Prove It

58. He confided me

Po měsíci jsme mohli vidět výsledky Taeyongovy léčby. Nejen, že už neměl žádné záchvaty nebo úzkostné stavy, ale i jeho potřeba a chutě na sex se značně zmenšily. Stále to ještě nebylo nejlepší, ale léky dokázaly snížit potřebu z každodenní chutě alespoň na dva dny, což byl úspěch.

Byla sobota a my si tak mohli užívat zaslouženého volna. Začal jsem zase chodit pravidelně do práce a Taeyong si hledal nové zaměstnání. Zrovna v křesle před puštěnou televizí pročítal noviny a já jsem nám připravoval oběd. Dohodli jsme se, že dnes budu vařit já, což nebyl dobrý nápad hned jakmile jsem se postavil k plotně.

Přitom jsem sledoval zprávy v televizi, které zrovna dávali. Sám od sebe jsem se usmíval, jak by ne? Vždyť jsem byl úplně bez starostí. Konečné zcela spokojený. Harry ležel mému milovanému příteli v klíně, v práci se mi opět dařilo a s Johnnym jsem měl také dobrý vztah.

Občas jsem se podíval do Taeyongových oříškových očí a přemýšlel, kde bych teď byl a co dělal, kdybych ho tehdy v tom přeplněném průvodu nebyl. Kdybych jen neměl za úkol dohlížet na pořádek v ulicích. Znal jsem ho. Ne tak dlouho, ne tak jako jeho známí a přesto jsem věděl, že se něco děje.

Viděl jsem mu to na očích. Jak se usmívá, ale jeho oči byly smutné a plné starostí. Nebyl to upřímný úsměv. Nejdříve jsem si nebyl jistý, jestli se mi to jen nezdá, jestli to nejsou jen důsledky nemoce, braní prášků, občasný strach z toho, že se z toho nedostane.

A přesto jsem neměl odvahu se zeptat. I když to nešlo ignorovat. Jen ti, kteří někoho upřímně milují a znají by si tohoto detailu všimli.

,,To nee, vždyť ses vůbec nezměnil" zasmál jsem se toho dne o pár hodin později fotce z dětství, kterou hnědovlásek držel v ruce. Leželi jsme na posteli, slunce nám prosvítalo přes okna do pokoje a já se nemohl vynadívat na roztomilou fotku mého přítele.

,,To teda změnil! Copak to nevidíš?" hrál naštvaného starší.

,,Nevidím co? Že jsi stále stejně roztomilý?" pousmál jsem se a zadíval jsem se mu do očí. Stydlivě se zasmál a přerušil oční kontakt. Pohled zamířil na fotku a nostalgicky se na ni zadíval.

,,Chybí ti dětství?" zeptal jsem se smutně a nepřestával se dívat na jeho nečitelný obličej.

,,Ani ne, nebylo o co stát. Miloval jsem jen sestru, rodiče jsem měl rád jiným způsobem, cizím. Byl si sám sebou nejistý. Ale tohle, to byla část dětství bez starostí, možná i proto, že si z toho moc nepamatuju..byl jsem tak malý a zároveň tak bezstarostný" usmál se na fotku pětiletého chlapce obaleném sněhem se zářivým úsměvem.

,,Chci aby alespoň tohle byla tvá šťastná část života bez starostí, po mém boku" prohlásil jsem a položil svou teplou ruku na tu jeho.

,,To nejde, život nikdy není bez starostí " položil fotku na postel a povzdechl.

,,Pravda, ale může to být jednodušší, tohle všechno. Když budu moct stát při tvém boku, když mě budeš i nadále milovat" naléhal jsem a propletl si s ním prsty.

,,Však já tě miluju a vděčím ti za všechno co pro mě děláš. Bez tebe bych byl stále tak zničený, utápěl se v samotě..copak mi nevěříš?" znejistěl.

,,Ovšem že věřím, ale něco je špatně. Poznám to na tobě, tak proč mám takové tušení, že mi tajíš něco, co tě trápí? Něco o čem bych měl vědět?" zadíval jsem se do jeho očí. Byly zase tak smutné. Nevěděl jsem oč se jedná, jestli ho nezraním svými slovy, ale chtěl jsem to vědět. V tom dusnu už se nedalo dál dýchat.

,,Nic není špatně. Jsem v pořádku, relativně. Jen mám někdy takové obavy. Jestli by jsi se mnou byl i kdybych zklamal, i kdyby se léčba nepovedla a já zůstal stejně nemocný jako na začátku" posmutněl.

,,Co to povídáš? Jistě že ano. Jak nad tím vůbec můžeš pochybovat? Nikdy jsem nemiloval nikoho tak jako tebe. Změnil jsi mě, změnil jsi mě k lepšímu a já ti dlužím všechnu tu radost, kterou s tebou prožívám. Nebýt tebe, díval bych se na svět a na lidi jako jsme my jinak..a na sebe také" smutně jsem se pousmál. Tohle jeho nesmyslné trápení muselo skončit.

,,I tak ti děkuju" řekl po chvíli a pevně mě objal kolem krku. Jestli brečel jsem nepoznal, ale věděl jsem, že tahle myšlenka nepřišla jen tak odněkud.

Pevně jsem svíral jeho křehké již o něco silnější tělo. Hladil jsem ho po vlasech, následně přejížděl po jeho zádech a nadechoval se jeho vůně. V noci jsme oba usnuli v pevném obětí, avšak já jsem usínal dlouho a hleděl na mého přítele spícího vedle mě.

Omlouvám se za tu měsíční pauzu, která nečekaně nastala ':D kapitolu jsem musela 3x smazat, ale tohle je finální verze..konečně!! A taky děkuji za nádherných 7000 přečtení ♡