Prove It

33. I ''fought'' with him

Probral jsem se díky nesnesitelně zvonícímu budíku. Nebylo těžké ho rozeznat. Tak strašný budík může mít jen Taeyong. Ten ležel vedle mě v posteli a ne a ne se probrat. Proto jsem se pro budík opatrně natáhl, stlačil ho a dělal, jako by vůbec nezvonil.

,,Nemysli si, že mě oklameš. Vím, že zvonil" řekl rozespale Taeyong, když jsem se potichu snažil zachumlat zpět do peřin.

,,To se ti jen něco zdálo.." zamumlal jsem, když jsem si zakryl hlavu peřinou.

,,Tak hele stáváme! Nemysli si, že mě oklameš!" vykřikl a snažil se ze mě stáhnout peřinu. Ještě, že jsem měl dostatek síly a uchoval ji tak na svém místě. To se ale princátku nelíbilo a tak si mi sedl na bok a začal mě všemožně lechtat. To už jsem nevydržel a deku, kterou jsem naštěstí zachytil u pasu na okamžik pustil. A tak boj pokračoval dál.

Se smíchem jsem se ho pokoušel shodit z boku, ale on se nedal a jak klíště se mi nohama zahákl o pas a nehodlal ze mě slézt. Oplatil jsem mu tedy stejnou dávku a začal ho šťouchat do bříška zakrytého trikem.

,,Tak ty takhle jo?" protáhl se smíchem a ocitl se nade mnou na čtyřech.

,,Vstávej ty líná hromado!" zasmál se a přisál se mi na krk.

,,Taeyongu! To šimrá!" zasmál jsem se, když mi jazýčkem přejížděl po citlivém místě na krku.

,,Měl jsi vstát.." oddálil se od mého krku, ale hned se na něj zase přisál. Tentokrát polibky zamířil ke klíční kosti, kterou opečoval rty a pokračoval dolů. Prsty jsem mu vpletl do vlasů a nevědomě zaklonil hlavu. Když se rty dotkl letmo mé bradavky, jako by mě to probralo z transu.

,,Tae-Taeyongu..počkej..ah..počkej! Musíme do práce!" snažil jsem se říct, když mi jazykem kmital po hrbolku.

,,Najednou se ti chce do práce? To jsi měl říct dřív" řekl hravým tónem a přemístil se tentokrát na bradavku druhou.

,,Po-počkej, já to myslím vážně. Na tohle teď nemáme čas.." snažil jsem se říct, když si polibky tvořil cestu přes pupík až k lemu mých vytahaných kalhot na spaní - tedy spíš Taeyongových, protože jsem nepočítal, že u něj budu spát a že nenakrmím...a sakra. Harry je doma hladový!!

,,Taeyongu!! Já nestihl nakrmit Harryho!!" stačil jsem ho rychle zastavil, když mi dával pusu na podbříšek.

,,Cože?" upoutal jsem jeho pozornost a on se na mě zezdola překvapeně díval.

,,Měl jsem v plánu nakrmit Harryho, ale nestihl jsem to včera a nestíhám to ani dneska" zpanikařil jsem, když jsem vstával z postele a začal se rychle oblékat.

,,No tak..ho nakrmím já" řekl bezstarostně, přešel ke mně a natiskl se na moje ještě stále holá záda.

,,Počkej, myslíš to vážně?" vzal jsem ho za ruce a v objetí se k němu otočil čelem.

,,Jasně, po pauze tam zajdu, když mi dáš klíče" usmál se a rozevřel dlaň.

,,A zvládneš to?" ujišťoval jsem se, když jsem mu vkládal do rukou klíče.

,,Jeffrey, trpím hypersexualitou ne alzheimerem" zasmál se a natahoval ruku po klíčích.

,,Tak dobrá, granule má ve skříňce pod dřezem a klidně jich mu tam dej víc, musí být pořádně hladový. Můžeš mu tam přihodit ještě konzervu nebo pamlsek, který má na tom samým místě"

,,Dobře" souhlasil a políbil mě na krk. Přitom mi rukou sjel k hrudníku a pokračoval dál přes bříško až k lemu kalhot.

,,To ti to včera nestačilo? Divím se, že ještě můžeš chodit, když jsme to dělali nejméně dvakrát" zasmál jsem se stydlivě a víc se na něj natiskl.

,,To je prokletí mé nemoci" pousmál se spíše smutně a rukou mi zajel do kalhot mezitím, co mě vášnivě políbil. A tak jsem mu opět neodolal a skončil s ním opět tam, kde jsme se před chvílí probudili.

Neočekávám tu moc přečetní - nebojte, vím, že jste v hrobě po Touch mv :') asi se přes tu roztomilost, krásu a veselost nepřenesu ♡♡  každopádně teď budou kapitoly vycházet o něco častěji :)