Prove It

37. I have succeeded

Uběhl týden a stále jsem nemohl najít pro Taeyonga odbornou pomoc. Nebylo lehké najít psychiatra, který by se zabýval sexuální deviací právě v San Franciscu. A ač jsem se vyptával i známých na pracovišti bez upřesnění identity a problému, nikdo o nikom takovém nevěděl. Až na čtvrteční poledne při obědové pauze.

Měl jsem totiž to štěstí zaslechnout Vernona a Lucase povídající si o psychiatrické léčbě zrovna když se vraceli z výjezdu. Ustal jsem v práci a bedlivě naslouchal jejich rozhovoru. Byla tu nepatrná naděje, že by řekli něco, co by mi vůči Taeyongovi pomohlo. A tak jsem se nenápadně přemístil ke dveřím do kanceláře a snažil se zaslechnout každé jejich slovo. Naštěstí se zastavili u kuchyňky, kde si nalévaly kafe do hrníčků.

,,Ne vážně, jak už jsem řekl - nejlepší psychiatr z celého státu! Ségra si ho vážně chválila a to měla tři měsíce neřešitelný problém! Jsem rád, že už je z toho venku díky němu" slyšel jsem Vernonův veselý hlas a následné Lucasovo přitakání.

,,To já naštěstí žádný takový problémy nemám, ale kdybych měl...damn, tak-tak to bych šel zaručeně k němu" řekl Lucas svým obvykle hlučným hlasem a nezapomněl k tomu lusknout na znamení souhlasu.

Doufal jsem, že třeba ještě zaslechnu jméno onoho psychiatra, ale k mé smůle jejich rozhovor na toto téma skončil. Věděl jsem, že budu muset jít za Vernonem a zeptat se ho osobně. Problém byl v tom, že jsme se nikdy moc nebavili a vyptávat se na jeho soukromý život bude trapné.

I tak jsem to chtěl zkusit, už jen kvůli Taeyongovi. Počkal jsem tedy až skončí rozhovor a každý se vydá do své vlastní kanceláře. Problém byl ale v tom, že jsem se s Vernonem nikdy moc nebavil. Ne, že bychom se nenáviděli či něco podobného, ale už od prvního dne mi byl velmi nesympatický a tak jsme se spolu prostě nikdy nebavili. To jsem ale nyní musel překonat, pokud jsem chtěl pomoct Taeyongovi.

Počkal jsem až zaleze do své kanceláře a jen co jsem ho uviděl zajít, šel jsem mu naproti a lehce zaťukal na jeho dveře.

,,Ano?" ozvalo se hlubokým hlasem a já vstoupil dovnitř. Zrovna si sedal na židli a jakmile uviděl, kdo mu to vlastně ťuká na dveře, zastavil se v sedání a pak si s překvapeným výrazem sedl na židli.

,,Ehm...ahoj" usmál jsem se nervózně a podrbal se na zátylku. Socializace mi nikdy moc nešla.

,,Ahoj?" zasmál se Vernon, jak byl v rozpacích. Koho by také napadlo, že zrovna já budu stát v jeho dveřích.

,,Promiň, že tě obtěžuji, ale potřeboval bych se tě na něco zeptat" vysvětlil jsem hned důvod své návštěvy.

,,No...tak dobře, povídej" řekl překvapeně a poukázal na volnou židli naproti sobě.

Vešel jsem do jeho kanceláře a zavřel za sebou dveře. On si zatím prohrábl své blonďaté vlasy a odkašlal si. Když jsem se posadil a snažil se zformulovat otázku, popohnal mě k mluvení.

,,Tak co potřebuješ?" zeptal se a lokty si opřel o dřevěný stůl před sebou.

,,Víš - no...je mi to trochu trapné, ale když jsem si chtěl jít do kuchyňky udělat kafe, zaslechl jsem tvůj rozhovor s Lucasem. A - no...ty-ty jsi mluvil o nějakém psychiatrovi, který pomohl tvé setře...a já bych byl rád, kdyby jsi mi ho doporučil" sdělil jsem dost nervózně a nejistě vyčkával na odpověď.

Šibalsky se pousmál, jako by snad něco plánoval. Srovnal si papíry, které měl na hromádce před sebou a pak se na mě zespoda zadíval.

,,Řekni mi, na co ty potřebuješ psychiatra" vyzvídal zaujatě s arogantním hlasem. Přesně takovým pohledem jako teď se na mě díval i první den v práci. Kéž bych to jen mohl dostat z hlavy.

,,Jeden můj známý má...tak trochu problémy. No a potřeboval bych kontakt na nějakého psychiatra se..zaměřením na sexuální problémy" řekl jsem nedůvěřivě.

Pozdvihl jedno obočí a díval se na mě takovým pohledem, jako bych mu řekl, že ho zvu na svatbu.

,,Dobře? Okay no, piš si. Joshua Hong, Americká 14, Washington DC 5"

,,Díky" poděkoval jsem se snaživým milým úsměvem, když jsem adresu dopsal na papírek a vrátil mu propisku zpět do košíčku.

S trapným zavrzáním židle a tíživou atmosférou jsem odešel z kanceláře rovnou k sobě a zabouchl dveře, o které jsem se opřel. Uff, tak to bylo divné. Už nikdy víc, ne s ním. Opakoval jsem si ve vzduchu a zároveň se s úsměvem podíval na papírek, jenž jsem svíral v dlani. Byl jsem rád, že jsem konečně nápomocný!!

Nechci si tu dělat reklamu, ale vydala jsem nový příběh, tentokrát na chanbaek ♡ (nebo na baekyeol pokud chcete), takže zda se tu najdou nějací fanoušci, určitě uvítám, když se na něj třeba jen mrknete ^^