčila a spala dál.
„Amber, musíme jít," Stevův hlas jsem vnímala z poloviny a dál se soustředila na svůj bezesný spánek na tvrdé zemi.
„Ještě pět minut," zamumlala jsem nevědomky a dál nevnímala. Zaslechla jsem nerozeznatelné povzdechnutí a potom, jak mě někdo zvedl ze země do náruče.
*Steve*
Jelikož se Amber odmítala probudit, nezbývalo mi nic jiného, než ji vzít do náruče a odnést. Sice byl Bucky kvůli mému zpoždění dost naštvaný, nemohl jsem ji tam jen tak nechat.
Vynesl jsem ji ven z jeskyně i se zbraněmi a v dáli zaslechl výstřely. Chtěl jsem už Amber probudit, ale to by mi nesměla obmotat ruce kolem krku a spát spokojeně dál. Jak to ta holka sakra dělala?!
„Amber,"
„Hmmm,"
„Probuď se,"
„Nechci..."
„Funíš mi u ucha,"
„Co?!" vyjekla tak rychle, že jsem ji leknutím pustil a ona dopadla na zem.
Jsem mrtvej.
Pomyslel jsem si a radši jsem se k ní sehl, abych jí případně pomohl na nohy, ale moji ruku rychle odstrčila a postavila se sama.
„Lepší budík jsi nevymyslel?" promnula si oči a sebrala ze země svoje spadlé zbraně, co spadly s ní. Zvedl jsem ze země svůj štít a dál si ho na záda.
„Ale- ...to je jedno. Dorazil cíl a Dum Dum to tam s ostatními už řeší," vysvětlil jsem jí narychlo a pouze přikývla. Aniž by něco řekla, ohlédla se po prázdné jeskyni a po té do dáli před námi, kde nejspíš probíhala bitva.
„Pojď," zavelela a vyběhla směrem k bitvě. Zaskočilo mě, že šla dobrovolně, když jsem ji v letounu ještě ukecával. Byla poslední dobou dost zvláštní.
*Amber*
Běžela jsem směrem k tábořišti nepřátel. Každý tam buď střílel nebo bojoval tělo na tělo. Zkrátka jsem se schovala za jeden širší strom a vyhlížela cíl. To se mi brzy povedlo a skolila jsem jednoho z nepřátelských vojáků šípem do srdce.
Takhle to pokračovalo ještě chvíli, dokud nezbyl jediný, kterého Steve jen omráčil s tím, že ho vezmeme jako zajatce.
Když mise skončila, hromadně jsme se vrátili na základnu a nechali si ošetřit nějaká zranění. U mě jediné bylo divné, že jsem na sobě neměla ani škrábnutí, ale moc jsme to neřešili a plukovník Phillips mi ukázal stan, kde mám přenocovat.
Dostala jsem nějaké věci na spaní v podobě bílého tílka a hnědých tepláků. Sice to nebylo zrovna pro mě vkusné, ale musela jsem to přijmout. Převlékla jsem si to a šla se podívat na místa na spaní. Menší starší postele s železnou konstrukcí. Dalo se to přežít.
