Rigel (DeeThane) - DONE

4. část

Damien

,,Takže sis to rozmyslela?" Zasmál jsem se. Vím, že volá ze srandy. Že streamuje. Že se možná i ponížím. Ale za to vše mi ona stála. Moc hloupé...

,,No, ano. Chtěla jsem se jen zeptat.. Kolik holek jsi už zatáhl do postele?" Rozesmála se na celé kolo. To nebude dobré. Mozku, zahajuji zpátečku!

,,Nikdy bych to neudělal. Víš, jak jsem s tebou mluvil. Chci mít pouze známost." Tak mě neposlouchej, mozku. V pohodě. Zkaž to ještě více.

,,Trošku bližší známost, ne?" Urážel a mě a dělala si ze mne srandu. Od ostatních mi to moc nevadí, ale od ní mě to trochu urazilo. Mám jí rád, takže jsem byl trochu zkleslý. Co to zase sakra melu?!

,,Zítra jsem u tebe. A užij si zbytek streamování." S těmito slovy jsem zavěsil. Já.. Já jí prostě potřebuji. Sakra! Zítra mam jít za Stewem. To se nějak vyřeší. Teď jsem chtěl jediné. Spát ve své měkoučké posteli. Udělal jsem si večerní hygienu a dal vodu DDmu. Pohladil jsem ho a ulehl do postele s myšlenkami miřenýma opět na ní. Prostě jsem na ni nemohl přestat myslet. To se mi ještě nestalo. Pomalu jsem propadal spánku, dokud jsem neusl. Sny se mi míhaly a já byl tvrdým spánkem spokojen.

Ráno

Obvyklé ráno, ale neobvyklý den. Hned jsem z postele vyskočil na nohy. Energie jsem sice moc neměl, ale můj mozek pracoval velmi aktivně. U snídaně jsem myslel na dnešek. Budu muset za Stewem, ale u za ní. Zkusím ve studiu nahrát něco málo. Zvíře bych chtěl dozpívat. Hodil jsem do sebe kávu a šel s DDem ven okolo baráku. Samozřejmě jsem se předtím stihl také převléct. Nechal jsem mého miláčka doma a autem jel za Stewem. Dneska to bude náročnější. Upřímně, vůbec se mi nikam nechtělo. Přijel jsem ke studiu a vtrhl dovnitř.

,,Čus brácho!" Pozdravil jsem ho a on mne poté také. ,,Teď mi došlo, žes tady ani nemusel být." Řekl jsem.

,,Však znáš mě. Jsem tady pořád. Musím makat. Přeci jen bez práce nejsou koláče." Zasmál se. ,,A co tady vlastně potřebuješ? Zase sis něco zapomněl?" Vždycky jsem si zde zapomněl třeba klíče, mobil nebo něco jiného. Stewe se mu za to smál, ale ostatné já taky.

,,Poprvé ne. Chtěl jsem dozpívat aspoň Zvíře." Byl jsem už zase šťastný. Celkem. Těšil jsem se na Viky. Dnes to u ní zvládnu.

,,Halo! Damienku!" Zařval a mával mi před obličejem. Trochu jsem za třásl hlavou a zpozorněl. Trochu jsem se zamotal v myšlenkách.

,,Takhle mi už nikdy neříkej." Zamračil jsem se, ale on se stejně zasmál, nad čímž jsem nakonec protočil oči. Začali jsme nahrávat. Byla to sranda, ale málem jsem umřel při zpěvu. Zase se mé hlasivky ozvaly.

,,V pohodě, Dee?" Zeptal se starostlivě Stewe. Moc jsem nedokázal mluvit. Potřeboval jsem se napít vody. Učinil jsem tak, ale stejně se to moc nezlepšilo.

,,Budu v pohodě." Zasípal jsem posledními slovy. Ono to bude v pohodě. Jenom chvíli nemluvit. Hodlal jsem zůstat ve studiu, ale Stewe mi to zakázal.

,,Damiene! Půjdeš domu a je mi úplně jedno, jestli Stačí chvíli nemluvit." Rozkázal mi. Nechtěl jsem ho naštvat, a tak jsem ho radši poslechl. Se sklopenou hlavou jsem šel k autu. Cestou jsem začínal mít hlasivky v pohodě. To je jako naschvál. Rozhodl jsem se zajet za Viky...

Aneska04