Rigel (DeeThane) - DONE

15. část

Damien

Já tu Janičku fakt vyrazím! Jel jsem jako o závod autem k ní. Nezvedala telefony. Na devátý pokus se mi to povedlo. Byla naštvaná. Z hlasů šlo poznat, že brečela. Byl jsem totálně v prdeli, ale umím jí to vysvětlit. Minimálně vím, jak jí to vysvětlit. Janička je do mě zamilovaná už delší dobu. Chtěl jsem s ní dneska udělat ještě jednu písničku, ale po tomhle jsem jí chtěl stáhnout z kůže. Žádná další písnička s ní nebude.
Do baráku mě pustila nějaká starší paní a na dveře od bytu jsem musel klepat. Nikdo se neozval. Aspoň by se ozvala, že mě nechce slyšet. Bylo ticho. Chvála bohu, že má klíče pod rohožkou! Vtrhl jsem dovnitř a hledal jí. Ležela na posteli. Myslel jsem, že je mrtvá, ale pak jsem si všiml, že pouze spí. Oči měla zarudlé a opuchlé, obličej černý od řasenky, vlasy nalepené všude, ale i tak.. i tak vypadala hezky. I tak ji miluju. Pomalu jsem jí políbil. Ucukla sebou a vyjukaně se podívala.

,,Bré ráno." Usmál jsem se.

,,Co tady děláš?! Vypadni!" Zaječela. Chápu jí a divím se, že mě ještě nezabila za tohle.

,,Neodejdu. Chci ti to vysvětlit." Stal jsem si za svým, dokud jsem vůbec mohl. Škemral jsem jako pes o klobásu.

,,Tak to jsi zde zbytečně. Padej z mého bytu!"

,,Počkej! Já-" Nenechala mě domluvit.

,,Prosím, poslechni mě.." Byla tak bezmocná.. aspoň tak trochu vypadala. Bylo mi všeho tak líto. Musel jsem odejít. Jakmile jsem byl doma, napsal jsem jí. Nedalo by mi to.

Damien: ,,Ona Janička je do mě zamilovaná dlouho. Nikdy jsem s ní nespal, nelíbal ani jí nemiloval. Chci jen tebe. Což je asi zvláštní od děvkaře, ale ano. Prosím." Je mi divné "přemlouvat" holku ke vztahu. Většinou to je naopak.

Viky: ,,Bojím se.."

Damien: ,,Čeho?" Teď se bojím i já.

Viky: ,,Strašně rychle opouštím. Co když zase něco udělá? Urvu jí hlavu, jestli bude něco zkoušet."

Damien: ,,To znamená, že mě bereš zpět?"Prosím..

Viky: ,,Asi ano.."

Damien: ,,Jsem tak šťastný! Mám jet za tebou? <3" Vážně se mi neskutečně ulevilo. Bál jsem se, že jí ztratím..

Viky: ,,Tak jo, dáme stream nebo tak něco aspoň. Dlouho z mé strany nic nebylo."

Damien: ,,Tak já se jdu zase obléct. Ikdyž si stejně myslím, že u tebe skončím nahý.. :D" Provokace nesmí chybět.

Viky: ,,Ne, nic nebude :P"

Damien: ,,Vycházím!" Poslal jsem a ztratil jsem WiFi. Nechtělo se mi zapínat data, tak jsem šel rychlou chůzí k ní. Naštěstí i po mé provokaci mě pustila k sobě nahoru.

,,Takže.. co budeme dělat?" Řekl jsem těsně u ní, když jsme stáli v hale. Hned se odtáhla. Měla by se tomu poddat. Stejně tak oba skončíme. Přitáhl jsem si ji k sobě. Byli jsme necelý milimetr od sebe. Začal mi zvonit mobil. Nespokojeně jsem zavrčel a vzal to.

,,Já jsem ti říkal, že na tyhle věci nebudeš mít čas." Vysmál se mi Stewe.

,,Takže teď hned jako mám jet do studia?" Byl jsem mírně vytočený, ale snažil jsem se zůstat v klidu.

,,Samozřejmě, pokud tedy chceš dokončit to album ještě tento rok." Dal jsem slib. V roce 2017 vydám album. Musím to udělat. Zavěsil jsem a hned jsem se začal oblékat a obouvat. Viky na mě pouze nechápavě zírá.

,,Kam? Co? Jak? Proč?" Vykoktala ze sebe pomalu.

,,Promiň lásko. Musím pracovat na album, slibuju, že se ti pak budu věnovat." Poslal jsem jí letmou pusu a vyrazil...

Aneska04