Prove It

30. I learned the truth

Přišel den, kdy se všechno mělo konečně uvést do pořádku. Bylo úterý a v ten den jsem měl v plánu jít za Taeyongem. I tak se všechno událo až moc rychle. Během jediného dne, konkrétně neděle, jsem strávil ze začátku krásné ráno s Taeyongem, šel nakoupit, načapal právě jeho s někým jiným, sešel se s Johnnym a ještě ten den se mi omluvil, vyspali jsme se spolu a opět se pohádali. To byla snad ta nejhorší neděle v mém životě.

,,Tak zítra!" zamával jsem Johnnymu na rozloučenou, když jsem odcházel z kanceláře s bundou na zádech.

,,Zatím! A vyřešte to v klidu!" stačil na mě zakřičet, když už jsem vycházel ze dveří. Byl jsem rád, že jsem se mu mohl se svým řešením svěřit.

Cesta k Taeyongovi mi trvala určitou chvíli, ale byl jsem tam i se zmačkaným papírkem v kapse, který jsem žmoulal skrz látku bundy. Přendal jsem si ho do kapsy u kalhot a pokračoval v cestě. Došel jsem až ke vchodovým dveřím a nervózně stlačil zvonek. Po chvíli se ozvala odpověď.

,,Ano?" z reproduktoru vyšel jemný leč hlubší hlas Taeyonga.

,,To jsem já, Jeffrey" odpověděl jsem ne moc příjemným tónem, za to odpověď se mi naskytla okamžitě.

,,Jasně, pojď dál. Jdu ti naproti" řekl roztřeseně a přesto mile. Hned na to jsem zaslechl zabzučení a já tak konečně mohl vstoupit dovnitř bez nějakého obvolávání sousedů.

Zhruba v půli cesty jsme se setkali. Hleděl jsem do jeho očí beze slov. Zastavil se a usmál se na mě. Bez jediného slova jsem na něj zíral neschopen cokoliv říct. Bylo to, jako by se zastavil svět a všechna pozornost vesmíru byla věnována jen nám.

,,Ahoj" řekl skoro neslyšně s lehkým úsměvem na tváři.

,,Ahoj" snažil jsem se na něj usmát, ale marně. A tak jsem jen sklopil pohled.

Po chvíli se otočil a šel po schodech zpět směr jeho byt. Následoval jsem ho se zabodnutým pohledem do jeho zad. Občas jsem se podíval na schody před sebou, které byly ovšem mnohem méně zajímavé. Po chvíli jsme došli k jeho bytu a on nám otevřel dveře. Vstoupil jsem a on je za mnou zavřel. Něco mi na něm přišlo jiné. Snažil se tvářit šťastně a ne moc vážně, ale přišlo mi, jako by byl smutný a něco ho trápilo.

Ani jsem se ho nestihl na cokoliv zeptat a už zmizel v kuchyni a já tak slyšel jen tekoucí vodu z kohoutku. Zahleděl jsem se na dveře od jeho pokoje a opět jsem si vzpomněl na ten šílený den, kdy jsem ho načapal s jiným chlapcem v posteli. Zatřásl jsem hlavou, abych zahnal ty bolestné vzpomínky. Věnoval jsem pohled kuchyni, kde stále Taeyong pobýval. Radši jsem už nikam bez dovolení nechodil, abych nebyl stejně nepříjemně překvapen jako minule. Zatím jsem si bundu pověsil na věšák a nadále vyčkával.

,,Pojď dál, sednem si v ložnici" oznámil, když přišel do předsíně s tácem v rukou, na kterém byly dva hrníčky kouřící se kávy. Nechybělo ani mléko a cukřenka.

Šel jsem tedy mlčky ke dveřím, které jsem nám následně tentokrát otevřel já. Jen co jsem vešel do místnosti mi došlo, že Taeyong nemá kam dát tác s pohoštěním a tak jsem pár věcí z nočního stolku položil stranou na zem a přesunul ho k posteli. Taeyong položil na volné místo tác a následně si sedl na postel. Rukou mi pokynul, ať si posadím také.

,,Příště si už budu muset pořídit nějaký stolek a židle" zasmál se nervózně mezitím, co jsem se posadil a tím lehce uvolnil napětí.

Pousmál jsem se na něj a z kapsy u kalhot vytáhl zmuchlaný papírek, který jsem urovnal. Následně jsem ho ukázal Taeyongovi tak, aby si ho na sto procent všiml a položil na stůl mezi dva hrnky s kafem.

,,Jasně, nemám to protahovat a vysvětlit ti to.." řekl spíš pro sebe a pokýval hlavou.

,,..asi bude lepší, když se na to napiješ a pořádně se posadíš" odkašlal si.

,,Je to snad něco vážného?" zeptal jsem se nejistě a hlas mi trochu poskočil tím, jak jsem dlouhou dobu nepromluvil.

,,Nemyslím si, ale záleží, z jakýho úhlu pohledu to bereš" odpověděl neobvykle vážně a já na sucho polkl, jak jsem nervózně očekával jeho vysvětlení.

,,Dobře, řekni mi to" řekl jsem nedočkavě.

,,Já-já trpím hypersexualitou...jinak řečeno satyriázou" přiznal smutně a sklopil hlavu dolů.

,,To, to znamená, že jsi..."

,,Jo, jsem závislý na sexu" vyhrkl a podíval se na mě uslzenýma očima. Překvapeně leč nešťastně jsem hleděl do jeho zakalených očí. Vzal jsem ho za krk a jeho hlavu si položil na své rameno. Nikdy jsem ho tak smutného neviděl,

,,Já..nechtěl jsem ti o tom říkat. Nechtěl jsem, abys mě kvůli tomu opustil. Nechtěl jsem, abys ve mně viděl nějakou závislou zrůdu" snažil se vysvětlit s ubrečeným hlasem, který mu neustále přeskakoval. Jeho slzy se vsakovaly do mého trika a já se ho snažil utišit tím, že jsem ho hladil po vlasech.

,,Taeyongie, proč jsi mi to neřekl dřív? Nikdy bych tě neopustil ani si nic špatného o tobě nemyslel. Není to tvá vina, byl jsem na tebe tak zlý" ujišťoval jsem ho a on mezitím neustále brečel.

,,Já nevím. Bál jsem se. Už jednou jsem byl na něčem závislý. Nechci to znova, ale nevím co dělat. Nechtěl jsem tě podvést, ale nemohl jsem to po tobě chtít, zvlášť, když to bylo tvoje poprvé" řekl už trochu klidněji, ale hned na to se zase hlasitě rozbrečel. Roztřesenýma rukama mě chytil za paži a svůj obličej zabořil hlouběji do mého ramene.

Konečně jste se jako Jeffrey dozvěděli pravdu o Taeyongovi, ke které jsme se dostávali už asi tak 5 kapitol :D co na to vůbec říkáte? Tušili jste to? :) Jinak si už přijdu trošku jako magor, protože píšu každý den alespoň jednu kapitolu ':D