Prove It

10. I stayed with him

,,Takže tys..."

,,Ne, nikdy jsem to nedělal" odpověděl jsem na jeho otázku mezitím, co mě hladil po vlasech a já přejížděl prstem po jeho hladkém hrudníku.

,,A to si nikdy necítil potřebu...já nevím...toho si prostě někdy užít?" vyptával se a zřejmě tak stále nechápal.

,,To jo, jako nikdy to nezašlo dál, než na mazlení, ale stále jsem si nebyl jistý, jestli to chci. A hlavně, jestli to chci právě s tím člověkem" odpověděl jsem prostě a až v tu chvíli mi začalo docházet, jaké neuvážené rozhodnutí jsem to udělal.

Právě jsem se poprvé vyspal s chlapcem a vůbec jsem si to nerozmyslel. Skoro jako bych vůbec neuvažoval, jestli to s ním vážně chci. Prostě jsem si za tím šel, jako by mě k tomu něco vedlo.

,,Zůstaneš na takovou odpolední snídani? Umím skvělá míchaná vajíčka" zeptal se a usmál se na mě. Byl úplně vyměněný. Jako by snad ani před zhruba dvěma hodinami k žádné hádce nedošlo.

,,Jasně, proč ne" s úsměvem jsem odpověděl mezitím, co položil mou hlavu na stranu, aby se zvedl a vstal z postele. Mé tělo se pod tou ztrátou opory zabořilo do postele a já tak sledoval, jak se kompletně nahý zvedá a nasazuje si alespoň jeden kus oblečení.

,,Moc pěkný zadeček" poškádlil jsem ho, jakmile můj pohled sjel k jeho intimním partiím, když své nahé tělo zahaloval županem a odpovědí mi byl jeho zdvihnutý prostředníček, který na mě ukázal. Pousmál jsem se a víc se zavrtal do peřin mezitím co odcházel.

Rozhodl jsem se mu alespoň trochu pomoct, když už jsem ho tak nečekaně navštívil. Ale až po troše spánku, rozhodl jsem a s úsměvem zavřel oči a snil.

Ze snění mě probudila božská vůně slaniny. To musí být ta vajíčka, usmál jsem se a samotnou radostí vyskočil z postele. Hodil jsem na sebe boxerky a šel za ním do kuchyně. Byl ke mně otočený zády a míchal onen pokrm. Párkrát to dosolil sem a pak zase dokořenil tam.

Úzkou uličkou jsem přišel k němu a zezadu ho objal. Trošku se lekl a já se přiblížil k jeho krku, abych se mu mohl dívat přes rameno, jak vaří.

,,Hmm vypadá to božsky," uznal jsem
,,ale ne tak jako ty" a vtiskl mu polibek na krk. Zachechtal se a už mě vyháněl pryč, aby se mohl soustředit a náhodou to nespálil.

,,Vezmeme si to do postele?" zeptal se mě, když přede mnou stál s dvěma talíři kouřících se vajíček v každé ruce. Uvědomil jsem si, že není úplně kde si to sníst. Kde on tedy normálně jí? Vrátil jsem se zpět do reality a se slovy: proč ne? jsem odkráčel spolu s ním do již studené postele.

Usadili jsme se zpět na postel naproti sobě a ládovali se onou pozdní snídaní. Vychvaloval jsem mu je jak jen to šlo a on se culil jako sluníčko. Jen co dojedl a odložil talíř na noční stolek, podivným způsobem zvážněl. Aby ne, vzhledem k tomu, o čem se chystal mluvit.

,,Ale teď vážně Jeffrey, proč jsi přišel? Přece mi neříkej, žes mě chtěl jen tak po obědě navštívit" nasadil opět ten nečitelný výraz a já v tu chvíli sám nevěděl, co na to odpovědět.

,,No...chtěl jsem se ti omluvit za ten minulý útěk, nevím co mě to popadlo. Záleží mi na tobě, nevím proč, ale záleží a...nevěděl jsem, jak jinak ti to dát najevo. Tak jsem ti nabídl to jediné, co jsem ještě měl" dořekl jsem a opatrně se na něj podíval.

,,Takže ses se mnou vyspal jen proto, abych tě mohl přefiknout?" zeptal se s vážným obličejem.

,,Nee! Tak to rozhodně není...já..."

,,Já vím, dělal jsem si legraci" řekl opět vážně a potom vybuchl smíchy. Taky jsem se v menší míře zasmál, ale ve skutečnosti mi to vůbec vtipné nepřišlo. Začal jsem myslet na práci, na rodinu, na přátele. Co když dostanu padáka, rodiče mě zavrhnou a přátelé se mnou už nikdy nepromluví?

Na druhou stranu, proč by to měli vědět? Nikomu jsem o něm neřekl, nikdo o nás dvou neví, tak proč bych to měl všude hned rozkřiknout? Nechám tomu volný průběh a pak se uvidí. Rozhodl jsem mezi tím, co mě Taeyong líbal na klíční kost. Ani nevím, kdy s tím začal. Více jsem se k němu natiskl a začal mu na oplátku líbat tvář.

Ještě ten den jsem u Taeyonga přespal. Bylo to tak zvláštní nespat sám ve své posteli. Usnuli jsme celkem brzy, protože jsem následující den musel do práce, do které jsem se upřímně bál přijít. Jestli vyváznu jen se snížením platu, tak budu ten nejšťastnější člověk na světě. Chtěl jsem si s Taeyongem užít poslední chvíle a tak jsem zabořil hlavu do ohbí jeho krku a pomalu se ukládal ke spánku.

Vydávám tuhle část tak pozdě, protože nemůžu usnout z toho, jak se mi nechce do školy (a taky mi přijde zbytečné spát 6 hodin), takže se omlouvám, jestli jsem někoho probudila ':D dobrou noc alespoň vám :')