Prove It

65. We were happy

,,Dnes jdu do tý nemocnice'' začal Taeyong, když z hrníčku upíjel kafe.

,,Já vím, oběd budeš mít v hrnci na sporáku'' řekl jsem a on mi na souhlas přikývl. ,,opravdu to zvládneš? Vážně nemám jít s tebou?''

,,Neboj se. Zavolám ti až se dozvím co mi je'' odpověděl a já se oblékal k odchodu.

,,Dobře. Nezapomeň prosím nakrmit Harryho. Až se vrátím, budeš mít už vlastní klíč'' prohlásil jsem a na rozloučenou mu dal pusu na tvář. Věnoval mi poslední úsměv a celý bledý odešel.

Já vyrazil do práce. Chtěl jsem mít návštěvu rodičů co nejdřív za sebou. Měl jsem s nimi sice dobré vztahy, ale i tak jsem to chtěl co nejdříve odbýt. Před Taeyongem jsem to nezmínil, ale opravdu mám z toho trochu strach.

V práci jsem si naplánoval návštěvu rodičů a čekal na hovor od Taeyonga. Zároveň jsem pro něj vybíral vhodný dárek. A jak jsem tak čekal a mně se nedostalo žádného oznámení ať už od něj nebo od lékařů, začal jsem se strachovat.

Když mi skončila směna, snažil jsem se co nejrychleji dostat domů. Otočil jsem klíčem v klíčové dírce od dveří mého bytu. Vstoupil jsem, napjatě je zavřel a potichu pokračoval dál. Našel jsem Taeyonga v obývaku. Sedícího na sedačce, v rukou papír a hlavou skloněnou.

,,Tak co? Jak to dopadlo?" zeptal jsem se sklíčeně, i když jsem soudě jeho chování očekával nejhorší. Hrdlo se mi sevřelo, v ústech mi vyschlo a nepříjemný pocit ztráty naplnil mé tělo. Vzhlédl tiše ke mně, bez odpovědi a já smutně pohlédl do jeho očí.

,,Nemám to! Nemám HIV!" vypískl a vyskočil ze sedačky do vzduchy s širokým úsměvem, jaký jsem u něj ještě neviděl. Naprostá změna chování, na kterou jsem si ještě nezvykl.

,,Vážně?? Pane bože Taeyongie, to je úžasný!" zaradoval jsem se, když mi skočil se slzami do náruče.

,,Je to jak zázrak.." vzlykl s úsměvem a já cítil, jak se mi k hrudi přitiskl těsněji. Dlouze jsem ho políbil do vlasů, když mi po tváři stékala jedna neposedná slza. Byly to slzy naprostého, čirého štěstí ve které jsem pomalu ani nedoufal.

Cítil jsem, jak se jeho potůčky slz vsakují do mého trika. Položil jsem mu dlaň na zátylek a cítil, jak hoří. A i když jsem byl nejšťastnější chlap na světě, nedalo mi to se v tu chvíli nezeptat.

,,Co ti přesně je? Ještě před týdnem jsi vypadal na umření'' odtáhl jsem se od něj, abych mu mohl s úsměvem podívat do uslzených očí.

,,Střevní chřipka se zápalem plic, mnohem méně závažnější, než jsme si mysleli'' vzlykl a opět se mu spustili slzy s očí. Utřel jsem mu je a dal mu pusu na čelo.

,,To je podstatně velký rozdíl, když ti málem potvrdili HIV''

,,Ano, doktor bral v potaz tu nejhorší možnou diagnózu, nebo už nevěděl co se mnou, ale dělal mi různá vyšetření, tak si třeba jen spelt kartu?'' s úsměvem pokrčil rameny a opřel se o mou hruď.

,,To už je jedno, hlavně, že ti nic není...v rámci možností'' dal jsem mu ruku na bok a druhou pozvedl jeho bradu, abych ho mohl dlouze políbit.

Naše rty se spojily a já tak mohl ucítit slanost jeho rtů, ale i něho a teplou blízkost, která mi po celý den chyběla. A usmíval se do polibku, což bylo po dlouhé době najednou tak vzácné a krásné.

,,Co kdybychom to šli oslavit? Tedy, jsi furt nemocný, ale můžeme se napít a pustit si telku?'' navrhl jsem a on se zasmál, protože to vlastně žádná oslava nebyla.

,,Tak dobře. Kanál 6?'' navrhl.

,,Kanál 6'' přijal jsem s úsměvem nabídku a šel dělat popcorn.

,,Už o tom ví Minsoo?'' zeptal jsem se, když jsem nám naléval ovocné pivo.

,,Volal jsem jí to. Byla moc šťastná a mám tě pozdravovat''

,,Takže Minsoo jsi zavolal a mně nechával ve strachu?'' pošetile jsem zažárlil.

,,Chtěl jsem tě překvapit! A taky to trochu zahrát'' usmál jsem se nad jeho častou chybějící vážností.

,,Ty můj blázínku'' poškádlil jsem ho tím, že jsem mu rozcuchal vlasy a strčil mu do rukou popcorn, který vlastně vůbec nemohl.

Nadšeně se mu rozzářila očka a když jsem si k němu sedl, zabalen v dece si spokojeně položil hlavu na mé rameno a oba jsme sledovali televizi konečně bez starostí a strachu.

Omlouvám se za tak dlouhou pauzu, ale došla mi inspirace :( teď už bude jen samý fluff <3 každopádně to s povídkou vidím ještě minimálně do ledna