Rigel (DeeThane) - DONE

17. část

Týden později

Damien

Viky jsem se moc nevěnoval, protože pro mě písničky znamenaly více. Nebral jsem telefony, neodepisoval, nebavil se s ni moc, nebyl u ní, nepomáhal.. Zkrátka jsem tady pro ni nebyl skoro vůbec. Občas jsem přišel a skončili jsme v posteli.. Nemá to tak být. Je to špatně. Máme si pomáhat. Ne jen ona mě, ale i já jí.

,,Dee, dneska půjdeš nakoupit Janičkou, protože došlo kafe." Co to ten Stewe mele?

,,Cože? Tak si tam zajdi sám, ne?" Řekl jsem se smíchem.

,,Já ti stříhám Vítězství. Nemůžu. A navíc i ty piješ to kafe, ne? Sice bych mohl cestou natočit nějaké dopravní zpravodajství se Stewem po sto letech, ale nestíhám." Dopravní zpravodajství se Stewem? Okay, už vím.

,,Dobře, ale musím jet s Janičkou? Už tak mi jednou málem zničila vztah." Zašeptal jsem, aby to neslyšela.

,,Vztah, který si teď ničíš i sám. Jeď s ní, nechci, aby se tady teď motala. Potřebuju prostor."

,,Máš pravdu, ničím ho.. Dobře, pojedu s ní. Kvůli tobě, tak si to pamatuj, jasný?" Zasmál jsem se.

,,Budeš mít ty nejlépe sestříhané písničky!" Mrkl na mě.

,,Janičko, jedeme." Zavelel jsem a ona šla za mnou k autu.

Viky

Ten týden.. Pomoc! Damča tu není pro mě, umírá mi fretka, nikoho nemám. Šest dni jsem nestreamovala, nikde se neozvala. Nedokážu nic dělat. Jsem v depresích. Musela jsem si něco koupit, možná mi to zvedne náladu. Něco pěkného. I když pochybuji. Hodila jsem na sebe mikinu a na hlavu jsem si dala její kapuci, tepláky by jako kalhoty měly stačit. Mohla jsem jít. Pohladila jsem už tak nemocného Freda a šla jsem. Na veterině řekli, že do tři dnu zemře. Dnes je třetí den. Nemohla jsem nic dělat. Měla jsem k němu takové pouto, že to snad ani nejde. Byl tu pro mě jediný a teď tohle. Nebrečela jsem. Byla jsem jako led. Jenže něco mě přeci jen hodně rozhodilo. Přijela jsem do obchodu a hned co vyjedu po eskalátoru, koho nevidím. Damča se líbá a Janou. Proč je všechno najednou tak rychlé? Rychle se sesouvám k zemi..

,,Damiene?! Proto se mi neozýváš? Máš jinou? Aha, promiň, Vyrušila jsem tě z líbání, užijte si to." Vyhrkla jsem a rychle odešla. Musím domů. Musím odsud pryč.. Samozřejmě utíkal za mnou a jelikož jsem nikdy nebyla rychlá, lehce mě dohnal.

,,Viky, tohle není jak si myslíš. To ona mě po-"

,,To ona, to ona. Za všechno může ona. Proč jsi tedy spolupracoval? Na tohle fakt nemám náladu. Musím domů, dnes má zemřít Fred."

,,Cože má?" Vykulil oči.

,,Zemřít Fred. Kdyby ses zajímal, věděl bys to. Ne, ani jsi mi nezavolal. Vždy jen přijdeš, vyspíš se se mnou a odejdeš. Nebo klidně ani to ne. Takhle to prostě nejde, Damiene. Končím, jasný? Nechci s tebou být, když mě podvádíš a nejsi tu pro mě.. nemůžu. Teď mě prosím pusť, abych mohla odejít." Konečně jsem se mu podívala do očí. Měl je skleněné.. Jeho stisk na mé ruce postupně povoloval, až mě nakonec úplně pustil. Odešla jsem. Prostě jsem zmizela. Jela jsem rychle, div jsem nenabourala.
Doma mě čekalo to nejhorší překvapení..

,,Frede?" Vždy zapiští, teď nic.. našla jsem ho v obýváku. Nedýchal. Dnes jsem si fakt chtěla něco udělat. A taky trošku něco udělala..

Aneska04