The Wounded Melanie /w Magcon

•3•

Dnešek byl hrozný...Byla jsem tak trochu zrazená jedním z mých nejlepších kamarádů... Abych vás trochu uvedla do děje..

•ThrowBack•
Šla jsem školní chodbou,když jsem v dálce zahlédla něco,co mě trošku zarazilo a celkem i naštvalo.
U mojí skříňky-kterou mám jen tak mimochodem hned vedle Ollie- se Hayes líbal a Ollie...Jo! S TOU Ollie...

Naštvaně jsem přešla ke své skříňce,kterou jsem prudce otevřela a tím tak vrazila do tý krávy s Haysem. Oba se na mě rychle podívali,Hayes dost překvapeně a zklamaně ze sebe a Ollie tak nějak naštvaně,otráveně a povrchně.

Já jejich pohledy ale úspěšně ignorovala,dokonce i volání mého nejlepšího kamaráda...

On totiž moc dobře věděl,jak Ollie nesnáším...On jediný totiž věděl,co mi v minulosti udělala...Věděl,že nechci,aby se "sblížila" s některým z mých přátel. Ta mrcha je totiž schopná naprosto všeho..
•End of throwback•

Naprosto naštvaná jsem vyšla ze školní budovy a s nasraným výrazem jsem si to štrádovala domů,přímo kolem celého Magconu. Vsichni na mě koukali a nechápavými a někdy i ustaranými výrazy.Opět jsem je ignorovala a prostě šla dál.

Když už jsem byla asi 300 metrů od našeho domu,rozhlédla jsem se okolo,jestli se na mě někdo nekouká a odbočila do prava a následně sešla po miniaturním "žebříku" dolů po opravdu strmé stráni. Když jsem slezla až dolů,šla jsem pořád rovně,pak zabočila 2× doleva,1× doprava,pak jsem vylezla po lanovém žebříku nahoru a byla jsem tam..

Na mém a Haysovo tajném místě,o kterém neví nikdo,kromě nás dvou.Popravdě je to škoda,tak nádherné místo by mělo být přístupné celému světu,ale není.

Sedla jsem si na kousek travnaté země,pokryté nejkrásnějšími květinami,obklopena vysokými i nižšími borovicemi a užívala si ten úžasný výhled na pomalu zapadající slunce,přeci jen,cesta sem trvá něco okolo 2 hodin.Navíc je září,takže už se o něco dřív stmívá.

Z mého černého batohu s různými nášivkami jsem vytáhla foťák,a pořídila hned několik fotek.Mou zálibou-jak už jste již mohli poznat- je focení.Tvoří obrovskou část mého života a NIKDY!! bych se ho nevzdala.

Když jsem se "později" podívala na telefon,který jsem měla po celou dobu vypnutý,vytřeštila jsem své velké hnědé oči. 68 zmeškaných hovorů,18 neprečtených zpráv.Nejvíc me ale zarazil,kolik je hodin.... 0:48 ráno!!!! No tyvole... Máma,brácha i ostatní mě zabijou...

Rychle jsem si posbírala všechny svoje věci a pelášila domů.Tentokrát jsem to vzala zkratkou,a tak jsem před naším domem,ve kterém se svítilo byla do půl hodiny...

Sebrala jsem všechnu svojí odvahu,potichoučku otevřela a do domu jsem vlezla jak nějakej ninja. Opatrně jsem nakoukla do obýváku,kde seděli úplně všichni,takže mamka,Cameron,Hayes,Matt,Shawn,Nash,Taylor,Aaron,Jack G a Jack J...

Nejhorší bylo to,že mamka měla opuchlé oči od pláče,stejně tak i Hayes.Ostatní měli vystrašené a ustarané obličeje. A únava na nich byla vidět taky sakra hodně...Ahhh...Co jsem to zase provedla!!

Vkročila jsem do obýváku,abych mohla rychle běžet do pokoje,tak,aby to nikdo nepostřehl.Ale Shawn vystřelil ze sedačky a přišel ke mě,ostatní totiž vůbec nevnímali... Ve tváři měl naštvaný,ale i přesto tak klidný výraz. Chytil můj obličej opatrně do dlaní,opřel si svojí hlavu o to mou a mezi tím mě objímal.Obětí jsem mu s radostí opětovala.Když jsem ho objala,ještě víc si mě k sobě namáčkl a já cítila pocit bezpečí,ale.....Taky takové příjemné šimrání v břiše...Ten pocit mi byl neznámý,moc jsem to tedy neřešila...

Za chvíli se vzpamatovali i ostatní a rychle ke mě příběhli a objimali mě.Mamka mi dala dva týdny zaracha...zábava fakt...
Ostatní u nás rovnou přespali,byl totiž pátek,takže pohoda.

Jo...já vím😅 Nový díl úplně o ničem,ale dneska jsem byla úplně bez inspirace😅😂 Přeci jen,první kapitoly příběhu většinou bývají o ničem😊
Ale už teď mám velké plány,takže se mátena co těšit sluníčka moje😚🌞

Vaše ❤Natt❤